Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Hronovské momentky (No. 3)
Festival by nebyl úplný bez nějakého, alespoň menšího skandálku. Ten hronovský se dostavil ve středu, pro mě trochu překvapivě v souvislosti s hudebně laděnou revue Miroslava Hanuše Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.
Hanušův text vznikl na základě bestsellerů australských vztahových koučů a kvazipsychologů Allana a Barbary Peasových někdy z konce 90. let, v roce 2016 pro Městská divadla pražská, kde se hrál na scéně ABC několik let. A nyní je ve zkrácené formě k vidění na Fidlovačce. S humornou nadsázkou mapuje vlastnosti mužů a žen a jejich vzájemná nedorozumění, která se táhnou již od pravěku (proto je na scéně i zástupce lovců mamutů a jeho žínka). Důležitou roli zde hrají hormony Testosteron a Estrogen, navlečení tehdy i nyní ve výrazných barevných kostýmech.
Soubor ŠAMU Štítina (vesnice nedaleko Opavy) pod vedením Ondřeje Bendy, režiséra a zároveň obětavého představitele Testosterona, přivezl inscenaci coby vítěze přehlídky venkovských souborů Krakonošův podzim z Vysokého nad Jizerou a zasloužil se na letošním Jiráskově Hronově o několik prvenství. Stal se zde vystupujícím souborem s nejdelší inscenací (má 180 minut), s největším počtem účinkujících, s největším a nejčastějším potleskem, do letošního ročníku se ale zároveň zapsal nejkontroverznějším představením, které svými klišé pobouřilo mnohé (nejen) mladé diváky.
Je vlastně potěšující, že jsou na tomto festivalu k vidění inscenace v celé šíři diváckého spektra. Připomeňme, že před pár dny hronovské hlediště Jiráskova divadla tleskalo experimentální drásavé výpovědi performerky Miřenky Čechové Baletky a následně této lehkonohé revue, plné genderových klišé. A zatímco se štítinský soubor připravuje na akci, kterou se pokusí o zápis do české knihy rekordů coby amatérské představení s největší návštěvností (má se odehrát v říjnu v ostravském Gongu pro 1500 diváků), na Hronově se v rámci Problémového klubu diskutovalo o tomto typu představení a o tom, zda na hronovskou přehlídku vůbec patří. V každém případě souhlasím s oběma stranami. Na jedné straně oceňuji dobře koordinovanou práci souboru s živou kapelou a s velmi dobrými pěveckými výkony protagonistek, na druhé straně toleruji i reakce rozhněvané mladé generace, citlivé na vtipkování tohoto typu (pokud se chcete dozvědět více, doporučuji https://jiraskuvhronov.eu/vedeli-jsme-ze-neco-udelat-musime).
Příjemně feministické téma přineslo představení Vzpoura vařeček, které se odehrálo na dvoře místní fary (mimochodem nový prostor festivalu). Kočovná divadelní společnost z Krnova s ním v létě putovala po vlastech českých a zde měli derniéru. Půvabná hříčka Petry Severinové o emancipaci žen v době obrození je poučena nejen školní četbou (z doby obrození i následného realismu), ale i různými odkazy k době, kdy se ženy začaly emancipačně probouzet a přát si i něco víc, než jen stát u plotny a být k dispozici manželovi.
Pohrávání si s fakty, ale i naivisticky vizuální půvabné ztvárnění míst a událostí (vtipné obrazy orloje, Karlova mostu, ale i disputací mezi pány obrozenci či hašteření prvních českých spisovatelek, edukativní hnutí první školy pro dívky Minervy pod vedením Elišky Krásnohorské ad.) vhodně ladí s citacemi z Maryši bratrů Mrštíkových, kde se mj. dozvídáme o osudech dalších potenciálních žen Vávry, jenž se zázračně vzpamatoval z otravy a chce se znovu ženit, zatímco Maryša bručí na Špilasu. Vtipných špílců, slovních i vizuálních gagů, je tato kratochvíle plná, a pokud zrovna nesedíte proti slunci, velmi příjemně se sleduje.
Komentáře k článku: Hronovské momentky (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)