Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Hulcova bleskova (No. 14) – z Pernštejnlove /2/

Prázdniny skončily a mně ještě zbývá několik restů, které se mi nepodařilo vymazat. Jedním z nich je pokračování v seriálu reportáží z 8. ročníku divadelního a hudebního festivalu Pernštejnlove, který se ve dnech 25. – 29. července konal v historickém prostředí pardubického Zámku. Původně jsem měl v úmyslu z každého dne, který jsem absolvoval, napsat jeden díl /první vyšel 16. srpna/, nicmémě čas se posunul, a tak se pokusím tři závěrečné dny vměstnant do dílů dvou. Hustěji to neumím, neb divadelní program byl bohatý a divácky atraktivní a nerad bych někoho nespravedlivě odbyl.

Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka

Ve čtvrtek 27. července se konaly dvě představení. Nejprve v šapitó na hradbách vystoupil amatérský DK Jirásek z České Lípy s inscenací hry Stephena Sachse Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka, již do češtiny přeložil Pavel Dominik pod názvem Kalifornská mlha. Českou premiéru měla hra 26. března 2015 v pražském Divadle v Řeznické v režii Vilmy Cibulkové (současně hrála postavu Maude) a Yvetty Srbové a poté ji uvedlo na svých komorních scénách JD České budějovice a VČD Pardubice. Zajímavé je, že odlišný název, pod nímž jej hrají i Českolipští, vymyslel přímo překladatel Dominik, který text s tímto českým názvem uvedl v podobě scénického čtení už 14. listopadu 2014 ve VČD Pardubice /zde/. Není divu, že se pro něj rozhodl a Českolipští jej následují. O obsahu hry vypovídá daleko víc a – aspoň pro českého diváky – srozumitelněji (byť za sebe bych volil jednodušší Prst Jacksona Pollocka, anebo – aby se částečně zachoval původní název – Kalifornská mlha Jacksona Pollocka). O tohoto amerického výtvarníka a (možná) jeho abstraktní obraz totiž ve hře jde. Dílo v jakémsi vetešnictví koupila jedna z dvou postav hry, trochu ztřeštěná a naprosto chudá Maude, a když zjistila, o čí obraz by mohlo jít, napsala odborníkovi na dílo Pollocka, kunsthistorikovi Lionelovi, aby posoudil jeho pravost. Ten k ní v nečase husté kalifornské mlhy přijíždí a hra na rozhraní konverzační komedie a psychologické detektivky může začít. Je to příležitost pro dva herce a  českolipské duo Vlaďka Zborníková (Maude) a Václav Klapka (Lionel) se jí ujali se zdravou vervou a vášní. Vše odehrají kolem jediného stolu s několika nezbytnými rekvizitami. Soutředí se na charaktrery obou postav, jimž dodávají civilně humorné prvky, přičemž jsou stále dostatečně realističtí, nesklouzávají ke ztřeštěnosti či grotesce, čímž přesně dodržují autorem zvolený žánr. Bavíme se hereckou hrou obou, ale téma hry o fetišismu současného výtvarného světa, kde jde především o reklamu a peníze, nám neuniká. A zvědavost a napětí, jak to vlastně s oním obrazem je, zůstává. Máte-li v souboru dva herce opačného pohlaví ve středním věku, je to hra pro ně jako stvořená. Říká se takovým kvalitní (a poučený) bulvár. Po pardubickém uvedení hostovala inscenace na festivalu Jiráskův Hronov.

…

Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta

Podobnou generálku před nejvyšší přehlídkou českého amatérského divadla v Hronově si na Permštejnlove udělalo i brněnská nezávislá scéna ze Sivic a okolí Divadlo Stodola, která v poslední den festivalu, v sobotu 29. července na velkém nádvoří pardubického Zámku uvedla kdysi populární „muzikál pro činoherce“ Oldřicha Daňka a Jana F. Fischera Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta (byl napsaný pro pražské Divadlo na Vinohradech, kde jej v roce 1987 uvedl režisér Jaroslav Dudek /zde/ a v roce 1989 zaznamenala tuto inscenaci i ČT – zde). Jde o divácky atraktivní, pro každé divadlo vděčné historické téma (Paříž roku 1914, skutečný soudní proces, v němž byla manželka ministra financí Roberta Caillarda obviněna z vraždy šéfredaktora časopisu Figaro) s milostným románkem, jaká Daněk uměl napsat a Dudek režírovat mistrovsky. A když se k tomu přidal zkušený skladatel Fischer, vzniklo dílo, které má nadčasové kvality, což Brněnští ze Sivic prokázali náramně. Soudní pří i láskou hlavních postav bavili sebe i diváky, stejně jako hravými hudebními čísly s jednoduchými, nicméně účinnými choreografiemi prováděnými s maximální nadsázkou. A prokázali i velkou dávku zdravé divadelnosti, když se při převlecích neschovávali za oponou ani žádnou plentou (každý z herců hraje několik postav), ale prováděli je přímo na scéně. Jak je tomu zřejmě na domovské scéně, jak tomu bylo v Pardubicích a věřím i na Hronově, jde o divácký hit. Takovým se říká… kvalitní poučený bulvár.

