Hronovské poznámky 2011 (No. 9)
Jiráskův Hronov zakončil v sobotu večer tradiční velkolepý ohňostroj – a malá holčička, která nic takového nikdy neviděla, se hystericky rozplakala. To, co letošnímu Hronovu výrazně chybělo, bylo právě něco takového. Něco, co jsme ještě nikdy neviděli, co by nás překvapilo, zaskočilo, rozzuřilo, způsobilo skandál. Byla tu řada velice dobrých věcí – ale přesto se zdálo, jako by festival poklidně plynul v mezích opatrné kvality.
Snímek J. Mach
Prováděl jsem ve svém okolí drobný průzkum spokojenosti s programem. Obecná shoda panovala v tom, že se tu objevilo nadprůměrné množství inscenací, které vyloženě nadchly (nejčastěji Jelínkův Hospodin, geisslerovská Ambrosie, studentská Maryša, loutkářská Vlna či autorská Fe-érie o Kladně) – ale také že byl program přesycen různými drobničkami, že nepřišlo nic přehnaně provokativního a zároveň že klasická činohra paradoxně takřka nebyla k vidění. Skutečně: jedinými inscenacemi založenými na prosté interpretaci zvoleného dramatického textu byly libické Prázdniny snů (tedy vcelku slušně udělaný bulvár) a Koljadova Slepice Rádobydivadla Klapý (problematická, ale hlavně nesmírně nudná inscenace vztahové frašky, která mě od souboru těchto kvalit zaskočila).
Ani jedna z těchto činoher navíc nepostoupila z činoherních přehlídek: Rádobydivadlo přišlo z přehlídky venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou, Libičtí dokonce z přehlídky seniorského divadla. Dostáváme se k drobným paradoxům, které letošní postupový systém přinesl. Z národní přehlídky činoherního a hudebního divadla (Divadelní Děčín) dorazil projekt, který by člověk čekal spíše od experimentálního Šrámkova Písku (Bílé divadlo a jejich POSTELE), a inscenace, která je esencí divadla venkovského (hýselští Pražáci na vinařských steskách) – na rozdíl od té, která z přehlídky venkovského divadla skutečně přišla. A hravá a milá drobnost očekávatelná na Mladé scéně (Regina Břeclav – Na Betlém!) přišla z Wolkerova Prostějova, zatímco unylá sbírka klišé o „prostějovském“ divadle poezie (K. H. M. téhož souboru) naopak (přes přímou nominaci!) právě z Mladé scény. Skoro se nabízí provokativní otázka: Co s těmi všemi škatulkami, když jsou stejně v praxi takto vymknuté?
Kdo tu není amatér
Slova, myšlenky a symboly... fungují - z workshopu Evy Spoustové-Málkové SMS. Foto J. Mach
Mými osobními vrcholy letošního Hronova jsou právě Hospodin a Ambrosie – ale nevyhnutelně si musím klást otázku, zda je vlastně v pořádku za tyto vrcholy označit inscenace souborů (či jednotlivců) stojících nejen na pomezí amatérského a profesionálního divadla, ale dost možná i někde za ním. Budeme-li chápat Jiráskův Hronov a celý postupový systém jako soutěž, mohlo by se zdát, že je to poněkud nefér. Jenže prolínání profesionální a amatérské sféry se dějinami českého divadelnictví táhne takříkajíc odnepaměti (či, střízlivěji řečeno: už opravdu dlouho). Takže co s tím?
