Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Hronovské momentky (No. 4)
Ukázky ze seminářů a závěrečný ohňostroj, to je každoroční zakončení festivalu Jiráskův Hronov. I letos byla nabídka pestrá, objevilo se pár zajímavých dramaturgických novinek, svěžích hereckých výkonů, ale i titulů, o kterých se kdysi říkalo: Kdo to sem poslal?
One-man show Tomáše Hájka těží z románu Ztracený svět A. C. Doyla. Foto Ivo Mičkal
Vkus každého z nás je samozřejmě individuální, a tak podávám jen dílčí zprávu o tom, co letos zaujalo mě. Mám radost a každoročně se o tom přesvědčuji, že amatérské divadlo stále žije v nových generacích dětí a dorůstajících. Na letošním Jiráskově Hronově byly tentokrát naplněny semináře pro nejmenší, ale i puberťáky. Ti všichni přijeli s rodiči, mnozí z nich na festivalu ostatně i vznikli…
V programu se velmi dobře uvedla nová parta ze Švandova divadla, tedy z Domu Elišky Peškové na pražském Smíchově, se dvěma inscenacemi. Mladší skupina v inscenaci Otto objevuje významného českého vědce Otto Wichterleho, vynálezce silonek a měkkých kontaktních čoček, a seznamuje diváky s bizarnostmi jeho života. Starší soubor si pod vedením Josefa Kačmarčíka troufl na román Zdeny Salivarové Honzlová. Příjemným překvapením pro mě byly tři soubory, které postoupily z Dětské scény. Desetiletý Max Šimek z Dramatické školičky Svitavy ve své drobné one-man show Žaba ukázal velkou energii a fantazii – a myslím, že o něm ještě uslyšíme. Mnohé talenty představil i Frgál na nitkách z Brna se svéráznou verzí Křtu svatého Vladimíra či soubor divadla Vydýcháno z Liberce s adaptací pohádky Alexandry Samely Opravna dětí pod názvem Bublina v bažině.
Soubor Kardio Theatre Kláry Hanušové přivezl variaci na romantické básníky K. J. Erbena a K. H. Máchu Nevesely truchlivy aneb Kabaret duševní. Foto Ivo Mičkal
Radost mi přinesly i některé drobnější útvary jako one-man show Tomáše Hájka těžící z románu Ztracený svět A. C. Doyla. Poučený tvůrce tentokrát nechal doma meotar, který ho po léta při představeních doprovázel (i když jeho miniaturní papírovou verzi měl i v této inscenaci), a s něžným vtipem pojednal výpravu anglických vědců za dobrodružstvím včetně závěrečného gagu o tom, kdo je autorem populárního Jurského parku. Soubor Kardio Theatre Kláry Hanušové, propojující zdravotníky z nemocnice Na Vinohradech s profesionálními herci, vzešlými z Vyšší odborné školy herecké, se specializuje na kabaretní žánr. Tentokrát přivezli variaci na romantické básníky K. J. Erbena a K. H. Máchu. Pod názvem Nevesely truchlivy aneb Kabaret duševní využili především Erbenových balad k léčebné metodě psychodramatem v jedné psychiatrické léčebně.
Potěšitelné jsou také původní autorské hry (mj. Sklizeň souboru Antonín Puchmajer, Mafiano D. Kloudy a A. Jurčíka či opusy Lenky a Víta Chaloupkových Sherlock Holmes aneb zrození zla či parodie na western Wes). A ocenění si zasluhují i dramaturgické objevy představující u nás dosud neznámé zahraniční autory (Belgická rybka L. Cofine od Radaru či Strážci Tádž Mahalu Rajiva Josepha od SoLITEAteru). Na Jiráskův Hronov zkrátka stojí za to přijet. To vědí nejen mnozí amatéři, z nichž někteří jezdí na Hronov už desítky let, ale i profesionálové, kteří z amatérských souborů vzešli.
Komentáře k článku: Hronovské momentky (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jana Soprová
Pro zájemce o podrobnější informace,
Zpravodaje JH 2024 jsou k dispozici na této adrese: https://jiraskuvhronov.eu/zpravodaje
12.08.2024 (0.12), , Trvalý odkaz komentáře,