Hulec chválí Justa (a naopak)
Tato přátelská výměna názoru se původně objevila v podobě komentářů pod příspěvkem Hradecká TOP 06 (podle Vladimíra Justa) a jeden text i jako samostatný příspěvek. Pro větší pohodlí čtenářů a pro větší zoufalství bibliografů vše shrnuji pod společnou hlavičku.
(VM, administrátor)
***
6. 7. 2010, 03:20
Milý a razantní Vladimíre Juste,
nevím, jestli to nebylo v Hradci jinak, ale v 5 tetách hráli na premiéře 13. 6. v Brně pouze dva členové DHNP: v podstatě neherec, jinak dramaturg DHNP a šéf CEDu Petr Oslzlý a nedávno angažovaný mladík Milan Holenda, který dosud hrál snad jen ve třech inscenacích DHNP (Prase, Hordubal, České moře). Zbylí — Pavla Tomicová, Vojtěch Dvořák a Jakub Tvrdík jsou dávní (Tomicová) či též noví členové KD Hradec Králové. Mluvit tedy v tomto případě o „šmíráckých výkonech DHNP“ je trochu nepřípadné. Jde o konkrétní herce s poetikou (ať jakkoli šmíráckou či ne) DHNP — kromě Oslzlého — ani jiných divadel či režisérů — kromě Tomicové — dosud nespjatých.
Na obranu všech bych ale uvedl, že právě ono „šmíráctví“ (tedy přepjatost, jako by neřízená divokost a maximální trapnost) bylo zřejmé režisérovo zadání, jímž podle mě chtěl Vladimír Morávek evokovat bezedné morální, charakterové a vůbec životní „šmíráctví“ postav obou Havlových grotesek. Vyjma pochopitelně Bedřicha, resp. Vaňka, v podání Milana Holendy, který je tak jako v Praseti, které uvádíš ve své Top 06, „havlovsky“ slušný a nezáludný. Se „šmíráctvím“ nemá jeho jemná, chytrá, mírně ironická „hra na Vaňka, resp. Havla“ nic společného.
A co se týká „muzikálového prznění“ Wedekinda… Možná je My Fair Lady muzikálovým przněním Shawa. To je věcí žánru.
Cenu Divadelních novin — a to už reaguju na Petra Páluše a Vladimíra Mikulku — dostal režisér Stanislav Moša za tuto inscenaci především proto, že MD Brno dokázalo velmi rychle a aktuálně reagovat na muzikálové dění ve světě a nasadilo tento titul v době, kdy získává nejvyšší vavříny v Londýně i New Yorku, což nebývá u nás zvykem. Navíc jde o hudebně i tematicky ambiciozní opus, který nasměrovává (nejen) český muzikál k obsahově nenapomádovanému, soudobě viděnému a moderně incenovanému divadlu, obdobně jako kdysi třeba West Side Story nebo nedávno — u nás bohužel myslím neuvedený — Rent. Ocenit je třeba i překlad Jiřího Joska. Brňané se starají o muzikálovou aktuálnost a jeho žánrovou (byť na můj vkus příliš „broadwayskou“) pestrost a kvalitu dlouhodobě, důsledně a programově. Ač jsem při rozhodování o Cenách DN hlasoval pro Pornohvězdy (i ty uvádíš jako anti-plyšové), jež považuju za nádherně nespoutané, živé, drzé a vtipné (navíc jsou původní a vznikly v nezávislé produkci), odbornou i diváckou pozornost a věřím, že i Cenu DN si brněnské Probuzení jara rozhodně zaslouží. A — jak správně upozorňuje Vladimír Mikulka — rozhodně o jejím udělení nerozhodoval jediný hlas.
Zdravím
Vladimír Hulec
06. 07. 2010
Milý Vladimíre Hulče!
Já o voze, Ty o koze. Viděl jsi v obou případech jiné představení (a jestli nevidíš celkovou konvenčnost úpravy, banalitu písní a kolovrátkové herectví Wendly, pak. milý Vladimíre, trochu stárneš). A pleteš se. Já provázkovského Holendu jako Vaňka / Bedřicha výslovně chválil, ne haněl — jak v aktovkách,tak v Praseti. Pouze nemůžu pochválit jeho provázkovské kolegy Hloužkovou a Oslzlého (oba mám rád, ale to co předvedli v 5 tetách v Hradci prostě dobré nebylo, nebyla to žádná „neřízená divokost“ — tu předváděli jejich hradečtí kolegové v první půli), spíše ochotnicky přehrávaná a somnanbulní a ve výsledku umrtvující trapnost (navíc jim nebylo moc rozumět, šumlovali), což všechno dohromady ještě podtrhlo prvoplánovou nahozenost, plakátovou černobílost a nechtěnou „trapnost“ textu. A i po Tvém vysvětlení nadále nechápu, spolu s nejméně desítkou dalších diváků, s nimiž jsem to konzultoval, proč když zůstal Morávkovi v obou částech Vaněk / Bedřich = Holenda, nemohli zůstat analogicky Michal a Eva = Sedlárová, Zapletal. Ale třeba je závada na mém přijímači, a stárnu naopak já. V tom případě ale jsou závadoví a stárli i diváci hradecké Vernisáže / 5 tet, jejichž reakce /nereakce z první a druhé půle byly velmi podobné mým.