Můj pohled je takovýto: vadit by nemělo, pracuje-li profesionální a/nebo vystudovaný režisér s amatérským souborem (jako Jaromír Hruška s ŠOS-em). Problém začínám vidět ve chvíli, kdy inscenace z větší části stojí na herectví školených a/nebo profesionálních interpretů – a je otázka, není-li to právě případ Jiřího Jelínka (coby výrazného autorského herce a režiséra, který se – pokud je mi známo – divadlem živí) a značné části herců z řad Geisslers Hofcomoedianten. Na druhou stranu – jak Jiří Jelínek, tak Geissleři vyrostli nepopiratelně z prostředí amatérské sféry a k jejich profesionalizaci a proškolování dochází postupně. Sami Geissleři vyhlásili profesionalizaci letošním rokem a s amatérskými přehlídkami tedy (jsem-li správně informován) z vlastní vůle končí. Doufám ale, že budou na Hronov v příštích ročnících zváni coby inspirativní soubor v doprovodném programu – mám totiž silný dojem, že by chyběli.
Co se stalo s činohrou
Psal jsem už o tom, že Hronovu chyběl výrazný skandál, ale zároveň tu takřka chyběla i klasická činohra. Ozval se dotaz, proč vlastně amatéři nedělají moderní činoherní texty nekomediálního charakteru – nuže, oni je dělají. Vím o několika inscenacích, které by na Hronově obstály (ba možná i patřily k vrcholům), jen letos z různých důvodů přehlídkovým sítem neprošly. Ono se to asi sotva dá zobecnit, ale přesto: co se v hronovském programu stalo s tradiční činohrou, to je pro mě asi ta největší záhada. V minulých letech si zástupci loutkářů a tanečníků stěžovali, že na Hronově činohra převládá – letos mám dojem, že je tomu přesně naopak. Při loňské závěrečné debatě o programu JH jsem patřil k jeho obhájcům s pocitem, že jsem „neviděl nic, co by mi vadilo vidět“. Letos bych se bez některých drobniček vskutku obešel – to ale nic nemění na tom, že zajímavých a kvalitních inscenací a projektů bylo k vidění dost a dost. Ani na tom, že (tak jako vždy) bylo v Hronově navzdory počasí pěkně.
81. Jiráskův Hronov 2011 skončil... Foto J. Mach
(pokračování za rok)
Komentáře k článku: Hronovské poznámky 2011 (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Michale,
otevíráš příliš široké spektrum otázek. Skandál na JH – ano/ne? Jaký? Činohra na JH – ano/ne – víc/míň – jaká? Profesionálové na JH – ano/ne – jací – jak? To vše lze rozebírat a nahlížet velmi různě.
V prvé řadě je třeba si ujasnit, co by JH měl být a co vůbec amatérské hnutí u nás je. Bude vždycky řada názorů a proudů, ale jediný, kdo může něco skutečně ovlivnit, je současné vedení ARTAMA a JH, tedy především Simona Bezoušková. Pokud se ona či nějaký její zástupce neúčastní těchto diskusí, je a budou to jen akademické pře. Přesto se pokusím aspoň v náznaku nabídnout vize, kterými by se amatérské hnutí a především JH mohly ubírat.
Prvním úkolem je stanovení a podle mne rozšiřování hranic, uvnitř kterých se amatérské divadlo pohybuje, a ujasnění (sblížování) jeho vztahů a přístupů k nezávislým divadelním skupinám a projektům. Nevidím problém v tom, když se DNO, Geisslers, Vosto5, ale třeba i Letí, Bambuškovy nebo Černíkovy projekty, Petr Nikl, Spitfire Company, Buranteatr, Tramtárie a podobné nezávislé skupiny, dále třeba i skupiny/projekty sociálního divadla ap. budou amatérských festivalů a především JH účastňovat. A to i jako součást hlavních programů. Způsob, jak je tam zařazovat, bych viděl v kurátorském přístupu k národním přehlídkám a (opět především) k JH. Forma výběru by mohla být blízká současné, jen vedle jasně nominovaných inscenací z národních přehlídek (některé by mohly mít právo nominovat jich víc – především Děčín a Písek, u všech by se ale měla uplatňovat co možná náročná měřítka) by zbytek programu vytvářel jeden kurátor, který by mohl zařadit cokoli, tedy i to, co nebylo doporučené či se přehlídkových kol amatérského divadla neúčastnilo. Samozřejmě by jím měla být respektovaná osobnost s divadelním názorem. Pro příští rok nebo dva bych jím ustanovil prof. Císaře, který má dostatěčnou autoritu a přehled. Pak – třeba – Tomáše Žižku, Romana Černíka, Petra Vášu, Ondřeje Cihláře, Petra Christova, Alenu Zemančíkovou, Romana Sikoru, Vladimíra Mikulku… Nabízejících se osobností je spousta. JH by se samozřejmě velmi proměnil, ale splnil by to, co si od něj mnozí (především mladí) účastníci slibují: byl by na něm výrazný, atraktivní a kontroverzní program. A možná i ty skandály…
Další témata kolem amatérského divadla a JH zatím nerozvíjím, dokud se nějaká diskuse na těchto stránkách nerozvine.
