Hronovské karbanátky (No.6) – final

Co je kvalita? Přináší Jiráskův Hronov opravdu to nejlepší z amatérského divadla? Jaký je vlastně rozdíl mezi amatéry a profesionály – a je to vůbec důležité? Je klasická činohra na tomto festivalu odsouzena k zániku? Má to celé smysl? A má to vůbec budoucnost?

82. Jiráskův Hronov v sobotu 11. srpna skončil. FOTO JIŔÍ MACH

Poslední představení Jiráskova Hronova skončilo, zůstaly zážitky, ale i spousta otázek. Symbolické mi tentokrát přišlo zakončení festivalu. Diváci, včetně nemluvňat a důchodců z Hronova a okolí, se sem sjeli na závěrečný ohňostroj. Než se ho dočkali, museli – celí zmrzlí – přežít hodinový koncert agresivní muziky s lasery a kouři. Ačkoliv se zpěvačka poctivě snažila plné náměstí roztleskat, nedařilo se jí to. Zato ohňostroj sklidil potlesk tak demonstrativní, že to kapele muselo být líto. Zkrátka, neocitli se v pravý čas na pravém místě. Diváci byli nachystáni na ohňostroj a to dlouhé a hlučné „čekání“ je spíše zprudilo, než potěšilo.

Tak je to i s festivalem, na který přijíždějí soubory i diváci s různými očekáváními. Pokud se nenaplní, jsou logicky zklamáni. V této souvislosti jsem vyslechla nejrůznější výtky k výběru inscenací pro festival, z něhož se prý vytrácejí divácká představení. Pozornost je spíše zaměřována na inspirativní představení a vyvstala i otázka, zda toto pojmenování není jen zástěrkou pro inscenace, které nejsou tak dobré, ale někdo je na festivalu prostě chce. Doslova mě rozesmála výtka, že se na festival mají vybírat jen DOBRÉ inscenace (jak jen to udělat?). Jak víme, divácký vkus je naštěstí velmi různý, a to co jeden považuje za skvělé, jiný zcela zatratí. Řečeno slovy Babičky Boženy Němcové, není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem…

Nicméně, ke cti festivalu je třeba říci, že tu bylo ode všeho kousek a jen minimum představení nenašla své příznivce. Mě loutky nezajímají, řekne jeden, a další naopak považuje některé letošní opusy (viz Faust, Zlatá Rybka či Hotel) za to nejlepší. Chyběla klasická činohra!? Ale nechyběla. Objevila se, ať už v ženské hře Mikve, či v adaptaci Tří mušketýrů v čerstvém a vtipném provedení souboru Načerno Ty-já-tr z Prahy. A to ve stejný den jako morbidní existenciální výpověď tří vrahů v inscenaci Uvařeno (podle textu Jáchyma Topola), která získala stejně nadšené, jako i odmítavé přijetí.

O programové náplni festivalu se vždycky diskutovalo a ty argumenty jsou plus mínus stále stejné. Stejně jako diskuse o tom, jak je to vlastně s těmi amatéry a profesionály. Patří na JH projekty nezávislých souborů, v nichž jsou výhradně profesionálové režírovaní profesionálem? Ve prospěch jejich zařazení lze argumentovat širším výkladem slova “amatérský“, totiž dělaný z lásky a pro radost. Zároveň připomeňme, že mnohé nezávislé soubory, které chtějí dělat „to svoje divadlo“, často pracují v takových finančních a vůbec existenčních podmínkách, že to vyžaduje opravdu mnoho lásky, nadšení a odolnosti, aby vůbec vydržely.

Spory, týkající se kvality, profesionality a diváckosti mi ovšem přijdou podružné v porovnání s problémy, především s trvalým nedostatkem finančních prostředků a mnohdy i celospolečenským přístupem ke kultuře, které ohrožují nejen tento festival, ale divadlo jako takové. Jak ukázal letošní JH, nadšení a schopní lidé mezi amatéry (i profesionály) nechybějí, tak by to chtělo ještě nějaké stejně nadšené osvícené mecenáše.

