Hronovské dny a noci 2019 (No. 8)
Poslední momenty 89. ročníku Jiráskova Hronova provázel oblíbený ohňostroj, možná jeden z posledních, neboť i tady už jednou vyzkoušeli videomapping, který patrně časem ohňostroje nahradí.
///
I když poslední den zůstává trochu popelkou, neboť mnozí účastníci už odjíždějí, organizátoři jej nešidí.
Dopoledne se odehrávají ukázky ze seminářů (letos dominovaly nonverbální pod vedením J. Benčíka a M. Hechta). A během odpoledne mohli diváci vidět ještě dvě inscenace, celkem ve čtyřech představeních. Pro tuto příležitost se vybírají divácky lákavá představení a tak to bylo i tentokrát.
Oblíbené satiricky laděné vojenské téma přinesla inscenace Jak jsem vyhrál válku v režii Jana Julínka. Soubor SemTamFór ze Slavičína si zvolil už osvědčenou adaptaci Milana Schejbala a na scéně Jiráskova divadla předvedl příběh „hrdinných“ vojáků během světové války a jejich putování po Evropě, včetně obsazování nejrůznějších kót, což shodou okolností většinou byly budovy zabydlené vnadnými dívkami. Zalidněná inscenace využila nejen Slavičínských, ale obohatila je o spřátelené herce z karvinského souboru. Vytvořila tak dlouhou, především pro mužské publikum patrně dosti atraktivní inscenaci (přiznám se, že mezi příznivce tohoto typu humoru nepatřím).
…
Čtveřice protagonistů (Kateřina Hrdinová, Marie Bláhová, Martin Leták a Daniel Toman) představuje čtyři postavy, jejichž monology postupně skládají mozaiku vzájemných vztahů. Foto archiv souboru
Druhá hra je dnes navzdory své nedivadelnosti jedním z oblíbených titulů, které se pravidelně objevují na scénách českých divadel a loni se dočkala i rozhlasové verze. Jedná se o drama Ivana Vyrypajeva Iluze, které prostřednictvím střídajících se monologů čtveřice postav vypráví příběhy jejich lásek a ukazuje, jak spletité a nevyzpytatelné jsou cesty lásky. Storytelling je v tomto případě obohacen zatahováním a roztahováním několika linií průsvitných mikrotenových závěsů, eventuelně zadními projekcemi. Hrdinové vstupují do prostoru s brýlemi (na virtuální realitu?), které znamenají jakýsi zcizovací efekt, neboť je má většinou nasazeny momentální vypravěč. Jinak čtveřice protagonistů (Kateřina Hrdinová, Marie Bláhová, Martin Leták a Daniel Toman) představuje čtyři postavy, jejichž monology postupně skládají mozaiku vzájemných vztahů. U herců OLDstars je patrná dobrá scénická i hlasová zkušenost – prakticky všichni vzešli z Dismanova rozhlasového souboru, netrpí tedy nešvary začátečníků a celá inscenace v režii Ondřeje Kulhavého tak funguje bez zádrhelů, i když příliš vzrušující podívaná to není. Může být spíše základem k osobní meditaci a úvahou nad mezilidskými vztahy.
U herců OLDstars je patrná dobrá scénická i hlasová zkušenost. Foto archiv souboru
Letošní Jiráskův Hronov ukázal, že současná tvorba amatérských spolků stále vytváří spolehlivé podhoubí pro profesionální divadlo (mnozí z těch, kdo zde začínali, se objevují ve světě profesionálního divadla) a kromě toho se na Hronov vracejí i profesionální herci a další tvůrci. Zkrátka, jisté pohrdání části profesionálních divadelníků rozhodně není na místě. Pokud by to nebylo nic jiného, tak zde profesionálové mohou načerpat novou energii a optimismus. Narozdíl od herců, kteří „musí“, se tady totiž setkají s herci, kteří „chtějí“. Jako léčebnou letní kúru rozhodně doporučuji.
Kdo dosud nezkusil, máte šanci příští léto. Od začátku srpna 2020 se bude konat jubilejní devadesátý ročník.
///
Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