14.08.2011 (23.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Zdá se mi (alespoň takto distančně),
že „nový“ (SB) Hronov vyvolal především následující otázku: jak vlastně definovat HLAVNÍ program (u kterého bych na vymezení hranic amatérského divadla trval); jak DOPROVODNÝ; nestálo by dále za to stanovit nějaký INSPIRATIVNÍ program (u kterého by samotná kvalita produkcí nemusela být tím hlavním kritériem); a konečně: nejsou přece jen na JH podmínky i pro existenci paralelního OFF – programu (na předchozích programech de facto nezávislého)? Mám pocit, že Vaše dva postřehy (málo činohry v letošním programu + co ještě je a co už není amatérské divadlo) k tomu vlastně směřují.
Asi by zde bylo na místě vyzpovídat nejprve Simonu Bezouškovou, jak sama letošní JH hodnotí.
15.08.2011 (0.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Myslím,
že jde jen a jedině o Hlavní program JH – na ten je upřena pozornost všech divadelních návštěvníků a médií, o něm referuje Zpravodaj, Amatérská scéna, LN i blog DN, o něm se diskutuje v rámci Diskusního a Problémového klubu. Samozřejmě struktura programu může být velmi dynamická a nápaditá, dokud ale do něj nevpadne nezávislá scéna a (alespoň) postamatérské skupiny (což jsou dnes nejen DNO, Vosto5 a asi už i Geisslers, ale třeba i Tereza Georgieva, Spitfire Co. či Depresivní děti toužící po penězích), bude JH v podstatě stále obdobnou přehlídkou, jakou je dnes. Někdy líp, někdy hůř poskládanou. Bylo by iluzorní myslet si, že se ve světě ryze amatérského divadla může za rok stát o mnoho víc. Co podle Vás – Michale, Martine čo kdokoli další, kdo toto čte – na letošním JH chybělo a rozčeřilo by klidné amatérské vody?
15.08.2011 (0.39), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
Vladimíre,
absenci „skandálu“ jsem konstatoval a mrzela mě, ale nevím vlastně, jestli něco tak provokativního bylo letos kde brát: na Písku jsem sice nebyl, ale když si pročítám shrnující články v Amatérce, získávám dojem, že možná ani ne.
Vlastně možná jedna věc: vzpomínáš na Pumrův projekt Mizomúz (otvorigami), který byl na Audimaforu? Vzít z něj začátek a roztáhnout na tři čtvrtě hodiny, to bych si asi docela liboval.
Jinak se ale přiznám, že vlastně nemám dojem, že by bylo potřeba nějak výrazně do hronovského dění (nebo přinejmenším do hlavního programu) importovat projekty z nezávislé profesionální sféry: v mých očích je jeho funkce v amatérském divadle nezastupitelná a tohle by znamenalo ji oslabit, resp. „brát Hronov ochotníkům“.
Jen by opět bylo potřeba se zamyslet, jestli nové principy a změny v systému postupových přehlídek, které přinesla Simona Bezoušková (krajské poroty ztratily možnost přímé nominace a doporučovat mohou jen bez uvedení pořadí, posílení pravomocí programových rad atp.), byly ku prospěchu věci (a na to odpověď v tuto chvíli nemám) – a taky jestli letošní výběr představil opravdu to nejlepší a nejzajímavější, co se v jednotlivých odvětvích děje. A tvrdím s naprostou jistotou, že v činohře ani omylem – jen bohužel naprosto netuším, proč tomu tak bylo.
