Hvězdy nad Olomoucí (No. 5)
Sousedské vztahy teplé jako led
Jen málo inscenací dokáže podnítit vnitřní euforii tak mocnou, že se člověk cítí, jako by chvíli chodil po povrchu jahodového slunce v neoprenu. Zároveň je to typ radosti, která se pozvolna změní v chuť umřít, a je jen otázkou, zda hned, nebo o něco později.
Inscenace Anny Petrželkové Báby otevřela profil Divadla Na zábradlí FOTO KIVA
Inscenace Anny Petrželkové Báby, která otevřela profil Divadla Na zábradlí, má přesně takovou moc. Ženy ve městě vedou klevety. Trvalý přísun drbů jim zaručuje nepřeberné množství bizarních historek o úmrtích různých lidí, jejichž jména nikomu nic neřeknou, ale důležité je, že jejich smrt proběhla za obzvlášť vyšinutých okolností. Nutná existenční výplň tvořená omíláním historek ale nevyhnutelné stárnutí neodvrátí, stejně jako občasná návštěva kadeřníka (případně kopulace s ním). Do jinak idylického bezčasí se připlete milice a atmosféru promění z bujaré a úchylné grotesky do mrazivě paranoidního hororu.
Čtveřice „báb“ (N. Drabiščáková, D. Kaplanová, A. Kubátová a M. Sidonová), slečna Rebeka Němcová a dvojice švihácky švihlých / švihle šviháckých stylistů (M. König a P. Jeništa) v uhrančivých hereckých kreacích přechází naprosto elegantně od žánru tvrdého dada přes existenciální komedii až k frustrující, bezvýchodné baladě. Vykloubenost jinak banálních situací dokazuje, že i v jejich zdánlivé bezobsažnosti a pomíjivosti je cosi nebezpečného a temného. Inscenace nenápadně poukazuje na to, že každý sebeslušnější občan na malém městě může být tajný fízl nebo donašeč, hodnotu „morálky“ nastavují pokrytci a lidé žijící „z maličkostí každodennosti“ jsou ve skrytu zákeřní (a tlumí sexuální pudy). Souběžně s tím jde krása slovních hříček a absurdních dialogů, kterým se dá snadno propadnout.
Obrazová a obsahová bohatost, mizanscéna sršící originálními nápady a nejednoznačnost textu činí z Báb ultimátní zážitek. Scéna s popisem zrzka, „který nemá oči, orgány, zkrátka vůbec nic, a proto nemá smysl o něm začínat mluvit“, je úkazem, jedním z úchvatných výjevů.
Lehkost, s jakou se o všem mluví a hraje, je přesto mrazivá. Petrželková dokázala navodit atmosféru světa, ve kterém žít je hodně napínavé a strašidelné, a s úsměvem dodává, že se to týká také nás všech teď a tady.
Báby a jejich Kadeřníci v humorném i znepokojivém leporelu na Zábradlí FOTO KIVA
Báby jsou naročné na všechny údy
Po prvním uvedení inscenace Báby v S-Cube jsme zastihli herečky i herce s režisérkou Annou Petrželkovou mezi karavany a rozbahněným trávníkem. Mířili zrovna do města. Řeč přišla na Ceny divadelní kritiky, Divadlo Na zábradlí i kostýmy, ve kterých je teplo jak v sauně.
(Jako první náhodou prochází Miloslav König.)
Máte šílený účes. Jak dlouho se připravuje?
Miloslav König: To, co mám na hlavě teďka, tak je zbytek, ale jak vidíte, jdu se v tom ukázat lidem v Olomouci. Je to ujeté a navíc dost pracné. Příprava zabere víc jak dvacet minut.
Dost mi to připomíná Leningradské kovboje.
MK: To byl původní záměr, ale nemám dostatečnou vlnu na hlavě, abych se k originálu přiblížil alespoň trochu. Nakonec to dopadlo takhle .
(Přichází Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová a Rebeka Němcová.)
Scéna je hodně složitá. Stávají se vám nějaké karamboly, že zakopáváte o sebe i o scénu?
Natália Drabiščáková: Řekl jste to sám. Ano.
MK: Ze začátku to bylo hrozné, všude jsme měli signální papírky. Navíc jsem měl karambol z úplně jiné inscenace a ruku pak dva měsíce mimo provoz a nemohl hrát. BÁBY jsou totiž náročné na všechny údy.
Rebeka Němcová: Všichni tam furt pobíhají.
Magdaléna Sidonová: Já jsem právě jednou omylem spadla do rakve.
Cítíte se v těch vycpaných kostýmech dobře?
RN: Kostým je dobrý. Je v něm jenom horko.
ND: Jsou skvělé, stejně jako scéna. Všechno je v inscenaci tak, jak má být. Neměnila bych. Tohle je třetí inscenace, kde jsem obalená od hlavy až k patě, takže jsem zvyklá. Ve Velvet Havel hraju pařez a je úplně nejvíc osvobozující, když to ze sebe po představení sundám.
MS: Je to ideální věc pro plnoštíhlé herečky. V kostýmu je jak v sauně.
(Miloslav König a Natália Drabiščáková odchází vstříc městu.)
Báby diváky rozhicovaly…
MS: Nevím, jestli diváky, ale Mílovy fanynky rozhodně. Když šla Rebeka k zápisu, tak měla něco recitovat a začala předříkávat text o ženách padajících z oken, co říká v představení. To učitelky rozhicovalo hodně teda.
(Magdaléna Sidonová odchází, Anna Petrželková přichází rozdávat připomínky.)
Získala jste ocenění talent roku. V čem si myslíte, že jsou Báby v rámci vaší kariéry tak výjimečné, že to padlo zrovna za ně, byť jste byla nominovaná hned několikrát?
Anna Petrželková: Nemyslím si, že by byly nějak výjimečné. Svědomí mi velí odpovědět negativně, ale mám pocit, že má Divadlo Na zábradlí výhodnou pozici a díky tomu jsem všem hlasujícím vlezla pod nos.
Pracuje se vám Na zábradlí dobře?
AP: Tam se mi pracuje fantasticky, protože všechny ty „čarodějnice“ jsou správně morbidní a v tom jsme se vzájemně našly.
Když byste to měla srovnat s brněnskou Redutou, kde byl podobný tým, tak kde se vám pracovalo lépe?
AP: V Redutě bylo osvobozující, že tam to „nikomu nepatřilo“ a nesedal tam prach na něčí legendy. Na zábradlí člověk cítí se být svázaný historií, kterou má v úctě. Na druhou stranu tu svobodu se povedlo z Reduty do Zábradlí přenést a hezky se tam dýchá.
///
Předchozí díly denních zpravodajství z letošní Divadelní Flory:
Komentáře k článku: Hvězdy nad Olomoucí (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
