Hystorye duchownj v způsob tragedie sepsané
Od poloviny 16. století začaly vznikat na českém území biblické hry: česky, německy nebo i latinsky. Některé původní, některé převzaté – ať už převedené z němčiny či latiny, nebo z cizích předloh adaptované.
Pokud jde o hry v českém jazyce, dochovalo se jich poskrovnu, všeho všudy deset. K tomu šest her v dalších národních jazycích raného novověku: pár v němčině a pár her latinsky (například od Jana Amose Komenského). Tři biblické hry banskoštiavnického rodáka Pavla Kyrmezera vydala roku 1956 Milena Cesnaková-Michalcová, roku 1973 pak ještě Komedii Ruth Juraje Mošovského Tesáka. Něco málo vydal Milan Kopecký v antologii České humanistické drama (1986), mimochodem dvě komická interludia. A anonymní Komedii o králi Šalomůnovi vydal roku 1909 Čeněk Zíbrt. Čtyři významné hry vycházejí až nyní péčí Magdalény Jackové, která napsala rozsáhlou studii o všech bohemikálních biblických hrách, a Jana Linky, který ony čtyři texty edičně připravil. Ke knize je přiloženo CD s faksimile a transliteracemi vydaných textů.
Největším přínosem knihy je, že vydává čtyři prakticky takřka nedostupné hry. Dvě zpracovávají látku o Júdit ze stejnojmenné biblické knihy: Hra z historií Judith pilně vybraná a rykmy mírnými tuto sepsaná… od Mikuláše Konáče z Hodiškova, která vyšla tiskem v Knize o hořekování a naříkání Spravedlnosti, královny a paní všech ctností (Praha 1547), a Komedia česká o ctné a šlechetné vdově Júdit a o Holofernovi, hejtmanu krále Nabochodonozora od Mikuláše Vrány z Litomyšle (tiskem v Praze 1605). Třetí hru podle 1. knihy Mojžíšovy s abrahamovskou látkou s názvem Nová žalostivá hra, z Biblí svaté vybraná, o strašlivém podvrácení Sodomy a Gomory a o obětování Isáka napsal Daniel Stodolius z Požova (tiskem Praha 1586). Čtvrtá hra je nejvíce ždaná: anonymní Historia duchovní o Samsonovi silném a udatném, někdy vůdci izrahelském, v způsob tragedie sepsaná a vzatá z kněh Iudicum od kapitoly třinácté až do sedmnácté (Praha 1608). Hru o Samsonovi pokládám za vrcholnou českou hru raného novověku (publikoval jsem o ní před pár lety v angličtině), a to ve všech jejích součástech, hlavním textu i interludiích. Je s údivem, že se jediný dochovaný původní tisk dočkal nového vydání až nyní.
Magdaléna Jacková, naše přední odbornice na školské drama (zejména latinské), knihu doprovodila rozsáhlým úvodem, ve kterém v desíti tematických kapitolách podává encyklopedický popis bohemikálních biblických her a jejich latinských či německých předloh. Jedná se o texty z rozmezí zhruba čtvrt milénia: od počátku 16. až do poloviny 18. století. Jejich různorodost jazykovou, kulturní, institucionální a samozřejmě divadelní nespojuje prakticky nic kromě toho, že jsou napsány na biblická témata. Osobně pokládám toto pojítko za slabé, protože nám kromě teologické souvislosti neříká o hrách vůbec nic. Uspořádání úvodu, které pojednává všechny hry shodně, pak vytváří falešný dojem sourodosti a podobnosti. Co se z tohoto pedantského popisu vytrácí, je divadlo: vhled do jedinečnosti té které hry, ale i divadelní události, pro kterou vznikla, jejích okolností a vůbec do světa, který divadlo dokáže nazřít. Tyto krásné a často nesmírně působivé hry se tu ocitají ve sterilním vakuu jako konzervované exponáty v zasuté vitríně Národního muzea. To říkám s lítostí, protože přesně tam byly až doposud ukryté.
