Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy
I ženy mají své dny, třeba ty Venušiny
Nehledě na to, že koronavirová krize mařila (a stále maří) plány mnohým divadelním organizacím, festivalům a institucím, některým se přeci jen povedlo postavit se na nohy. Například pátému ročníku festivalu Venušiny dny, který se od pondělí 15. až do pátku 19. června odehrál v prostorách Venuše ve Švehlovce. Jedná se o fatální feminní festival, středem jehož pozornosti je žena a všechno, co se jí týká. Jak se mohli účastníci tohoto komorního festivalu sami přesvědčit, ženská otázka je široké spektrum témat a festival představil inscenace, které se této problematice věnují velmi osobitým a rozmanitým způsobem. Mimo jiné se Venuše ve Švehlovce stala dobročinným prostorem, ve kterém se po celou dobu festivalu pořádala veřejná sbírka hygienických potřeb a všeho, co by ženám bez domova mohlo přijít k duhu.
Show, co má grády
Pojem femi-punk je spojován primárně se současně působící brněnskou zpěvačkou Nikolou Muchovou (známou jako Mucha), která si ve svých skladbách rozhodně nebere servítky s jakoukoliv femi-tématikou. Mimo hudební scénu by ale do skupiny femi-punku patřil i seriál Branky, body, kokoti, který vzniká v rámci platformy Blesk pro ženy. Tvůrci tohoto díla se představili v rámci druhého dne festivalu. Představení by nebyl ale přesný výraz pro to, co se odehrálo. Jednalo se spíše o komentované interview s tvůrci, jehož závěrem bylo živé natáčení dalšího dílu.
Pro ty, kteří jsou Brankami, body a kokoty nepolíbeni – jedná se o satirický seriál, který zábavnou formou komentuje současné dění týkající se nejen feministické problematiky, ale v současnosti i tématiky LGBTQ komunity, genderu či rodičovství. Hlavní hvězdou/moderátorkou tohoto pořadu je Tereza Dočkalová, která velmi expresivním a mnohdy i ostřejším jazykem v několika málo minutách zvládá bleskovým tempem komentovat společenské aféry tak, aby se divák udržel v obraze, pobavil a zároveň neztratil ani vteřinu času.
V rámci festivalu se Dočkalová představila společně s režisérem Petrem Cífkou, a prostor dostaly i scénáristky seriálu – Brigita Zemen, Irena Sládečková a Markéta Grosmanová. Celou show udržoval v chodu komentář ebenovsky vtipného a vlídného komentátora Bohdana Blahovce, díky němuž fungovala mezi jevištěm a hledištěm velmi odlehčená a přátelská atmosféra. Ozvláštněním pak byla písničkářka Tereza Volánková, která byla „kulturní vložkou“ a závěr celé show uzavřela zábavnou improvizovanou píseň na motivy slov, které jí stanovili diváci.
Branky, body, kokoti – LIVE byla unikátní podívanou, které dominoval smích a humor. Tvůrci se totiž nebáli pálit do vlastních řad, občas i mezi diváky, ale v područí Blahovcova moderátorského umu se show udržela bez napětí. Publikum tak v rámci kolektivního veselí nejen nahlédlo za oponu vzniku tohoto seriálu, ale zároveň mělo možnost seznámit se s celým týmem, který velmi otevřeně a bez zábran odpovídal na veškeré dotazy.
Zdena Werichová s manželem. Foto: archiv redakce.
Kdo je Werich(ová)?
Není na světě Čecha, který by mimo Švejka, Járu Cimrmana nebo třeba Václava Havla, neznal jméno Jana Wericha. Světoznámý umělec, který spolu s Jiřím Voskovcem ve 30. letech minulého století burcoval a pobuřoval systém s Osvobozeným divadlem, měl i osobní život, v jehož středu stála manželka Zdena Werichová – kým vlastně byla?
Monodrama Wer ich se věnuje vývoji postavy Zdeny Werichové (Denisa Cupáková), která se z mladičké holčičky přející si stát se ženou starosty, stává psychicky labilní a paranoidní ženou v domácnosti, co si musí ve finále vystačit s koštětem.
Tvůrkyní tohoto díla je studentka Denisa Cupáková, která se inspirovala životem Werichovy manželky, ale pojala ho velmi netradičním způsobem – nejedná se totiž o pouhé převyprávění chronologicky za sebou jdoucích informací o tom, co paní Werichovou (rozenou Houskovou) v životě potkalo, jedná se spíše o různé úhly pohledu na život, který vedla s Janem Werichem. A především interpretuje to, jak ji ovlivnil.
V podání Cupákové jsme svědky bravurního hereckého provedení s pozvolným crescendem, které zdůrazňuje plynulou schopnost herečky proměňovat se v jednotlivé podoby Werichovy ženy. S grácií podává její citlivou a zranitelnou tvář, stejně tak jako tu drsnou a expresivní, ačkoliv drsnosti v podobě vulgarismů a nízkého sexuálního humoru je v inscenaci místy až zbytečně mnoho.
