Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Hronovská grilování 2014 (No. 4)

    Dnes tedy slibované nonverbální divadlo, i když je mezitím překryla další představení a zážitky libé i nelibé. Ale nerada bych onen nonverbální blok představení minula. Protože je jasné, že česká amatérská pantomima žije. A cítí se dosti dobře.

    Jh-otevreno-poster-image.php

    V třičtvrtěhodinovém pásmu se v Hronově představily čtyři produkce, a to ze třech různých světových stran. Všechny byly nominovány z národní přehlídky pohybového divadla a pantomimy Otevřeno Kolín. A všechny příjemně překvapily kvalitou a energií, vtipnou scénografií, dramaturgickou volbou i provedením.

    Janáčkova konzervatoř a Gymnázium  v Ostravě je jednou z nejvýznamnějších umělecko - vzdělávacích institucí České republiky. Repro JKO

    Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě je jednou z nejvýznamnějších
    umělecko – vzdělávacích institucí České republiky. Repro JKO

    Hry nevinné nebo vinné? přivezlo hudebně-dramatické oddělení Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia Ostrava. Ostravská konzervatoř se rozhodně za své absolventy nemusí stydět, uplatňují se porůznu v divadlech i projektech po celé republice a je patrné, že jsou tu studenti vychováváni v rozmanitých dovednostech (včetně těch pohybových). Tedy nemusí překvapit, že v Hrách nevinných nebo vinných? vystoupili studenti činohry (pod vedením pedagožky pohybu Evy Polzerové). Jednoduchá etudka na téma Když se dva perou, třetí se směje (samozřejmě, že jde o to, získat srdce rozmarné okaté slečny) měla švih a vtip. Jednotliví protagonisté (Jana Mundráková, Jakub Burýšek, Robin Ferro a Štěpán Kozub) nemají problémy s autenticitou pohybového vyjádření. Vyrýsovali příběh jasně, pečlivě, ale přitom s lehkostí a smyslem pro gag. Nejde o nic většího nežli o schůzku v parku, kam se dostaví dva nápadníci s různou mírou sebevědomí. Když shledají, že je třeba svou žínku dobývat, pustí se bez váhání do souboje se soupeřem po vzoru jelenů v říji. Je jasné, že v tomto souboji nezvítězí nikdo z nich, a tak když zcela zdoláni padají k zemi, přichází impozantní svalovec, který si slečnu odvede. Podle popisu je vám asi patrné, že tato pantomima bez kulis, s pouhými dvěma rekvizitami (květiny, šála) se silně inspiruje němou filmovou groteskou. Já jen dodám, že se jí to daří. Navíc jako jistou přednost vidím, že se jedná více o hereckou nežli pantomimickou práci (i když je mimování OK, protagonisté se více než na techniku soustředí na herecký projev), což dodává příběhu na peprnosti a vtipné erotičnosti.

    Skeč nazvaný Novinová byl příjemně svižný a výtvarně i pohybově nápaditý. FOTO archiv souboru

    Skeč nazvaný Novinová byl příjemně svižný a výtvarně i pohybově nápaditý. FOTO archiv souboru

    Dvě etudy přivezl Taneční soubor Puls při SVČ z Opavy. Jak z názvu souboru plyne, důraz klade na tanec a pohyb. Nechybí vtipné choreografické a scénografické nápady, ale nevytrácí se ani zřetelný ústřední příběh a myšlenka. Navíc, Puls se kromě tance věnuje i stepu, takže nabídka jejich nonverbálního divadla se tím ještě rozšířila. Autorkou a režisérkou obou produkcí je lektorka SVČ Eva Vondálová. První zpracovala je jako sen dívky prodávající dosti neúspěšně noviny, kdy se jí do snu projektují různé dada i surrealistické vize a zjevují se i různé archetypy z pohádek (Červená Karkulka) či zhmotnělý „panák-novinák“. Skeč nazvaný Novinová byl příjemně svižný a výtvarně i pohybově nápaditý. Navíc scénografie, vycházející z nejrůznějšího použití novinového papíru (včetně 3D objektú, jako tlama vlka, ale i výše zmíněný panák-novinák, kterého dívky před našima očima sestaví a animují), je vytvořena s lehkostí a vtipem a zároveň technicky kvalitně.

