Divadelní noviny > Festivaly

Hronovská grilování 2014 (No. 2)

V redakci Zpravodaje Jiráskova Hronova máme letos motto: Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. A jak se zdá, počasí hraje s námi. Takže můj vtipný název Hronovské grilování je momentálně pasé, protože většina dne propršela, ba chvílemi o vypadalo, že se čerti žení…

To ovšem zase tolik nevadilo, protože festivalová představení se konala uvnitř. Jen přechody (přeběhy) mezi jednotlivými scénami byly bez deštníku občas riskantní. Ale stálo to za to. Nedělní program opět zkombinoval představení pro „lidi“ s produkcemi pro alternativce.

Hitovce DS Tyl Rakovník Šakalí léta, v níž vystoupil patrně bezkonkurenční počet účinkujících – tedy cca 50 včetně devítičlenné kapely – se mohutně tleskalo. Tak, že to údajně bylo slyšet až na zimním stadionu. Vervní šakalové a šakalky a Hlasovy nesmrtelné hity prostě nemůžou zklamat. I když v inscenaci byly politické hroty padesátých let trochu olámány a šlo více o hoře milostné nežli protest proti tehdejšímu režimu a i když někteří z protagonistů zpívali spíše průměrně, publikum si víc nežádalo. Jen snad nějaký ten hudební přídavek :-). Herecky byl zajímavý především Bejby (Jan Johny Staněk), který sympaticky nekopíroval Dejdara, ale vytvořil vlastní verzi rock´and´rollového idolu doby. A sborové taneční a pěvecké scény byl provedeny se sympatickou směsí energie, nadšení a nedokonalosti.

Ostatní nedělní představení byla kratší, nicméně formálně i obsahově neokoukaná. Soubor Liberi in Utero olomoucké ZUŠ přivezl zvláštní inscenaci Lanugo, poetické představení beze slov dotýkající se rituálu početí a života před narozením. Magda Ada Johnová a její svěřenci (mužský rod jsem musela zvolit kvůli jedinému klukovi mezi spoustou děvčat) zpola zábavnou, zpola vážnou formou putovali společně s diváky cestou od spojení spermie s vajíčkem přes téměř mýticky pojatý pobyt plodu v těle až po bránu vedoucí do života. Zkombinovali pohybově taneční divadlo a experimentování se zvuky s laternou magikou, tedy projekcí, v níž jsme protagonisty mohli vidět vznášet se ve vodním živlu po vzoru pohádkových víl. Obrazově působivé, chvílemi až mystické. I když to samozřejmě vyžadovalo určité naladění diváka a touhu po sdílení takového divadelního zážitku.

Podstata zábavné hříčky Jeana Tardieu Jedno slovo za druhé stojí na tom, že v poměrně banálním příběhu odehrávajícím se během salónního dýchánku používají protagonisté různá bizarní slova tak, že obsahu příběhu rozumíte a navíc si vychutnáte zvukomalebnost nesmyslných slov a jejich spojení. V režii Aleše Pařízka interpretovali příběh studenti z Mladivadla Litoměřice. A to přiměřeně půvabně, koketně a vtipně (především dvě ústřední představitelky Martina Loužecká a Markéta Procházková). Navíc to zpracováním tak trochu připomnělo zlaté časy meziválečné avantgardy: v hravosti scénografie (veškeré nádobí a rekvizity byly vyrobeny z papíru), bílým klaunským líčením a surrealisticko-dadaistickým pojetí celku.

A zážitek patrně největší, a to již třetím rokem, přinesla Bažantova loutkářská družina Divadelního spolku Josefa Jiřího Kolára při Tělocvičné jednotě Sokol Poniklá. Uvádím celý dlouhý název z cimrmanovských důvodů – znalci již vědí, že jejím protagonistou a patrně i jediným členem je Tomáš Hájek, výtvarník velké fantazie a herec pozoruhodné proměnlivosti. Před třemi lety objevil kouzlo meotaru (pokud nevíte, je to přístroj, na jehož skleněné ploše lze ručně animovat a obraz přenášet na plátno) a od té doby vytvořil tři výrazné inscenace. Po skvělém Faustovi skeptici nevěřili, že může ještě něčím překvapit. Ale následovala polozapomenutá verneovka Zmatek nad zmatek, v níž ukázal, že jeho herectví rozhodně není jen nutným doplňkem k projekci. Do třetice zvolil téma nejvážnější. Inspiroval se ranými povídkami Michaila Bulgakova a v inscenaci nazvané Morfium ztvárnil dva bratry podléhající zhoubným „vášním“. Představení je vlastně diagnostickým popisem postupného podléhání jakémukoli zhoubnému návyku. Ve zvoleném případě jde o pomalé chátrání venkovského doktora, který má návyk na morfin. O tom se dozvídáme z deníku, který byl po jeho smrti poslán bratrovi. Ten čte deníkové záznamy a zároveň se projektuje do postavy svého bratra.

Tomáš Hájek už má meotarovou metodu výborně zvládnutou. S přehledem zvládá herecky rozlišit charakteristiky obou bratrů a zároveň dokáže jako výtvarník ukázat patologický rozklad osobnosti morfinika: prostřednictvím proměny jeho písma, neboť divák má možnost sledovat psaní deníku doslova v přímém přenosu.

Poznámka: Zatímco na první tři produkce jsem slyšela ohlasy nadšené, méně nadšené i odmítavé, Morfium sklízí jednoznačně kladnou odezvu. Takže, objeví-li se někde ve vaší blízkosti, určitě stojí za návštěvu. Má jen 30 minut, ale zážitek je mnohem zajímavější než u mnohých tříhodinových (profesionálních) klád.

///

Více o 84. Jiráskově Hronově: JH

///

Předchozí díl Hronovských grilování:

Hronovská grilování 2014 (No. 1)

 

• Autor: Jana Soprová
• Publikováno: 4. srpna 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Hronovská grilování 2014 (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