Hronovské poznámky 2011 (No. 0)
Bylo tomu letos na jaře 81 let od chvíle, kdy zemřel Alois Jirásek. A za pár dní už po osmdesáté prvé začne v jeho rodném Hronově festival, který nese jeho jméno. Za úctyhodných osmdesát ročníků prošel řadou proměn – původně byl výhradně přehlídkou inscenací her samotného Mistra, nyní může být (a letos bude) zcela jiráskuprostý. A není od věci čekat proměny i letos: loňským jubilejním ročníkem odešel z pozice programového ředitele do důchodu muž, který podobu festivalu dvacet let utvářel: Milan Strotzer. Nezdá se však, že by se pod vedením nové programové ředitelky Simony Bezouškové měl Hronov proměnit zásadně. Snad k tomu ani není důvod.
Jiráskův Hronov je dnes festivalem, k němuž v průběhu roku směřuje snažení amatérů a ochotníků (ba i některých zakuklených profesionálů) z celé republiky. Vždy začátkem srpna se tu potom v jednom prodlouženém týdnu setkávají inscenace, jež prošly trnitou cestou od krajské přehlídky přes příslušnou celostátní přehlídku až po doporučení či nominaci do hronovského programu – tedy ty, které by měly a chtěly představovat crème de la crème současného českého neprofesionálního divadla. A pak se v Hronově také setkávají lidé, kteří mají chuť se divadelně vzdělávat, vidět, co sezóna přinesla, utkávat se v diskusích a (s mírou či bez míry) navštěvovat některou z místních proslulých vináren – program je více než bohatý a spánku v průběhu Hronova bývá málo.
Od pohybových drobniček po celovečerní činohry
Letošním přehlídkovým sítem prošlo třicet inscenací, od pohybových drobniček po celovečerní činohry, které doplňují dva zahraniční hosté – jako drobnou pozvánku si dovolím upozornit na skvostnou Ambrosii, v níž neúnavní Geisslers Hofcomoedianten vracejí divadlo do kostela, či poloimprovizovaný hospodský kabaret Jelínkova Divadla DNO a brněnského sdružemí divadelníků a hudebníků Šavgoč Hospodin aneb Kdopak by se Boha bar.
Divadlo DNO a Šavgoč: Hospodin aneb Kdopak by se Boha bar. Foto IRENA VODÁKOVÁ
Chybět nebudou ani další „obvyklí podezřelí“, jako jsou Rádobydivadlo Klapý, pražské soubory Divadlo Kámen a Tate Iyumni či ostravské Bílé divadlo, objeví se ovšem i soubory na Hronově dosud neviděné – dobrá pověst provází Maryšu v podání mladého olomouckého Slovanského tyátru. Dovoluji si tedy ctěného čtenáře pozvat: na české amatérské scéně je vždy co sledovat a letos tomu jistě nebude jinak.
P. S. V posledním díle loňského internetového zpravodajství Christovův smysl Jiráskova Hronova (No. 9) slíbil jeho autor Petr Christov „pokračování za rok“. Hronov skutečně po roce pokračuje, letos však bohužel bez něj: internetového zpravodajství se tedy ujímám já s kolegyní Natálií Preslovou. Budeme se střídat; slibuji si od toho mimo jiné dva pohledy na věc: v mé osobě pohled toho, kdo amatérské divadlo sleduje a na Hronov pravidelně jezdí, u Natálie naopak pohled osoby, která hronovské dění uvidí poprvé. Navíc nám to umožní pokrýt i doprovodný program, který také není zcela prost zajímavých inscenací. A taky nebude nutné, aby každý z nás viděl úplně všechno – to je poměrně praktické, protože divadlo, jak známo, může ve velkých dávkách způsobit nechutenství či otravu. Byla by to škoda.
Více o 81. Jiráskově Hronově najdete: Jiráskův Hronov 2011
Komentáře k článku: Hronovské poznámky 2011 (No. 0)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
