Hvězdy nad Olomoucí (No. 6)
Slovenské komorné divadlo z Martina zavítalo na Divadelní Floru s inscenací textu A. N. Ostrovského Les v režii mladého absolventa VŠMU Lukáše Brutovského. Groteskní komedie pojednává o sporu o les (jak jinak), ta ale v podání Martinského divadla vyzněla – až na happy-end – jako regulérní drama s prvky parodie. I když asi jak pro koho, jak se na konci ukázalo.
Co se herecké stránky týče, zcela jistě chyběla lehkost, pro Ostrovského hru tak potřebná… FOTO ARCHIV FESTIVALU
Inscenace začíná na téměř prázdné scéně. Stojany na noty a živí hudebníci diváka navnadí, že v další úrovni půjde o precizní herecký koncert, tato očekávání ale nedojdou naplnění. Scéna je rozdělená do tří plánů – proscénia odděleného oponou, střední části jeviště a zadního prospektu, kam je zasazen orchestr. Práce s prostorem je však zvládnutá jen, co se týče mizanscén. Les je bohužel dovedený (respektive to tak minimálně vyznívá) do statického konverzačního dramatu.
Les staví na dobře vybudovaném rozporu mezi Ostrovského textem a jednáním postav. Je patrné, že záměrem inscenátorů bylo občasný patos hry zparodovat, praktické herecké provedení je ale bohužel nedůsledné. Brutovský však zdatně pracuje s přesnými střihy, které v menších výstupech akci rytmizují.
Temporytmus je ovšem jedním z největších problémů inscenace. Čas ukapává a patos stoupá. Jednotlivé situace jsou vystavěny převážně obstojně, ale struktura celku naprosto selhává. Například první scéna se Šťastlivcem a Nešťastlivcem, potulnými herci, se pocitově zdá být neúměrně dlouhá. Je otázkou, nakolik se v originálním textu hry škrtalo. Rozhodně by Ostrovského text v dnešní době snesl nejen rytmizujících, ale i proporčních škrtů podstatně víc.
Co se herecké stránky týče, zcela jistě chyběla lehkost, pro Ostrovského hru tak potřebná. Vtip komických situací herci nejednou „tahali až z paty“, čímž se humor definitivně vytratil. I když asi míněny parodicky, šarže, které se v hereckém jednání objevovaly, působily jako falešný tón zahraný na rozladěných houslích. Funkční naopak byly srážky atmosfér a nálad jednotlivých postav, např. lhostejného sluhy a hysterické Raisy Pavlovny.
Vzhledem k tomu, že šlo o režii Lukáše Brutovského, jehož Maryša z brněnského HaDivadla zaslouženě sklízela úspěchy po celé České republice, byla inscenace Lesa velkým zklamáním. Jiného názoru však evidentně bylo většinové publikum. Nadšení po spuštění poslední opony zvedlo ze sedaček valnou část sálu.
///
Předchozí díly denních zpravodajství z letošní Divadelní Flory:
Komentáře k článku: Hvězdy nad Olomoucí (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milo Juráni
Ako to tak čítam,
premýšľam nad tým, že režisér Brutovský celkom zámerne z textov škrtá len minimálne. Myslím, že aj toto už možno považovať za (síce zvláštnu, ale) súčasť jeho rukopisu. Na obranu Lesa však niekoľko slov. Osobne ho považujem za dobré divadlo – je tu pomerne jasný inscenačný kľúč (možno až príliš), herecky vypracované party všetkých postáv. A aj keď inscenácia je chladná ako psí čumák, na predstavení, ktoré som videl, tempo klapalo veľmi dobre. A tiež si nemyslím, že Ostrovský musí byť vždy nabitý ľahkosťou. Práve naopak, aj presne režírované dialógy hercov (ktoré potom naozaj pôsobia trochu stroho) sú podriadené konečnej interpretácií a v striktnej poetike a myslím, že to celé v kope vôbec nevyznieva „iba“ ako konverzačka.
14.05.2015 (12.23), , Trvalý odkaz komentáře,