…

Show Dr. Ruth

Obdobnou hru – kvalitní poučený bulvár, tentokrát monodrama – na festival přivezla i herečka Kateřina Macháčková. V noci ve čtvrtek 27. července představila na velkém nádvoří pardubického Zámku Show Dr. Ruth, již obvykle uvádí v pražském Divadle v Řeznické. Jde o herecky vděčné one woman show o významné osobnosti severoamerické sexuální výchovy Karole Ruth Siegel, vlastním jménem Ruth Westheimer (nar. 4. 6. 1928 ve Wiesenfeldu v Německu), v USA známé autorky řady rozhlasových a televizních diskusních pořadů na téma sexuální osvěty. Má nebývale dramatický život. Její rodiče zahynuli v koncentračním táboře Osvětim, Ruth válku přežila díky tomu, že byla včas tzv. Kindertransportem odeslána do Švýcarska. Tam ovšem příliš spokojená nebyla a zažila i šikanu. Po válce odjela do Palestiny, vstoupila do organizace Hagana a žila v kibucu. Za první arabsko-izraelské války byla odstřelovačkou. Později vystudovala psychologii na Pařížské univerzitě a v roce 1956 se přestěhovala do USA, kde se stala mediální hvězdou a kde žije dodnes. Úspěšný americký dramatik Mark St. Germain (v Řeznické od něj uvádějí již pátý jeho text) na základě jejího života a především o jejím úspěšném tažení mediální superstar cynicky (všem velmi racionálně) se vyjadřující o sexu, jež Američanům otevírala mnohá tabu, napsal svižný, vtipný text. Ruth se v něm chová s obrovskou grácií a vyjadřuje s typicky angloamerickým suchým, přitom ostře břitkým humorem. Macháčková text využívá k herecké exhibici, nicméně myslím, že valéry textu a jeho možnosti plně nevyužívá. V zásadě jen sedí u stolku a s minimálními akcemi text odříkává. Spoléhá na jeho vtipnost (právem), na atraktivní osudy a slovní projevy u nás neznámé osobnosti dr. Ruth a do náročnějších hereckých výletů se nevydává. Takové pitoreskní, bláznivé postavy uměly skvěle zahrát Jaroslava Adamová a možná ještě líp Květa Fialová. Třeba jejich mistrovství jednou Macháčková dosáhne též. Nyní to bylo jen takové… zahřívací kolo, jež by chtělo ještě vybrousit, dodat vlastní převodové páčky. V Pardubicích to herečka ale měla ztížené tím, že byla poměrně zima a během produkce navíc začalo hustě pršet a lidé si vytahovali pláštěnky, což ji myslím trochu rozhodilo.

…

DK Jirásek, Česká Lípa – Stephen Sachs: Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka. Režie Václav Klapka, výprava Vlaďka Zborníková. Premiéra 4. června 2021. Psáno z uvedení na festivalu Pernštejnlove 27. července 2023.

Divadlo Stodola, Brno – Oldřich Daněk, Jan F. Fischer: Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta. Režie: Jan Říha, hudba: Jan Frank Fischer, choreografie: Marek Šudoma, korepetice: Martin Hanák, výprava: Jan Říha a Ondřej Buchta, zvuk a světla: Pavel Doležal / Štěpán Cenek. Premiéra 10. září 2020. Psáno z uvedení na festivalu Pernštejnlove 29. července 2023.

Divadlo v Řeznické, Praha – Mark St. Germain: Show Dr. Ruth. Překlad Jitka Sloupová, režie Radim Špaček, dramaturgie Yvetta Srbová, výprava Yvetta Srbová, Radim Špaček. Premiéra 5. října 2022. Psáno z uvedení na festivalu Pernštejnlove 27. července 2023.

/Pokračování/

///

A co z partií souběžně probíhajícího 35. ročníku Czech Open, kam jsem chodil každé odpoledne, vybrat? Nejspíš velmi poučnou závěrečnou (29. 7.) vítěznou partii obrovské české šachové naděje, třináctiletého Václava Fiňka (nar. 31. 1. 2010 v Liberci), který si tím na turnaji splnil poslední nutnou normu pro zisk titulu mezinárodního mistra (IM). Ve věku 13 let, 6 měsíců a 29 dní! To já jsem se závodním šachem teprv začínal… Pro český šach to znamená přepis historických tabulek. Finěk, který patří mezi užší špičku světových hráčů jeho věku, totiž v žebříčku ČR překonal dosud historicky nejmladšího hráče, který získal titul IM, Thai Dai Van Nguyena, a to rozdílem skoro roku (ten normu splnil 16. 4. 2016 ve věku 14 let, 4 měsíce a 4 dny)! /Více zde./

Finěk vyhrál černými s indickým velmistrem Panneerselvamem Iniyanem (nar. 13. 9. 2002), který nakonec skončil v turnaji jednapadesátý s 5 1/2 bodem. Finěk byl sedmnáctý s 6 1/2 bodem. Diagram nabízím nezvykle z pozice černého, tedy Fiňka. Je po 35. tahu bílého 35. g5 (hrozí 36. Sxh5 se ztrátou věže a současně si chce bílý pokrýt pěšce g5 tahem h4), po němž přišel překvapivý úder Fiňka 35. … h4 (čekal jsem 35. … f6). Následovalo 36. Dxh4 De5, 34. f4 exf3, 35. Vxf3 Vxg5+, 36. Kf1 Vxh5, 37 Dg3 s výměnou dam. Partie pak ještě pokračovala více než třicet tahů. Hráči řešili několik typů koncovek, od čtyř věží po pěšcovku se závěrečnou s dvěma dámami a jedním pěšcem:

Živě si partii můžete přehrát zde: Iniyan (ELO 2525) – Finek (ELO 2409)

///

Více o letošním festivalu Pernštejnlove:

Hulcova bleskova (No. 13) – z Pernštejnlove /1/

…

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 3. září 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Hulcova bleskova (No. 14) – z Pernštejnlove /2/

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