Divadelní noviny > Názory – Glosy
Inscenace roku 2018
Den před koncem roku uveřejnil na iDNES.cz Tomáš Šťástka úvahu ze série „cosi“ roku, tentokrát DIVADLA ROKU: Nejlepší byli Dejvičtí, zklamala Janžurová a tradičně opery. Jenže vyšel jen z vybraných kritik svého listu na jen pražská představení a v opeře přehlédl jednu velmi kladnou recenzi uveřejněnou právě v jeho listě. Typické matení veřejnosti a pražsky nabubřelé ignorování desítek mimopražských souborů. Neuvěřitelné, včetně tomu odpovídající diskuse.
Sergej Kostov v titulní roli a sbor v Inscenaci roku 2018 – Ivan Acher: Sternenhoch FOTO PATRIK BORECKÝ
Připomínám to proto, že v anketě Inscenace roku třiasedmdesát tipujících zabývajících se profesně divadelní tvorbou, výukou nebo publicistikou přisoudilo první dvě příčky operním inscenacím: se sedmi hlasy zvítězil Sternenhoch v Národním divadle, šest hlasů získalo brněnské provedení Libuše, čtyři hlasy Mýcení Divadla Na zábradlí, tři hlasy Něco za něco v Divadle pod Palmovkou a Maryša Divadla P. Bezruče.
Každý tipující měl jeden hlas, ale mohl připojit jakési širší nominace. Počítáno i s nimi by anketa dopadla následovně: jedenáct nominací pro Sternenhocha, šest pro Libuši ND Brno a Něco za něco Divadla pod Palmovkou, pět by získal Faust v ND Praha, po čtyřech nominacích Amerika Husy na provázku, Billy Budd a Kylián – Mosty času v ND Praha, po třech nominacích pak Faust a Markéta ND Brno, Maryša Divadla P. Bezruče, Osud NDM Ostrava, Představ si… Městského divadla v Brně a Vražda krále Gonzaga Dejvického divadla.
Opět se potvrdilo, jak rozrůzněné mínění divadelní profesionálové mají: v anketě zmínili jednapadesát inscenací (kromě uvedeného dali dva hlasy devíti inscenacím, po jednom hlasu osmadvaceti inscenacím, ostatní byli v „širší“ nominaci). Do Prahy směřovalo čtyřiačtyřicet tipů, do Brna čtrnáct, do Ostravy devět, do Plzně dva a po jednom do Hradce Králové, Uherského Hradiště a Jihlavy.
Pro operní inscenace hlasovali odborníci různě zaměření, nikoli jen operní fajnšmekři – ti naopak často volili jinak. Považuji to za potvrzení působnosti divadla, které se neuzavírá do druhové nebo žánrové čistoty, jakkoli v tomto čísle Milan Šotek volá po obrození činohry a někteří tipující se vyjadřovali zrovna tak. Rozumím jim, jen si nemyslím, že rozhodující pro úspěch inscenace je právě čistota jevištních prostředků. Spíš lze zobecnit, že zaujaly inscenace, které originálním jevištním jazykem hrají o něčem podstatném. A také ty, jež po svém vzdorují mainstreamu, který se v tomto hlasování vůbec neprosadil.
Výsledky ankety jsou rozhodně diametrálně odlišné od pro mne málo pochopitelného názoru Tomáše Šťástky. Včetně jeho despektu vůči opernímu divadlu – holt by bylo dobré občas vyjet z Prahy a zajímat se, co se děje jinde.
Ale berme Inscenaci roku opravdu jen jako anketu: nemá žádná pravidla, připouští střet zájmu (nastal dvakrát, jednou s využitím možnosti hlasovat, jednou s rezignací na hlasování), rozhodují sice odborníci, ale sešlí ad hoc, které nelze považovat za odbornou porotu sestavenou podle jasných kritérií. Tím se anketa zásadně liší od Cen divadelní kritiky, které každoročně vyhlašuje časopis Svět a divadlo. Zpráva o stavu Unie podaná třiasedmdesáti odborníky sice o něčem vypovídá, ale přece jen je taková podoba tipování hluboko pod statisticky relevantním vzorkem.
Komentáře k článku: Inscenace roku 2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Oprava a omluva:
Ze statistiky se započítáním „širších“ nominací
omylem vypadla inscenace Mýcení Divadla Na zábradlí – získala čtyři hlasy. Holt počty a tabulky mi nejdou. Pokud by kdokoli přišel na další omyly, bude mi to sice mrzet, ale přesto budu vděčný za upozornění.
08.01.2019 (12.08), , Trvalý odkaz komentáře,