15.08.2011 (9.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
M.,
buď konkrétnější. Jaká činoherní inscenace Ti na JH chyběla? Jen tak se dá dobrat toho, v čem je problém (je-li vůbec). Třeba si někdo jinej (kdo byl v porotě nebo dram. radě) myslí něco úplně jinýho, anebo ten soubor nemohl, neúčastnil se přehlídek či vím já co. Nemám o činohře v am. divadle přehled a v zásadě si myslím, že podstatné proudy (i amatérského divadla) tečou jinudy. Podpořil bych nejen „píseckou“ linii, ale i jednorázové projekty, loutkáře, sociální a studentské divadlo. Ježek a čížek či Rozkoš bez rizika by jistě vnesly do JH ruch.
Ten projekt Ondřeje Pumra, o kterém jsi v souvislosti s možným skandálem mluvil, by se na JH mohl dostat jedině kurátorským způsobem. Žádná porota jej – pokud respektuje pravidla profesně-umělecká – nemůže poslat do dalších kol. Já bych byl pro, za předpokladu… O tom jsem již ale psal minule.
A ještě k té provokativnosti či skandálnosti. Takový Kámen je podle mne čistá činohra a má v sobě velmi silný provokativní náboj. Tam jsem viděl možný „skandál“. Že prošla inscenace celkem klidně, je pro mne překvapením a o něčem to vypovídá. Z jedné strany o velké tolerantnosti diváků, z druhé možná o malé citlivosti (nerozpoznají, že jsou svědkem čehosi výjimečného, co není jen plácáním do vody) či zvídavosti. Vždyť taková inscenace i celá tvorba Kamene umožňuje dlouhé, intelektuálně dobrodružné a kontroverzní diskuse. Jak o ní referovali na PC?
15.08.2011 (12.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
K té činohře:
z letošních činoherních inscenací na Hronově by jeden nabyl dojmu, že pokud dělají amatérské soubory tradiční, interpretační činohru (což nebyl ani Kámen, ale ani moderní Maryša), musí to být „divácká“ komedie – jako Slepice a Prázdniny snů. Vzpomínám si, že takovou Liz a Betty jsi před pár lety na Hronově nepřijal právě proto, že je o ničem. (Vladimír Mikulka tohoto dojmu skutečně nabyl a vyslovil ho.)
Já ale vím, že to není pravda – byl jsem jako elév v porotě na červenokostelecké činoherní přehlídce a viděl tam tradičními činoherními cestami inscenované vážné texty, které jsou takzvaně „o něčem“: třeba opatovický SNOOP přivezl v režii J. J. Kopeckého (toho, který v Triariu dělá zároveň i velice moderní, experimentální projekty typu Orangutana v továrně) Kalionského MĚSÍČNÍ BĚS, pardubický Exil Mastrosimoneho KRAJNÍ MEZE. Obě byly porotou do Děčína doporučeny, žádná bohužel nebyla vybrána – což je taky důvod, proč nebyly na Hronově, byť (znovu opakuju) zejména Měsíční běs by nepochybně obstál.
Na základě tohoto statistického vzorku hádám, že to nebude jen východočeské specifikum; ptám se tedy, proč se tento proud letos vůbec neprojevil? V Děčíně jsem nebyl, ale třeba o Krásce z Leenane mám samé dobré zvěsti.
Rozumím Tvému pocitu, že to zajímavé se v (amatérském) divadle děje jinde, ale proč se tvářit, že se to neděje vůbec? Zvlášť, když se to děje na poměrně vysoké úrovni.