    Sami sice můžeme vytvořit něco výjimečného, ale lepší je spojit se dohromady. FOTO archiv souboru

    Sami sice můžeme vytvořit něco výjimečného, ale lepší je spojit se dohromady. FOTO archiv souboru

    Druhá etuda Bariéry v nás pracovala s objekty na scéně ještě výrazněji. Dívky v ní staví z barevných krychlí, kvádrů a dalších elementů vratké stavby. Choreografie, která prý vznikla na objednávku jako scénické zpracování rozporu mezi strachem z neznámého a touhou poznávat, je vedena postupně se rozvíjející myšlenkou spějící k tomu, že sami sice můžeme vytvořit něco výjimečného, ale lepší je spojit se dohromady. Tím se stáváme jistějšími a naše dílo trvalejší.

    Všichni se řítíme životem v jednom vlaku. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Všichni se řítíme životem v jednom vlaku. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    The last but not the least. Vystoupení Pantomimy S.I.Brno s inscenací Kupé. Pantomima neslyšících vznikla v roce 1981 a od té doby zdárně funguje a rozvíjí svou činnost. Je vlastně nejznámějším amatérským souborem, který se věnuje pantomimě a nonverbálnímu umění a na festivalech – nejen u nás, ale i v zahraničí – pravidelně „boduje“. Pod taktovkou Josefa Tichého a Jindřicha Zemánka tentokrát herci zvolili mnohokrát ztvárněný námět: interakci postav postupně přicházejících do vlakového kupé a jejich boj o místo k sezení. Jak napovídá hudba (kterou slyší diváci, nikoli herci) i celkové pojetí, je představení inspirováno němou groteskou, a to jak v herectví, tak v jednotlivých charakterech postav. I když tato inspiraci je zřejmá, každý z protagonistů k ní přidává i něco svého, čímž každou postavu obohacuje. Navíc je vyústění příběhu překvapivě aktuální. Má vlastně dva „konce“ spojené současnou politickou paralelou: zahalené muslimce se beze slov podaří vypudit všechny cestující z kupé, ale následně odhalení je banálně prosté – za muslimku se převlékla dívka, která společně se svým neposedným bratrem předvídala reakci, čímž získali kupé pro sebe. Groteska se tak mimo jiné stává podobenstvím o dnešním světě. Všichni se řítíme životem v jednom vlaku, aniž bychom přesně tušili, kdo jsou lidé, s nimiž jedeme v kupé. Procházíme nejrůznějšími nebezpečími a konflikty a nakonec se velmi často se necháme oblafnout „protivníkem“, který dokáže vymyslet nečekaný „fígl“. Svižná, příjemná předpůlnoční show.

    Groteska se tak mimo jiné stává podobenstvím o dnešním světě. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Groteska se tak stává podobenstvím o dnešním světě. FOTO JIŘÍ MACH / JH

    Tak jsem potěšena, že kromě potenciálních profesionálů studujících nonverbální umění na odborných školách a uchylujících se pak ve svých produkcích mnohdy k hodně specifickým žánrům (fyzické divadlo, nový cirkus), existuje paralelně i linka nonverbálního umění amatérského, které dokáže být stejně vtipné a technicky kvalitní. A někdy možná i vtipnější a kvalitnější než to profesionální.

    ///

    Více o 84. Jiráskově Hronově: JH

    ///

    Předchozí díly Hronovských grilování:

    Hronovská grilování 2014 (No. 1)

    Hronovská grilování 2014 (No. 2)

    Hronovská grilování 2014 (No. 3)

     


    Komentáře k článku: Hronovská grilování 2014 (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,