Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Hronovské karbanátky (No. 3)

    Jsem zpozdilá, vzhledem ke kolegovi Zahálkovi, který navzdory svému jménu bystře mapuje každodenní dění na Hronově. Ne, že by nepřibyly nové vůně a chutě hronovských karbanátků, ale všechno se děje až příliš rychle – a psaní je stále dost, vzhledem k mé účasti ve festivalovém Zpravodaji a záplavě zajímavých hostů, které je třeba zpovídat dříve, než zase zmizí.


    Ano, jedním z mých čestných úkolů jsou rozhovory s hosty z blízké i vzdálenější ciziny. A tak jsem už stačila zpovídat britsko-izraelskou dramatičku Hadar Galronovou, která přijela pro nás nečekaně na festival s celou svou rodinou, aby zhlédla kroměřížskou inscenaci své hry Mikve.

    Izraelská dramatička, scenáristka a herečka Hadar Galronová (1970), autorka světově úspěšné hry Mikve. FOTO archiv

    A pak se tu objevil také viceprezident Mezinárodní asociace amatérských divadel dr. Roger Ellis, který přijel do Čech (poprvé) až z dalekého Michiganu. Obou jsem se zeptala, jak to vypadá s amatérským hnutím u nich, a oba shodně vypovídali, že trend jednoznačně směřuje ke komunitnímu divadlu, tedy tomu typu divadla, které je u nás v útlumu, vzhledem k tomu, že někdejší zastřešující venkovské i městské instituce Sokola či místních hasičů apod. už s divadlem tak nekamarádí a za nájmy chtějí peníze, které ochotníci nemají. Nejen oni, ale všichni zahraniční hosté po léta oceňují atmosféru JH, s jeho rituálním vyvěšováním vlajek, vítáním souborů na schodech Jiráskova divadla a se závěrečným ohňostrojem, stejně jako nadšení lidí (i středního věku), kteří si týden dovolené vyhradí na to, aby (si) mohli v Hronově hrát…

    Do konfrontace s našimi někdy velmi výlučnými experimentálními inscenacemi vstupují na JH tituly doporučené organizací AITA/ IATA, které se zdají zdejším divadelníkům buď tak trochu naivní, nebo pojaté příliš tradicionalisticky. Třeba hříčka Baronka a služka, kterou přivezl soubor Gut&Edel z německého Lörrachu vedený režisérem českého původu Václavem Špiritem.

    Baronka a služka souboru Gut&Edel – trošku horor a trošku moralitka (Anette Eckstein – Emilie, Katrin Mörgelin-Oehler – Baronka). FOTO THOMAS QUARTIER

    Trošku horor a trošku moralitka o tom, jak baronka chtivá naučit zaostalou služku správným móresům, nakonec zjistí, že to v životě nikdy není tak jednoduché a pěkné, jak se na první pohled zdá. Solidní herectví dam středního věku bylo ukázkou pravého ochotnického herectví, tak jak si je pamatují starší amatérští divadelníci. Nic víc, nic méně.

    Problematicky dopadají projekty, na nichž se podílí několik národností a na společné zkoušení je málo času. Navíc to musí být jasné a srozumitelné, takže to pak dopadá poněkud schematicky a banálně. To se stalo i projektu německo-polsko-českému pod trojnázvem Kinder der Zeit/Pamieć/Ozvěny minulosti, který motivicky vycházel ze vzpomínek pamětníků na období 1933-50 a jehož součástí byl i výchovně vzdělávací aspekt. V hvězdičkovém hodnocení si vysloužilo představení ty nejnižší hodnoty, což ovšem neznamená, že by se takové projekty neměly dělat. Ale přece jen – v programu JH poněkud nepatřičně trčel.

    Studio Divadla Dagmar: Hledání-Suche, aneb Vyprávění páté o hledání zapomenutých kořenů. FOTO J. MACH

    Z tohoto pohledu byl asi pro účastníky zajímavější projekt Studia Dagmar Karlovy Vary pod názvem Hledání-Suche, aneb Vyprávění páté o hledání zapomenutých kořenů. Protřednictvím legend poukázal na někdejší starodávné společenství, v němž sice neznělo slovo globalizace, ale přirozeně tu žili pospolu Češi, Němci a další národnosti a  zároveň byly ctěny přírodní a lidské zákony, jejichž nedodržování se nevyplácelo. A stejně přirozené bylo soužití s nadpřirozenými bytostmi ukrytými ve skalách, rybnících či pod zemí. Hravé vyprávění se špetkou humoru i nostalgie nenásilně v řetězení příběhů propojilo minulost, současnost i budoucnost. A dodalo i biblickou paralelu.


    Komentáře k článku: Hronovské karbanátky (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,