Kámen
měl ke kontroverzi samozřejmě nejblíž – na odpoledním představení, kde byla i řada místních diváků, prý jakýsi rozruch v hledišti vznikl. Já představení viděl v divácké řadě B, kde je publikum vesměs poučené: lektoři, kritici, posluchači semináře PC. Proto jsem měl dojem, že to je přeci jen něco, na co už jsme na Hronově tak trochu zvyklí – a ani žádné rozhořčené komentáře jsem nezaznamenal. O Kameni se potom prý dlouze diskutovalo na nočním Diskuzním klubu (nebyl jsem, takže nevím) a samozřejmě i na PC, ale zejména se těším na něco, co slíbil pan profesor: píše o Kameni studii do DISKu.
Nu, a k tomu kurátorovi:
vzhledem k vymknutí škatulek, o němž jsem v tomto čísle blogu psal, se mi to začíná jevit jako docela rozumný nápad, jen nevím, kde ho najdeš. Divil bych se, kdyby to pan profesor přijal – a nenapadá mě nikdo jiný s takovým záběrem, kterému bych v téhle věci věřil.
Jo, a píšeš, čemu bys dal víc prostoru.
Vesměs souhlasím, jen ti loutkáři… V zásadě ano, ALE: z letošních pěti loutkáren jen jedna nebo dvě za něco stály. A byl jsem informován, že to skutečně bylo to nejlepší z Chrudimi. Tak nevím, slabý ročník se asi může snadno přihodit – a je dobře, že to Hronov (přes všechny výhrady a paradoxy) letos nepotkalo.
15.08.2011 (13.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Christov
Snad nebude troufalé
se přidat do debaty o tom, co jsem v minulých dnech mohl sledovat jenom z povzdálí virtuálního světa. Ostatně z veškerých dostupných informačních zdrojů, které pravidelně o JH informovaly (především tedy tento blog a zpravodaje JH), je zjevně vidět, že došlo-li k jisté proměně, přesto se jako celek letošní ročník JH zdá být „mechanicky proběhnuvší, bez přílišného vzrušení“, ačkoli je přitom zjevné, že se v jeho programu objevilo několik inscenací (a předem poznamenávám, že většinu z těch, které mám na mysli, jsem letos měl možnost zhlédnout na jiných přehlídkách), které takřka jednomyslně mnozí považují za výborné (Hospodin, Ambrosie) a další za výtečné (s tím, že někoho provokují, ale zjevně celým univerzem nezatřásly) – tedy např. Kámen. A poté velká část drobnějších, více či méně potěšitelných zástupců různých divadelních forem.
Co se týká postřehů a lkaní nad letošní činohrou, pak si (jako člen lektorského sboru letošního Divadelního Děčína) dovolím pár poznámek:
– doporučeny na JH z DD byla jak Kráska z Leenane (Klapý), tak inscenace vyškovského Divadla bez střechy KRIZE, aneb ještě jedna pohádka o lásce > myslím, že možná jen pouhé zařazení obou do hlavního programu by těmto steskům nad „usnutím“ činohry zabránilo…
– z děčínské přehlídky (tedy přehlídky činoherního a hudebního divadla) byly zároveň doporučeny inscenace, které v mnoha směrech přesahovaly hranice druhů, žánrů i způsobů přístupů k divadlu > Pražáci na vinařských steskách jako unikátní exemplář toho, co si můžeme představit pod historickým pojmem „sousedské divadlo“, či studentské verze Maryšy z Olomouce (ta je, dle mého, zase ukázkou toho, jak se v současné době mladá generace může stavět ke klasickým dramatickým – a vpravdě činoherním – textům…
Nemyslím si, že by JH nutně potřeboval svůj skandál (ačkoli jsem to v podtextu ve svých loňských blozích tak trochu i naznačoval), JH spíše potřebuje „mít o čem hovořit“ – a to se přirozeně lépe děje u inscenací a tvarů méně obvyklých. I proto bych považoval někdy za pozitivní méně zavedených a osvědčených souborů a více takových, které budou (i pravidelné) návštěvníky JH nutit uvažovat o tom, co právě viděli…