Nedej se ovšem, čtenáři, zmást. Hystorye duchownj jsou velké dobrodružství. Takto například sluha Demorinus v Samsonovi komentuje, když mu na scéně má „oči vyloupati“:
Demorinus:
Ukážiť já hned svého řemesla kus. Něžádám za práci než pečenou hus, k tomu dobrý trunček vína rejnskýho, pakli ho není, tehdy domácího. Neboj se, však to udělám řemeslně, nevrť hlavou, teď, hle, jedno jest již vně. Vykonal jsem práci, oči vyloupal, pečenou hus i truňk vína vyzejskal. Není-li co víc, mohu snad odjíti, pečenou hus dobrým vínem zapíti.
Historické souvislosti
Magdaléna Jacková nám nepodává žádný divadelní kontext, tak jen stručně: ve stejném roce (1608) vychází v Londýně Shakespearův Král Lear se šokující scénou Glosterova oslepení přímo na jevišti. A ve stejné době působí v českých zemích (i v Praze) několik anglických divadelních společností a ty mají na repertoáru například Shakespearova Tita Andronika (a to hned v několika verzích) a také Španělskou tragédii Thomase Kyda a další senekovské krutosti.
Tyto anglické trupy mají na repertoáru i interludia. Z nich nejslavnější se jmenuje Piklherink v truhle (Pickelhäring in der Kiste). Ta vyšla německy roku 1620 (nejspíš v Lipsku) spolu s dalšími hrami, včetně verze Tita Andronika (ten vyšel o rok později i holandsky). Slavné interludium vycházející z Boccaccia o polapené nevěře známe i z českých lidových masopustních frašek zvaných Saličky. V Anglii a po německých zemích ji hrával jako svůj majstrštyk Shakespearův klaun Will Kemp. Ten byl ostatně i ve službách brunšvického vévody, jehož příbuzný se ženil v Krnově roku 1610 – za přítomnosti anglických komediantů. Tato „Kempova“ komedie vyšla tiskem poprvé česky v roce 1608, a to právě jako přívažek k Historii duchovní o Samsonovi. Milan Kopecký ji spolu s dalším skurilním interludiem ze Samsona vydělil a vydal je samostatně. Jacková a Linka interludium naopak rozdělují na scény, které začleňují mezi jednotlivé akty do hlavního textu Historie duchovní. Činí tak na základě hypotézy, že poznámka Mezi tím přidány jsou pro kratochvíl pěkná Intermedia po každem Aktu se vztahuje právě na komickou hříčku na konci tisku. Domnívám se, že to je medvědí služba. Vytvořili tak domnělou rekonstrukci. Ale čeho? Kdo tyto komedie hrál? Školní mládež? I komická kratochvilná intermedia? Opravdu musí být všechno úhledně homogenní? Je to snad lepší divadlo?
Promarněná příležitost
Ke knize je přiloženo i CD a na něm krásné reprodukce původních tisků a přesné transliterace. Proč to ale není spíš někde na webové stránce a volně dostupné? Kdo vůbec dnes ještě má funkční CD mechaniku? Není dnes CD jen další nedostupná muzejní vitrína? A proč tu nejsou i ty zbylé biblické hry raného novověku?
Jinými slovy: Tato krásná a velmi záslužná kniha publikuje čtyři zásadní české hry z rozmezí let 1547–1608. Za to oběma autorům velký dík. Na rovině abstraktní jsme se dozvěděli textové spojitosti a něco o genealogii několika her. Bohužel je kniha i promarněnou příležitostí zveřejnit prameny a poznání a podat vhled do divadelní kultury na našem území. Kdo chce poznat víc, musí činit stejně jako před knihou: jít do studovny Národního muzea na Václavském náměstí v Praze a vše si zjistit sám.
Magdaléna Jacková a Jan Linka (ed.): Komedie nové a duchovní: Raně novověké biblické drama v českých zemích. Scriptorium a Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2021, 528 stran + CD příloha.
Komentáře k článku: Hystorye duchownj v způsob tragedie sepsané
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