Moc Tě zdravím, a to přátelsky VJ
Vladimír Just
Souhlasím s Vladimírem Mikulkou,
že je pozoruhodné, jak se divácké i kritické soudy liší při různých představeních jedné a téže inscenace v různých prostředích — v tomto případě muzikálu Probuzení jara Městského divadla Brno. Věřím v soudnost kritiků (a nebylo jich málo) „domácího“ uvedení v MD a vede mne to k velké opatrnosti při odsudku jakékoli inscenace vytržené z jejího prostředí.
V HK se jednalo — krom jiných — ještě například o projekt Vernisáž/5 tet, který byl ve sklepení Husy v Brně při premiéře 13. června zřejmě ve svém vyznění velmi rozdílný od hradeckého (byť by se asi ani tam Mikulka a Justem neshodli). Vždy je třeba být při radikálních soudech velmi obezřetný. Pochopitelně to neznamená nebýt kritický, vidím-li inscenaci kdekoli.
Mikulka má zřejmou pravdu v charakteristice jednotného Morávkova přístupu k oběma textům. Nesouhlasím však s jeho razantním kritickým odsudkem. Opulentně přehnané Morávkovo čtení textu je v kontextu českých, vesměs civilních interpretací Havla divadelně platné, neb nahlíží na text zcela nezvyklou, „nekrobovskou“ optikou. Tím, že text víceméně znásilňuje a expresivně (výpravou i herecky) podtrhává, dochází k novým obrazům a aktuálním divadelním interpretacím odpovídajícím dnešní brutální době. Není to Havel, a přece je.
A Just má pravdu v tom, že druhý text (5 tet) je od Havla autorsky nečekaně planý. Morávek si s ním neporadil a Havlovu textovou rozpačitost spíš zdůraznil. Havel nedodává k úvodní situaci snad nic dalšího, jeho nový text se jeví jen jako nahodilý, z jednoho nápadu napsaný časový přílepek téměř bakalářských (v podstatě jde o černobílou přímočarou satiru) rozměrů, cenný snad jen tím, že jej Havel aktuálně napsal. Vypovídá totiž hodně o něm. Zdá se, že byť Havel zatím autorsky (zahrnuji do této úvahy i jeho Odcházení) tápe, má obrovskou chuť a potřebu psát. Můžeme se tedy dočkat i dalších jeho, doufejme opět vrcholných dramatických textů.
Vladimír Hulec
21. 7. 2010, 14:25
Reakce na Komentáře Vladimíra Hulce z 12. a 21. 7.
Milý Hulče,
dík za upřímnost, je to pro mne fakt velmi cenné, Ty tvé spontánně vychrlené postřehy bez servítků, to bez jakékoli ironie či zhrzenosti miluju. I když mě samozřejmě trochu mrzí (I TY, HULČE!!!!!) že mě zařazuješ do předpojatého šuplíku „předsudečných, jednoznačnýcgh soudů“. Podle čeho? Leda podle té hradecké hitparády TOP O6, to máš úplnou pravdu, tady souhlasím, jen nesměle podotýkám, že podle mých studií v DR nebo i u vás v DN bys to snad vysoudit nemohl. Byl jsem v kraji, pokud vím, jediný — nebo jeden z mála — kdo se nezařadil ani do tábora Landa, ani Anti-Landa (tedy brněnský Zlatý Drak x Antridrak), snažil jsem se i na té krajně sporné věci nalézt i něco pozitivního, a naopak, na tom pozitivním nalézt mouchy. Jako na celém Střeženém Parnassu. Totéž i můj vztah k Morávkovi, Drábkovi.. Nebo k Bambuškovi. A co se týče Dyka / Prachaře / Skutrů / La Putiky– jen hluchý a slepý (za nějž se dosud nepovažuju) by neviděl jejich přínosy (nové, živé, aktuální, kontaktní, pocitově rezonující s dobou, přímo frenetický var publika — kdo to kromě rockerů a punkerů a raperů a hiphoperů dneska umí?), ale snažil jsem se do — opět příliš jenoznačného — nekritického, hektického jednohlasu (s nímž souzním, pokud se např. hudebního od Boha talentu Dyka nebo pohybového Rosti Nováka a Skůtrů týče) vnést zrnka ne přímo nesouhlasu, ale protihlasu, skepse, kritiky (poukaz