Možná totiž, že ono jisté „očekávání kvality“ u některých, dobrým jménem a pověstnou kvalitou ověnčených souborů není uplně ku prospěchu, i když je samotná inscenace báječná. Ano, Hospodin je skvělé divadlo (a osobně přiznávám, že je to pro mě po Variacích na Cyrana z doby před dobrými 10 lety od J. Jelínka a DNO-a to nejlepší, co jsem vůbec viděl), ano, Ambrosie je báječný koncept, který je skvěle vymyšlený a precizně vyrobený, ale je možná vskutku otázka, jestli by zrovna tyhle dvě inscenace neměly být tím TOP doprovodným programem, který by festival doplnily a dodaly mu punc „kvality“…
Možná jsme se totiž letos dostali opět do jistého přelomového bodu, kdy zavedené entity budou JH pozvolna opouštět (podobně jako před pár lety přestala VOSTO5 soutěžit, ale dál jezdila tu a tam v rámci doprovodných akcí na mnohé amatérské festivaly… to se zřejmě stane s Geisslery, to může být cesta J. Jelínka…)
A na závěr svých předlouhých postřehů jen poznámka k divadlu Kámen a jeho inscenaci – tam je to s očekáváním a následným (konkrétním) scénickým tvarem letos taky trochu ošemetné – čekal-li (mírně) poučený divák šok a naštvanost, možná že se mu naopak dostalo až pozoruhodného (možná sice zdánlivého, ale přece) porozumění toho, co viděl a slyšel. Jako by už ani ta minimalistická provokace nebyla, co bývala… A je-li v programu JH variace na J. Cage, a nikoho nešokuje, tak je vidět, že nás zřejmě více vyprovokuje absence „nudného“ tříhodinového kusu, který bychom si nakonec (jak si nakonec u vína v Tritonu přiznáme) stejně mohli (jenom) přečíst…
15.08.2011 (14.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Zahálka
K té variaci na Johna Cage:
Ti z diváků, kteří 4’33 neznali, byli patrně poněkud zmateni, ale sotva šokováni – ona se ta chvíle netance v tanečním bloku ztratí. A my, kteří jsme ji znali, jsme zvlášť nadšeni nebyli – ona totiž nebyla moc dobře udělaná. Jejich netanec spočíval v sošných štronzech, nikoli v „neutrální poloze“. Jednotlivým „větám“ chyběl jasný začátek a konec, poslední větou se potom celek posunul úplně jinam: tanečníci sestoupili z jeviště, chytli diváky na krajích řad za ruce, a celé řady se tak zvedly. Snad to bylo neochotou diváka vstát, ale trvalo to nesmírně dlouho – i beztoho mám však za to, že jasná a zřejmá tečka by touto formou nikdy nastat nemohla.
Jinak s Vámi vesměs souhlasím a děkuju za děčínské postřehy (ta vyškovská KRIZE byla dokonce, tuším, do hronovského programu nejprve vybrána, ale soubor se účasti zřekl) – a doufám, že příští rok se v tom Tritonu na víně potkáme. 🙂
15.08.2011 (15.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Ke kurátorovství,
možná spíš k oživení programu JH. Vytvořit z JH čistě kurátorský, anebo vedle nominací kurátorský festival je zatím nepředstavitelná utopie. Byl by to risk, obrovská proměna a možná by to opravdu zacloumalo až moc s českým pokladem zvaným „amatérské divadlo“ (nevím o jiné zemi – snad vyjma Slovenska – kde by to byl obdobně živý, košatý a zhusta umělecky kvalitní fenomén – proto myslím zahraniční amatérské soubory na festivalu téměř vždy pohoří – a nelze jinak). Ale velmi dobře si dovedu představit, že bude vybrána jedna, dvě či tři osobnosti, které budou moci „na své triko“ do programu nominovat mimo jakékoli soutěže a postupové regule svou inscenaci. Kdyby třeba J. A. Pitínský, Ondřej Cihlář a Vojtěch Varyš – abych nejmenoval nikoho, kdo na JH letos byl či zde diskutuje – někoho – každý „svého“ – vybrali (anebo jedna osobnost jednu, dvě, tři či zkrátka n inscenací), přidalo by to programu zdravě kořeněnou příchuť.