Autor: Jana Soprová
Publikováno: 12. srpna 2012

Blogy Festivaly

Komentáře k článku: Hronovské karbanátky (No.6) – final

Vladimír Hulec

Děkujeme
Janě Soprové i Michalu Zahálkovi za obsažná denní zpravodajství.
Oba končí obligátní otázkou JH: kudy a kam dál? Ač bohužel jsem se do Hronova letos nedostal, zdá se mi, že festival – zbytečně – přešlapuje už několik let na místě. Jsem přesvědčen, že by se měl vydat cestou Letní filmové školy UH (jak výstižně cituje Michal Zahálka profesora Císaře), tedy vytvořit z něj nejen tvůrčí platformu amatérského (dnes spíše nezávislého) divadla, ale i intenzivní setkání jeho fandů s řadou hostů, diskusí a událostí. Jinak mu to sebere červnový hradecký Open Air a JH uvadne.
Ovšem ty mecenáše a donátory – zkrátka prachy – by to chtělo. To máš, Jano, recht.

12.08.2012 (23.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka

A víš, Vladimíre,
že myslím, že už se Hronov tou cestou vydal? Samozřejmě v rámci možností daných rostoucími finančními obtížemi. Třeba právě pozvání Jiřího Adámka považuju za jeden z kroků patřičným směrem – škoda, že program nemohl jako hostující inspirativní představení nabídnout některou z jeho „velkých“ inscenací, na rozdíl od takové rozžonglované Židovky (při všech sympatiích k ní) by festivalový kontext rozšířily velice zajímavým směrem.

13.08.2012 (9.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Souhlasím, Michale,
ale tyto tendence jsou už dlouhodobé – v dílnách na JH byli v nedávné minulosti třeba Petr Váša, Tomáš Žižka či Caya Makhélé – a bylo by dobré, aby nové vedení JH jasněji ukázalo, kterým směrem se chce vydat. Na mne zatím skladba workshopů i program JH působí jako přešlapování na místě. I ten „inspirativní“ program se už na JH různě objevoval a objevuje. Ale stále navenek jako by nahodile. Nestálo by za to přesněji a důsledněji onem program vyhranit a dodržovat? Třeba právě linií profilů stylů či tvůrců. Adámka, jak říkáš. Ale klidně i Nebeského, Pitínského, Petrželkové, Jelínka, Tejkla či vímjákoho.

13.08.2012 (12.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka

Ano, souhlasím,
ale na druhou stranu: dokud jsou semináře a workshopy naplněné (jsou), asi není nutné je nějak nuceně zaměřovat jedním směrem. Ale že by měl festival sám sobě i veřejně především pojmenovat, proč a pro koho tu vlastně chce být, to je myslím klíčové.
Linii profilů profesionálních divadelníků bych do toho úplně netahal, oni ti amatérští leckdy úplně stačí.

13.08.2012 (14.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jana Soprová

Taky se mi zdá, Vláďo,
že to taháš k nějakému jinému festivalu. Já si fakt myslím, že by to mělo zůstat především ukázkou toho, co dělají amatéři. To, co navrhuješ, podle mě patří na jiný typ festivalů. Myslím, že Hronov je „svůj“ právě tou trochou starosvětskosti a způsobem setkání. A pokud jde o semináře, specielně letos se ukázalo, že to ani tak není záležitost nabídky, jako poptávky (pro nedostatek zájemců se např. neuskutečnily dva semináře – kritický a hudební – zatímco ty další byly až přeplněné).

