Hronovské karbanátky (No.0)
Přináší Jiráskův Hronov to nejlepší z amatérského divadla? Ničí jej odborné semináře? Jak souvisí karbanátky s divadelním festivalem? A co na to Jan Tleskač?
82. ročník Jiráskova Hronova je pro mě už dvanáctým. Jako člověk, který téměř denně sleduje nejrůznější pokusy a omyly profesionálního divadla, zde nalézám příjemné osvěžení. Účastníci festivalu totiž mají to, co mnohdy u profesionálů postrádám. Dostatek energie, nadšení a chuti věnovat se divadlu po deset dní naprosto totálně. Chodit na semináře, do divadel a pak třeba do rána o divadle diskutovat. Navzdory proměnám společnosti jako by tady zůstal zbytek snad až nemódního nadšení pro věc. Kolega Michal Zahálka zahájil seriozně, a tak jsem se rozhodla pro méně vážné pojetí. Jako správnou ženskou od plotny mě napadlo samozřejmě jídlo. Zcela prakticky říkám – nejen potravou ducha je člověk živ. Karbanátky jsou typicky českým pokrmem z mletého masa, kterému přidávají specifické chuti nejrůznější koření a ingredience (tolik google.com).
K názvu rubriky mě – přiznám se – zprvu inspirovaly skutečně báječné karbanátky, které jsou k dostání ve zdejší masně. Nicméně, symbolika mi přišla trefná, neboť stejně jako u jídla je u divadla důležitá fantazie, volba ingrediencí, ale i to, kdy a jak je servírováno. Nikdy zcela přesně nevíme, co pokrmu dodá tu neopakovatelnou báječnou chuť, či co je definitivně zkazí. Ale i při objektivně zdařilém výsledku se někdo olízne a druhý jen zhnuseně porýpe a zkritizuje. A tak je to i s divadlem. Zde se tedy odvolám na příspěvek kolegy Zahálky. Ano, je všeobecně známo, že na Hronov se vždy nedostane to nejlepší, vždycky se najde skupina protestantů, kteří prudí otázkou: Kdo to sem poslal? Nicméně, ani ty soubory, které nasbírají na některé celostátní přehlídce nejvíce sympatií a tudíž i nominaci na JH, nemusí v jiném kontextu uspět. Prostě, pravý čas a pravé místo se nesnadno plánují. V každém případě, s klidným svědomím můžu říci, že představení, která sem postoupí, vždycky JSOU něčím zvláštní, pozoruhodná. To neznamená líbivá, ale spíše provokativní, iritující či vůbec divná. Jinými slovy, příliš mastná, málo kořeněná, a někdy třeba přesolená. Navíc, mnohdy těžko zařaditelná do kategorie „amatérské divadlo.“ Ale právě v té nezařaditelnosti, nejednoznačnosti, štiplavosti vidím největší dráždivost přehlídky.
Stejně polemicky lze přistupovat k odborným seminářům (vedou je vesměs divadelní praktici, neodtržení od praxe), které nedávno byly na tomto webu ( http://www.divadelni-noviny.cz/zvesti-z-krytu-no-11/) tvrdě pohaněny. Pro mě jsou semináře naopak tím správným kořením (nejen) Jiráskova Hronova. Účastníky tam nikdo nežene, naopak – mnohdy se na tahle zajímavá setkání těší celý rok. A jejich vedoucí jsou především nevnucujícími se „múzami“, které inspirují, a zároveň mluvící encyklopedií, která dokáže srozumitelně zprostředkovat názor a zároveň o něm diskutovat. Takže punc jedinečnosti rozhodně u nikoho nepotlačují. Ten se vždycky prosadí. Těším se, a doufám, že se prosadí i letos na Jiráskově Hronově. Takže se s chutí zakousnu do těch letošním hronovských karbanátků a pokusím se zprostředkovat jejich chuť i vám.
Komentáře k článku: Hronovské karbanátky (No.0)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