15.08.2011 (22.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Eva Levá
Dobrý den,
proč by měl inscenace vybírat Vojtěch Varyš, který se loni v diskusi o Hronově ukázal jako někdo, koho amatérské divadlo nezajímá? Budete navrhovat v každém příspěvku nové a nové „výběrčí“? Jednou prof. Císař, vzápětí J.A.P.? Co to je za logiku?
15.08.2011 (23.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Smajlík!
Když už nebyl skandál na JH, ať je trochu vzrušení aspoň v diskusích. Samozřejmě si za jmenované osobnosti lze dosadit kohokoli, nikdo zde nikoho nenominuje. Já oním „výběrem“ chci poukázat, že zdravé by podle mne bylo vybrat někoho vyhraněného, překvapivého a odvážného. V takto vybíraném programu by se na JH nic moc nezměnilo, kdyby tou osobností, která má volnou kartu, byl někdo příliš spjatý a propojený s amatérským hnutím (takový by byl vhodný pro onen čistě kurátorský přístup, kdy by kurátor zodpovídal za celý program a jeho dramaturgii). Poměrně dost dobře bych myslím dokázal odhadnout, koho by jako svého jediného zástupce vybral prof. Císař (odhaduji, že Hanu Voříškovou či obdobného solitéra), Petr Macháček (Puchmajery nebo Dred) či Martin Františák (nějaké venkovské divadlo), ale vždy bych byl zvědavý, koho vybere Varyš, Sikora, Mikulka…
15.08.2011 (23.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Eva Levá
Ale já vám nějak nevím,
jestli to je cesta! Když tu není prokazatelná osobnost, která by mohla vybírat – a ani to se mi nezdá jako zcela zaručený mustr -, proč nemůže vybírat „komise“? Je to teď samá osobnost, samé volání po skandálu: a podstata jako by se ztrácela…
15.08.2011 (23.59), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Podstata čeho?
Vždyť dnes dramaturgická rada – z doporučených inscenací – program vybírá. Ten pak má nějakou – víceméně odhadnutelnou – strukturu. V podstatě jde ale stále o jedno a totéž – o tzv. „žatvu“, tedy snahu uvést to „nej“, co se za rok v amatérském hnutí a všech jeho druzích, oborech a žánrech objevilo. O. K., nic proti tomu, tak může JH fungovat nadále (pře o to, co chybělo či přebývalo, budou vždy). Pokud by se ale měl JH posunout v dramaturgicky výraznější festival (což bych např. já podporoval), nelze touto cestou jít a je třeba zvolit osobnostní (jednou osobou či jednolitým týmem ručený) výběr. V rámci jisté hry (o nic víc nejde, nejsem Simona Bezoušková) jsem se pak snažil nabídnout možnost, jak by se dal program oživovat i při udržení linie „žatva“. Osobnost či osobnosti by se určitě našly.
16.08.2011 (0.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
ono je dost toho tzv. profesionálního divadla, a ještě ti amatéři do toho…
/nevzpomínám si, že bych se účastnil nějaké diskuse „o Hronovu“, ale možné je všechno…/
26.08.2011 (19.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Taky jsem musel chvíli pátrat:
„Přiznám se, že mi vždycky přišlo bizarní, že se amatérské divadlo nechává posuzovat nějakými porotami. A celý ten obskurní strukturovaný organismus místních a dalších přehlídek mi přijde přízračný, proč stát organizuje volný čas?“ – Vojtěch Varyš, 16. 8. 2010
viz: http://www.divadelni-noviny.cz/christovuv-smysl-jiraskova-hronova-no-9/
27.08.2011 (11.47), , Trvalý odkaz komentáře,