13.08.2012 (16.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

O. K.,
jak se tedy díváte na Lamento? Proč na JH bylo? A má/mělo být? K čemu slouží semináře? Proč je vedou profesionální divadelníci, a ne zavedení/zkušení amatéři? Koho vychovávají a proč? Mají vést k cestě k amatérskému divadlu, nebo k profesionálnímu? A pokud to nechtějí rozlišovat, proč tak striktně dbát o amatérský (neprofesionální) statut samotných souborů a jejich inscenací. Ono je to podle mne už dnes víceméně neudržitelné (Geisslers, Jelínek…), a tak by JH mohl/měl být jakýmsi vodítkem či – a to by mne zajímalo – avantgardou, ukazující a nabízející, co dnes ono amatérské hnutí je či by být mohlo a kam směřuje. Z jedné strany jistě v něm je (a doufám v určité linii i zůstane) jistá starosvětskost, z druhé ale čím dál víc „bují“ mladická nezávislost a jinde těžce probojovávaná svoboda experimentu a hraní si.
Pokud bych byl dramaturgem festivalu, snažil bych se obě linie posilovat a dávat jim současný kabát. Například kdybych měl vedoucího semináře Adámka, snažil bych se tam přivést i jeho soubor a inscenaci/e. A připravil s ním nebo o něm či o voice-bandu nějakou malou veřejnou konferenci či něco podobného se zajímavými hosty (třeba Bořivojem Srbou, Josefem Hermanem, A. J. Liehmem, Radmilou Hrdinovou, Petrem Vášou apod.) a v AS publikovaným výstupem. Pochopitelně by se toto dalo zaměřit i na „legendy“ JH – z tvůrců 80.-90. let mne napadá Lébl, Pitínský, Tejkl, Šefrna – ale jistě by to mohla být i Husa na provázku, HaDivadlo, Ivan Vyskočil, Ctibor Turba, Jiří Bilbo Reidinger, Divadlo Na tahu, Sklep… Konečně i o A. Jiráskovi, J. Čapkovi či E. Hostovském by mohly být podnětné konference. A off program bych rozšiřoval stylem hradeckého Open Air. Přivezl bych stany, kde by se hrálo, zavedl stanové městečko, kde by se bydlelo. To je ta LFŠ, o níž mluvím.
Samozřejmě by to nešlo udělat hned ani najednou, aby mi bylo rozuměno. A třeba by se mnohé ukázalo jako pitomé, ale takový potenciál v JH a především jeho účastnících nejméně od konce 90. let cítím.

13.08.2012 (23.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Ano,
souhlasím s Michalem Zahálkou, že podstatné nyní je, aby Simona Bezoušková řekla rozhodné slovo, kudy se JH pod jejím vedením bude ubírat dál. Zdali stále bude vycházet z pozitivistického konceptu proporciální mezidruhové přehlídky, koncipovaného Milanem Strotzrem (který měl, myslím, své plné oprávnění v časech po listopadu 1989), konceptu „nacionálně obrozeneckém“ a v (pro mě protivném a neproduktivním) stylu „amatéři sobě“, či bude plně následovat aktuální trendy v současném divadle a bude (umělecky i společensky) odpovídat podobě „letních festivalů“ (tak jak jej rozvíjí hradecký OAP). Lavírování typu „divoké karty“ pro Tři mušketýry myslím nic neřeší. (Celou problematiku již ale opravdu přesně vystihl prof. Císař na stránkách Zpravodaje.)

14.08.2012 (13.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Martin J. Švejda
píše o textu J. Císaře z hronovského Zpravodaje No. 8, který nejdete na: http://www.jiraskuvhronov.cz/jh/rubriky/2012/zpravodaj08.pdf

Pro tuto diskusi
z něj aktuálně vybíráme aspoň některé pasáže:

Když jsme s mou ženou Mirkou
studovali program 82. JH, abychom si vybrali, na co půjdeme a na co ne, dospěli jsme nakonec k tomu, že půjdeme na všechno, neboť jsme byli zvědavi, jak se všechna ta představení složí dohromady, jaký kontext, jenž cosi vypoví o nějakých trendech současného amatérského divadla, vznikne. Nehodnotili jsme, jestli je to program dobrý nebo špatný, zajímaly nás jednotlivé situace v souvislostech mezidruhové přehlídky jako obraz amatérského dění v přítomnosti. Upřímně řečeno: v tomto smyslu a z tohoto hlediska jsem byl spokojen. /…/
Jenže: jednoznačná preference tohoto proudu při tvorbě programu JH, která je nesporná, otevírá některé otázky, jež směřují k podstatě bytí a funkce JH. Aby bylo jasno: nebráním se vůbec tomu, aby vznikla mezidruhová přehlídka amatérského divadla, která bude mít tento program. Jenže: má to být zrovna JH, přehlídka zajisté velmi tradiční řadou svých rysů a koneckonců i samotnou historickou podstatou? Existuje ovšem otázka další, fundamentálnější. Jádro českého amatérského divadla je zakotveno v činohře tradičního typu a ve scénování, jež je s uváděním tohoto typu činoherního jazyka už více než 200 let spojeno. /…/ Nemyslím si, že tihle amatéři přestanou divadlo dělat. Ale může se stát, že taková exkluzívní přehlídka, jak naznačil letošní ročník, se stane sice přitažlivou výlohou prezentující výboje českých amatérů, ale zcela se mine se službou amatérskému hnutí.
Jan Císař

A krátký comment:
Nemyslím si, že toto hrozí. JH se nutně vyvíjí, tak jako se vyvíjí divadlo. A je třeba, aby to festivalová dramaturgie věděla, vnímala a reflektovala. Pokud by se JH vrátil výhradně či především k „činohře tradičního typu“, stane se z něj v podstatě folklorní přehlídka či divadelní skanzen, který mladí lidé zajímající se o živé divadlo a reprezentující myslím si tu nejmohutnější složku současného amatérského divadla a jeho vývoje nebudou mít důvod ani chuť navštěvovat.