na to, čemu Ty říkáš POP, podbízivá líbivost, hlazení po srsti publika, nebo přílišný důraz na tělocvik a vnější artistiku u La Putyky, narozdíl od vícevrstevného Obludária). To milý Hulče neznamená, že bych neviděl ty klady, které ale v naší blogové debatě a jednověté polemice nelze dostatečně rozlišit a zjemnit. A přitom kritika není nic jiného než rozlišování. Klady a nuance Tvého rozlišujícího čtení (dík za ně!, asi jsem byl a jsem tady příliš kategoruický) v žádném případě, nevidím — ani u Havla (tam ten malér začíná!) , ani u Morávka, ani u Hloužkové a Oslzlého — u podle mého nepodařených 5 TET, a klady taky nevidím u CIRKUSU HAVEL, který považuju za nešťastný od samého počátku, nešťastný v principu. Máš-li to za důkaz předsudečného vidění jednoznačných, černobílých, zjednošených soudů, pak asi jo, jen věz, že přesně totéž právě vytýkám těmto inscenacím (ne ovšem VERNISÁŽI, jakkoli tu hru nemám moc rád, tam jsem ještě schopen vidět OBĚ strany mince: Havlovy nuance i Morávkovu něžnou brutalitu).
Tož tak VJ
Vladimír Just
31. 7. 2010, 16:55
Milý V. J.,
jsem teď v Praze a na netu jen 1 den, tak jen potvrzuju, že Tvý názory mě zajímaj a beru je vážně, byť se jistě od sebe v řadě věcí názorově lišíme. Což je ale pro mě dycky velmi podnětný. Pokud Ti budu — nejdřív za týden — podrobněji na Tvůj Komentář odpovídat, poukážu „drze“ na Tvou pozitivní předsudečnost, píšeš-li o Burešové, Drábkovi či Plachém, na což (v případě Plachého) upozornil i Bernátek v blogu DN: http://www.divadelni-noviny.cz/bernatek-pise-varysovi-no-1/. A na negativní „předsudečnost“ třeba v dávném případu Lébl nebo nyní u Kolečka. Současně to uvedu do souladu s tím, že kritik nemusí být (a ani to nejde) vždy objektivní, ale svým psaním má prorážet určitým „svým“ estetickým měřítkům, vizím atp. cestu. Zkrátka, že má nejen ostře odsuzovat, ale stejně ostře i vybírat věci podle něj pozitivní a dávat jim prostor, byť ne dycky jsou ty výsledky i podle něj (v kritice Plachého con amore v LN jsi byl velmi „nejustovsky“ opatrný) samého nejlepší.
Zdravím
Vladimír Hulec
31. 7. 2010, 19:10
Díky,
prosím jen o objektivitu a nepředsudečnost (kterou u Tebe opravdu ne vždy pozoruji) k mé „předsudečnosti“. Prosím zejména na lékírnických vážkách měřit případ Lébl, na to jsem velmi citlivý. Stavěl jsem se proti NĚKTERÝM jeho — jinak 99% kritiky nekriticky adorovaným — inscenacím (zejména Racek a Revizor, ale i Naši Naši furianti), jiné jsem naopak takřka bez výhrad, ba nadšeně přijímal a takto o nich psal (Ivanov, Wesele, Plukovník Pták). A cca dva roky před jeho smrtí — díky Teodoře Remuindové — jsme si u vína takřka celou noc vyříkávali, co jsme v minulosti proti sobě měli, a nakonec jsme se stali přáteli, Lébl mě dokonce obdaroval, ještě ty sošky mám schované. Takže, Vladimíre, tady opravdu opatrně, neklopit!!!!!!, nebo budu zlej
🙂
VJ
P. S. Faktická: u Kolečka to bylo obráceně než u Lébla — z jeho Britney Spears jsem byl nadšený, zklamaný jsem z dalších věcí (všeobecně aplaudovaných). Léblovi jsem naopak přišel na chuť po Ivanovovi.
Vladimír Just
1. 8. 2010, 01:00
O. K.,
snažím se bejt nepředsudečnej (a doufám, že jsem), což se asi pokouší každej (a myslí, že je). Ale vono to zřejmě tak úplně nejde. Každej názor na někoho je vlastně tak trochu předsudek. Do nitra druhejch nevidíš… Vše v dobrým — neklopím!
Vladimír Hulec
Komentáře k článku: Hulec chválí Justa (a naopak)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
