S úctou i bez ní
Jsou Čechoslováci smějící se bestie? Nebo chovají úctu k (mezi)národním hrdinům – ať už žijícím, či zesnulým? Pokud bychom hledali odpověď v antologii čtrnácti současných českých a slovenských dramatických textů Hry na hrdiny, odpověď by byla jednoduchá – platí obé. Výběr zahrnuje oslavná, kritická, vážná, parodická i humorná dramata a předobrazem pro jejich hlavní hrdiny byly skutečné osoby – a nejen ty státotvorné.
Marta Ljubková seskládala pozoruhodný soubor, ve kterém se potkávají různorodí velikáni – Milada Horáková, Josefa Slánská, Vlasta Burian, Juraj Kukura, Miroslav Tichý, Gustáv Husák, Tiso, Viktor Kožený či Jaromír Jágr. Velikost velikána se totiž měří různě. Jak stojí v předehře Viktora K. aneb Český národ neskoná (Jiří Janků, Martin Pacek a Petr Svojtka): Viktor K. je člověkem, který bezesporu nejvíce proslavil Česko ve světě. Zeptáte-li se deseti Američanů, pak o Václavu Havlovi budou něco vědět dva, o Miloši Formanovi tři a o Jaromíru Jágrovi čtyři. Viktora K. však zná devět z deseti Američanů. Tato antologie je totiž také o česko-slovenských padouších, zbabělcích a podivínech.
Ljubková knihu rozdělila do dvou částí. V prvé s názvem Rozedrané puchýře jsou zařazeny hry, které pojednávají o československé historii v období od druhé světové války do normalizace, jako je kupříkladu Horáková x Gottwald Karla Steigerwalda, Tiso Rastislava Balleka, Dr. Gustav Husák Viliama Klimáčka a Česká válka Miroslava Bambuška. Druhá s titulem Vzory, podivíni a antihrdinové přináší texty, v jejichž středu stojí výjimečná osobnost spojená sice se svou dobou, přesto se však vymykající historickému klíči…, jak píše Ljubková v rozsáhlé předmluvě. Stojí zde vedle sebe například hry mladších dramatiků: Kukura Martina Čičváka, Jaromír Jágr, Kladeňák Petra Kolečka a Tichý Tarzan Simony Petrů, jenž pojednává o pábiteli, fotografovi Miroslavu Tichém.
Hrdinové a antihrdinové jsou to naši, místní, jedinou výjimkou je text Lenky Lagronové Jan Pavel II. (rozhovory). Tato poetická hra je také mimořádná v tom, jak málo – či jak nezřetelně a nepřímočaře – odkazuje ke skutečnostem. Postava je pojmenována jako Karol (Wojtyła) a vlastně jen z několika záblesků – odkazů ke známým skutečnostem (atentát) poznáme, o koho se jedná. Tématem hry je spíše život, cesta a víra.
Hry mají rozmanitý tvar, což je dáno i vznikem těchto textů – některé byly napsány jako literární díla (Horáková x Gottwald Karla Steigerwalda či S nadějí, i bez ní Tomáše Vůjtka), jiné by šlo označit spíše jako scénáře, jež vznikaly během zkoušení inscenace (Pérák Jiřího Havelky a souboru VOSTO5). Žánrově se pohybují v nejširším rozmezí – najdeme zde hry groteskní, kabaretní, historické a nechybí i náznaky dokudramat. Skutečné události a autentické dokumenty jsou přetavovány s malou i větší uměleckou licencí.
Hry na hrdiny jsou úctyhodný publikační počin. Samozřejmě můžeme polemizovat, zda je výběr dostatečně reprezentativní, zda nechybí hry dalších dramatiků (například Pohřbívání Romana Sikory, Bezruč?! Martina Františáka, Jana Balabána a Ivana Motýla, Koule Davida Drábka), zda hry zvolených autorů jsou opravdu ty nejlepší a jediné možné (stejně dobře by zde mohly být tituly – Steigerwaldova hra Políbila Dubčeka, Zdař Bůh! Miroslava Bambuška, Já, hrdina Jiřího Havelky či P.Š.T.! aneb Pohádkáři Simony Petrů). To by však vznikla jiná antologie… Tato každopádně nabízí poměrně jasný obrázek o tom, jak jsou na tom současná (hry vznikly po roce 2000) česká i slovenská dramatika. Vůbec ne tak špatně, jak se občas traduje.
Hry na hrdiny (Antologie současného československého dramatu), editorka Marta Ljubková. Vydaly Větrné mlýny, 2014, počet stran 920.
Komentáře k článku: S úctou i bez ní
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