14.08.2012 (20.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka

„…reprezentující myslím si tu nejmohutnější složku současného amatérského divadla a jeho vývoje…“
Vývoje možná, to je nedefinovatelné, ale složku nikoliv. Bojím se, že nejhojnější české amatérské divadlo je to, které pokládáš za skanzen – a z toho právě plynou všechny spory o tom, pro koho že tu ten Hronov vlastně je.

14.08.2012 (21.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Budu na to replikovat
již jednou použitým argumentem: jaký smysl má dnes pořádat „pozitivisticky“ vyváženou přehlídku? Jde po mém soudu o vskutku přežilý koncept, který slouží všem – a nikomu.

14.08.2012 (21.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Je to samozřejmě věc především vedení JH
a v zásadě souhlasím s MJŠ, nicméně – mohu-li – oponuji protiotázkou: Jsou LFŠ, hradecké Regiony a Open Air či Avignon (včetně off) nevyvážené? Myslím, že nikoli. Jsou výběrové (jinak to nejde) a reflektují současný stav filmu či divadla. Navíc JH má a dlouho jistě ještě bude mít pevnou dramaturgii, takže není problém udržet více linií či náhledů. Tedy dovedu si velmi dobře představit, že vedle „výbojů“ může existovat i linie konzervativní činohry. V podstatě by to jen znamenalo bohatější program a souběžnost představení tak, že by nebylo v silách diváka navštívit všechny festivalové inscenace či projekty. Při dostatečném množství diváků by to vůbec nemuselo vadit. Navíc se dá utvářet tzv. Hlavní program a pak kurátorsky vedené řady (bloky).

14.08.2012 (22.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda

Pro zajímavost uvádím,
že na internetových stránkách Amatérské scény (http://www.amaterskascena.cz/diskuse/seznam), paralelně s touto diskusí vede či vedl Michal Zahálka debatu se stoupenci činoherní větve amatérského divadla, Janem Šotkovským a Pavlem Hurychem, kdy v případě druhého jmenovaného lze zaznamenat argumenty zcela typické pro tradiční chápání (a hodnocení) amatérského divadla.
Pavel Hurych, stejně jako dnes již pověstný Josef Širhal (http://www.amaterskascena.cz/cl-klinicka-smrt-ceskeho-amaterskeho-divadla-120608152021), je, myslím, opravdu jen viditelnou špičkou velkého ledovce, kterou není možné jen tak přehlížet.

15.08.2012 (17.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka

Ad diskuze na webu AS:
V této chvíli se přikláním k názoru, že préteritum „vedl“ je výstižnější – pokud Pavel Hurych zahajuje svou repliku tím, že už ho ty diskuze unavují, přijde mi, že bych ztrácel jeho i svůj čas. Ale pokud má někdo chuť pokračovat, budu samo sebou rád.

15.08.2012 (18.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec

Díky za info.
Škoda, že tyto diskuse nejdou křížem. Rozhodně doporučuju případnému náhodnému čtenáři a zájemci o tuto problematiku prostudovat i AS. Komentovat tamní diskusi nebo se do ní zapojit si netroufám. Patrné je, že by ji „uťala“ jen širší programová nabídka, která by aspoň zčásti prokázala platnost těch či oněch názorů.
Vlastně je v tom cosi symbolického a současně typického. Každý na svém a o svém písečku… Hlavně dejte pozor na mé včeličky, aby mi je zlodějové v noci nevyloupali, říká Kašpar Šmejkal ve Furiantech.
V tom je možná úkol divadelních publicistů, porotců, JH, AS i DN. Sledovat a dávat prostor co nejširšímu spektru divadla, diváků a názorů.

15.08.2012 (20.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,
Jiri Schmiedt

Prosim,aby porota byla odborna,ty co tam jezdej jiz od narozeni Jiraska jsou stary a jen se prsej na chudaky amatery a honej si vlastni ego,neb v Praze se jim kazdej smeje.

14.03.2013 (13.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,