Mimo jiné má monodrama velmi působivou strukturu – režisérka Alexandra Bolfová pojala dílo jako mozaiku složenou ze střípků nejprve ze Zdenina života, a následně ze společného života s Janem. Pro zpestření dodala několik „meziher“ nazvaných Šovinistické okénko rudé Zdenči, kde se probírají nejtypičtější sexuální či genderové stereotypy doplněné o laciné vtipy. Mají-li tato intermezza jinou spojitost s postavou Zdeny Werichové, než znovu se ptáme, co byste na to řekl, pane Werichu, pak je bohužel neznámá.
Nelze ale zpochybnit kvality, které tato inscenace má – jednak se jedná o poutavý a kvalitně režijně i tematicky zpracovaný žánr monodramatu a bez pochyby je třeba ocenit i skvělý herecký výkon Denisy Cupákové. Jedinou otázkou je (mimo Šovinistické okénko) zda je to drama spíše o ní, či o něm?
Cokoliv děláš z lásky, je v pořádku
Zakončením letošního femininního festivalu se stala work-in-progress s názvem Tvá ústa měla hořkou chuť dvou studentek DAMU – Kateřiny Coufalové a Antonie Rašilovové. Jejich inscenace zpracovává příběh lásky princezny Salome k proroku Jochanaanovi, který paralelně prolínají se svými životními zkušenostmi.
Příběh Salome posloužil inscenátorkám nejen jako oslí můstek k propojení s jejich realitou, ale především jako forma, skrze kterou prezentují pocity téměř generačního rozsahu. Nejedná se nicméně o pouhou zpověď, ale především o zachycení a ztvárnění silných emocionálních bouří, kterými si prochází snad každá dospívající žena během fází zamilovanost-vztah-rozchod.
Ačkoliv se může zdát, že obsahová rovina nemusí zaujmout mnoho diváků, herečky daly dílu natolik poutavou formu, že pohne publikum minimálně ke zvědavosti. Dívky přechází z ležérně komicko-sentimentální roviny, ve které si samy ze svých zážitků dělají legraci, až do značně expresivní roviny, jejímž vrcholem je intenzivní práce se stroboskopem, kdy dívky vulgárně osočují Jochanaana (a skrze něj i své ex-přítele) a symbolicky mu utínají hlavu sekerou na dřevěném špalku – tato pasáž zachycuje nepříjemnou bolest, kterou si dívky procházejí. Je vám ten stroboskop nepříjemný? Je to už moc? Takhle nějak vypadala naše bolest, ale trvala celý týdny, měsíce.
Herecká práce je místy silně expresivní, ale zároveň vybalancovávána jejich sebevědomým projevem při postupném odhalování svých zranitelných duší. Inscenace ve finále působí jako expozice vlastního nitra, čímž lze dílo chápat jako jakýsi „očistný proces“ – obě si znovu prochází vším, co prožívaly a v závěru dojdou ke katarzi v podobě vzájemného odpuštění slovy Cokoliv děláš z lásky, je v pořádku.
Inscenace je působivá zejména v tom, jak snoubí citlivost tématu se zábavnou hravostí. Oběma inscenátorkám se podařilo dílo odlehčit od zbytečné sentimentality, a ač je sexualita někdy ztvárňována na pomezí snesitelnosti, i tak se jedná o velice vydařené work-in-progress, které skrze příběh starý tisíce let neustále poukazuje na jeho niterní aktuálnost.
///
Venuše ve Švehlovce, Praha – Branky, body, kokoti – LIVE. Režie: Petr Cífka, kamera: Karel Dlabač, moderuje: Bohdan Blahovec. Hrají: Tereza Dočkalová, Petr Cífka, Brigita Zemen, Irena Sládečková, Markéta Grosmanová. Na festivalu Venušiny dny 17. 6. 2020.
Venuše ve Švehlovce, Praha – Alexandra Bolfová, Denisa Cupáková: Wer ich. Režie: Alexandra Bolfová, kostým: Karolína Srpková, produkce: Jana Mlatečková, technologie: Jan Smutný. Hrají: Denisa Cupáková. Na festivalu Venušiny dny 18. 6. 2020.
Venuše ve Švehlovce, Praha – Jakub Čermák, Kateřina Coufalová, Antonie Rašilovová: Tvá ústa měla hořkou chuť. Režie: Jakub Čermák, scénografie: Kristýna Khinová, pohybová spolupráce: Petra Mošovská, hudba: Josefína Dušková, dramaturgie: Magdalena Malinová, produkce: Lucie Mlejnková. Hrají: Kateřina Coufalová, Antonie Rašilovová. V rámci festivalu Venušiny dny 19. 6. 2020.
Komentáře k článku: I ženy mají své dny, třeba ty Venušiny
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
