Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Hronovské dny a noci 2019 (No. 5)

    Ve středu dominovaly programu Jiráskova Hronova české dějiny v tak trochu pokřivené, kabaretně laděné formě.

    František Zborník (1950 – 2018). Foto Petr Šimr

    Už jsem připomínala, že letošním ročníkem se nese vzpomínka na režiséra Františka Zborníka. A tentokrát měli diváci možnost vidět jeho poslední hru a poslední režii zároveň: hudební komedii o tom, jak v Písku vyhlásili republiku o pár dní dříve, než to udělal Rašín a spol. v Praze. Proto název O 14 dní dříve aneb Svoboda nadvakrát,a proto i písecký soubor Pod čarou. Byli to takoví jihočeští furianti v kostce v čele s řezníkem jako vypravěčem událostí, ale i plejádou místních občanů i svérázných úředníčků a koketně přilnavé Španělské chřipky vtělené do španělské tanečnice. Na mě trochu moc laděno do lidova, ale diváci tyhle svérázné postavičky mají rádi.

    https://www.facebook.com/jiraskuv.hronov/videos/349873155694759/?t=27

    V politickém lidovém ztvárnění naší historie pak pokračoval soubor Doveda Sloupnice. Ti vzali českou historii z gruntu a v humorném nadhledu (trochu ála František Ringo Čech) uvařili divácky (nikoli však kriticky) stravitelný gulášek s příměsí lovců mamutů, Cyrila a Metoděje, dekadentně zparchantělé habsburské šlechty i poválečných ruských dobyvatelů pod názvem Český děják. To vše s chytlavými písničkami a spoustou bránice trhajících gagů. Pikantní na tom je, že k tomuto činu je motivoval a režisérem byl Američan Gary Edwards, který si prý k tomu účelu pořídil příručku České dějiny pro cizince.

    V stísněném prostoru Myšárny se pak odehrál svérázný konkurs na funkci personálního ředitele. Pouhé čtyři postavy ve hře Grönholmova metoda předvedly napínavé psychodrama s mnoha zvraty. Dnešní doba obtížně hledá témata, která by byla dramaticky nosná. A ukazuje se, že právě existence lidí v prostředí velkých koncernů či nadnárodních podniků je žhavým tématem dneška (viz podobné tituly – Carriérův Konkurs nebo Top Dogs Urse Widmera). Hra Grönholmova metoda Jordi Galcerána je dobře napsaná. V režii Adama Doležala a v provedení Divadelního studia „V“ z Brna udržela diváky v napětí do poslední chvíle. Herectví bylo civilní, autentické a pohrávání si se sympatiemi diváků, které téma nutí rozhodovat se společně s protagonisty, velmi dobře vycházelo.

    Osvěžujícím zážitkem byl blok obsahující dvě značně rozdílná představení, z nichž jedno bylo nominováno z Loutkářské Chrudimi a druhé ze Šrámkova Písku.

    Ruda Hancvencl z jabloneckého Vozichetu je solitér. Foto archiv JH

    Ruda Hancvencl z jabloneckého Vozichetu je solitér, který suverénně zvládá nejrůznější profese (na inscenacích spolupracuje s manželkou, která vytváří výtvarnou stránku a loutky). V inscenaci Malý, hubený a jednooký zvolil směsku pohádkových motivů a postav, mezi nimiž nechybí senilní král, opuštěný kouzelný dědeček, zimomřivá ježibabka, bezzubý drak, rázná princezna a Honza, který zbloudil v lese. Dokonalé využití všech pohádkových klišé, která jsou obrácena naopak, velké zručnosti a spontánnosti protagonisty tohoto one-man show a jeho schopnosti bezprostředního kontaktu s divákem nabízí hravou, atraktivní podívanou. Hancvencl umí velmi dobře zacházet s češtinou, ať už v písních, tak ve vyprávění či v rozmarně rozhazované kytici rozmanitých gagů. Je podobný potulným středověkým vypravěčům, kteří si stejně dobře rozumějí s kytarou. Jako s loutkami.

    Barbora Hubáčková svérázným způsobem líčí pocity prvorodičky symbolicky uvězněné za mřížemi postýlky. Foto archiv JH

    Krátká hříčka Postýlka Barbory Hubáčkové líčí svérázným způsobem pocity prvorodičky symbolicky uvězněné za mřížemi postýlky a ubíjené záplavou dobrých rad ze všech stran. Autorka a interpretka se ovšem dokázala na toto období a problematiku podívat se zdravým nadhledem i smyslem pro svéráznou poetiku. A tak v dnešním baby boomu bezpochyby trefila do černého a ztotožní se s ní všechny matky, které mají toto nejkrásnější období ženy za sebou.

    Mladá herecká skupina La Pardon nabídla ve stanu svého Macbetha za 31 minut. Foto archiv JH

    Na závěr večera jsem nahlédla do off-programu. Mladá herecká skupina La Pardon nabídla ve stanu svého Macbetha za 31 minut. I když svérázné intimní verzi Macbetha rozlehlé prostředí stanu příliš nepřálo, vyrovnali se s ním se ctí. Nicméně, divadelním fanouškům rozhodně odporučuji zavítat do pražské vinárny 3+1, miniaturního prostoru pro 15-20 diváků, kde je zážitek z tohoto dekadentního pohrávání si s macbethovským tématem v dnešní VIP společnosti daleko intenzivnější.

    ///

    Více o Františku Zborníkovi na i-DN:

    Zemřel František Zborník

    Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:

    Jiráskův Hronov


    Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,