Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Hronovské dny a noci 2019 (No. 3)

    Pondělní Hronov byl hodně o pohybu. 130 minutový blok scénického tance a pantomimy pod souhrnným názvem Tanec, tanec… a pantomima obsahoval devět malých představení či scének. I když tento program vzhledem k jisté výlučnosti nepatří na Hronově k nejsledovanějším, do portfolia rozmanitých scénických tvarů bezpochyby patří.

    Pokud jde o jednotlivé soubory, ty se většinou na nejvyšším stupni přehlídky objevují opakovaně. Ať je to taneční soubor ToPS Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou či Pantomima neslyšících S.I. z kolínského festivalu Otevřeno.  Jistě není náhodou, že oba soubory či skupiny souborů jsou spojeny s pedagogickou a tvůrčí prací dlouhodobých vedoucích. U Magdalény je to Ludmila Rellichová (od roku 1998), u Pantomimy neslyšících pak Jindřich Zemánek (od roku 1981).

    Mladší generace z ToPS Magdalény přivezla sedmiminutovou etudu Mariina cesta na píseň Byla cesta, byla ušlapaná. Foto archiv JH

    Zatímco pantomimu lze do jisté míry poměřovat kritérii divadelními, u tance většina z nás zůstává spíše u pocitové stránky. Míra potlesku u jednotlivých částí, jak bylo patrné, ne vždy oceňovala pouze taneční a herecké výkony, ale i bonusy – kostýmy či charisma jednotlivců či skupin. Patrně i proto mladší generace z Magdalény s Mariinou cestou na píseň Byla cesta, byla ušlapaná získala díky svým průsvitným až průhledným řízám větší porci potlesku než starší děvčata s dvaadvacetiminutovou choreografií V takovém nečase tančící na chmurnou Mahlerovu hudbu.

    Starší děvčata z ToPS Magdalény přijela s dvaadvacetiminutovou choreografií V takovém nečase vytvořenou na chmurnou Mahlerovu hudbu. Foto archiv JH

    Příznivce si svým Labyrintem získala parta Flash Dance Company z Jaroměře díky energickému projevu a až akrobatickým pohybovým dovednostem skupiny kluků. Nápaditý byl i Konkurz na diváka ze ZUŠ Klapkova z Prahy 8, ve kterém se skupina dívek rozhodla udělat si legraci z nemilosrdného posuzování umělců na scéně a s patřičnou kritičností dívky naopak zkoumaly diváky, až si nakonec jednoho z nich vybraly.

    Živá hmota ze ZUŠ Náchod tančila svižně a vytvářela pozoruhodná skupenství hmoty. Foto archiv JH

    Živá hmota ze ZUŠ Náchod tančila svižně a vytvářela pozoruhodná skupenství hmoty. Ale část potlesku bezpochyby pocházela od místních patriotů, kteří se přišli podívat na „ta svá děvčata“…

    Soubor Grimaso (Daniel Grimm a Roman Manda) z Lidové konzervatoře Ostrava přivezl téměř chaplinovskou klaunérii o dvou socích v lásce. Foto archiv JH

    Soubor Grimaso (Daniel Grimm a Roman Manda) z Lidové konzervatoře Ostrava přivezl téměř chaplinovskou klaunérii o dvou socích v lásce, kteří jsou nakonec díky kvalitnímu lepidlu odsouzeni být Navždy spolu.

    V etudě Hruška se představil nejmladší člen Pantomimy neslyšících S.I. Ondra Šůna

    A tři výstupy patřily už zmiňované pantomimě neslyšících. V etudě Hruška se představil nejmladší člen souboru Ondra Šůna. Dodal pointu i další etudě Krátký výjev ze státní správy, v níž si zahrál jeden z nejstarších členů souboru Antonín Zralý.

    Antonín Zralý vystoupil společně s Terezou Hromádkovou v hospodských Šipkách. Foto archiv JH

    Ten se zase společně s Terezou Hromádkovou objevil v hospodských Šipkách. Dobře zkonstruované a s velkou soustředěností provedené etudy sklidily zasloužený ohlas. Ovšem, zde se netleskalo, ale podle pokynů moderátora vrtělo rukama nad hlavou, aby byl potlesk pro neslyšící jimi  „slyšen“, ergo vizualizován.

    Perfektní pohybově pantomimická práce malých tanečníků v představení Hlásná trouba aneb S pravdou ven byla bezchybná a roztomilá. Foto archiv souboru

    Pražský Taneční soubor Light se tentokrát představil jen v doprovodném programu. Perfektní pohybově pantomimická práce malých tanečníků v představení Hlásná trouba aneb S pravdou ven byla bezchybná a navíc roztomilá. Nicméně následující diskuse se vedly o samotném tématu, které je věnováno novinářské etice minulosti a současnosti, neprodejnosti dobrých zpráv a nutnosti v zájmu prodeje zásobovat lidi takzvanými fake news. Drobný, přemoudřelý Bohoušek kázající o tom, že novinář má říkat výhradně pravdu, působil na mě tak trochu jako karikatura podobná ekologické aktivistce Gretě Thunbergové. Vize jistě chvályhodná, ale představy o jejích realizacích snad až příliš naivistické.

    Inscenace Tři ženy a zamilovaný lovec vznikla loni na podzim k 350. výročí narození barokního malíře Petra Brandla. Foto archiv souboru

    Na místo činu se i letos vrátil soubor Geisslers Hofcomoedianten, jehož členové kdysi začínali – jako studenti z Náchoda – právě na Hronově. Nyní už jsou pevně usazeni v profesionálním světě. Jejich inscenace Tři ženy a zamilovaný lovec, která vznikla loni na podzim k 350. výročí narození barokního malíře Petra Brandla, střídá umné zápletky z malířova života s vizemi jeho šerosvitných obrazů a má faustovský vtip a půvab textů Vratislava Levínského z Olešnice (divadelníci již vědí). Režie Petra Haška a výkony herců v čele s Martinem Bohadlem a Petrem Šmídem dodávala zdařilému dílku barokní lehkost a načechranost.

    ///

    Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:

    Jiráskův Hronov


    Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,