Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Dosažení vyšších cílů
V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci festivalu DIVADLO premiéru inscenace Strýček Váňa. Od té doby – pokud vím – přichází festival až nyní s podobným konceptem – v rámci off-programu Johan uvádí nabídl premiéru nové práce jím vybrané osobnosti.
Honzírkův Internet věcí lze považovat za dokumentární divadlo pro školy FOTO MARIE ZDRÁHALOVÁ
Tentokrát padla volba na brněnského režiséra Jiřího Honzírka, který svou tvorbu směřuje k angažovanému divadlu, často dokumentárnímu či polodokumentárnímu s různě provokujícími tématy.
Plzeňská inscenace Internet věcí se zabývá problematikou přistěhovalců a gastarbeiterů u nás. Název je určující pro její podobu, formu i strukturu.
Termín „internet věcí“ (anglicky Internet of Things, zkratka IoT) se používá v oblasti informačních a komunikačních technologií. Označují se jím přístroje ovladatelné i na dálku pomocí internetu. Představuje koncept, v rámci kterého si fyzické a virtuální objekty (věci) vyměňují data přes síť (internet). Věci (systémy) mohou být prostřednictvím internetu věcí libovolně pospojovány za účelem dosažení vyšších cílů. Tak alespoň praví odborná literatura.
A právě o to – o propojení fyzických i virtuálních objektů, lidí a jejich příběhů za účelem dosažení vyšších cílů – se Honzírek ve svém projektu pokouší. Propojit různé typy informací a podat je různými divadelními postupy a systémy – skrze symboliku divadelního obrazu.
Vše se odehrává v čisté bílé, na podlaze je praskající bublinkový obal, skrze přesně vymezený prostor je natažena síť mezi hracím prostorem a diváky. Scéna vyvolává dojem, že sedíme před počítačovou obrazovkou, současně herci jako by byli za drátem/plotem, ve vězení.
Vše se točí kolem lidských příběhů anonymních (ani jednou není řečeno konkrétní jméno) přistěhovalců. Jako by své osudy svěřovali rozhlasovému vysílání, jako by internet, facebook a rozhlas byly jejich zpovědníky. Do toho se ozývají chladné statistiky imigrantů žijících a pracujících u nás. Bez emotivních příznaků, bez interpretací. Jako bychom byli součástí věcného, neosobního systému nebo nějaké počítačové či mediální hry či politické kampaně.
Takto nastavený (divadelní) systém by mohl být vysoce účinný a funkční. Ovšem vyžaduje prvotřídní součástky a složité úkoly, nově setříděná a interpretovaná (sdílená) data. A to se – zatím – v této práci nestalo.
Herci jsou příliš pohybově nesmělí a herecky opatrní, využití technologií je spíše naznačené než funkční, data diváka zahlcují, příběhy jsou vesměs i odjinud slyšené. Zkrátka nakonec ze složitého systému vylezl lineární, jednoduše interpretovatelný útvar bez oné důležité „vyšší“ funkčnosti, která by nás-diváky pospojovala novými porozuměními danému stavu a našemu přístupu k němu. Bez toho dokumentární divadlo nemá valný smysl. Leda jako školní představení iniciující následné diskuse na toto téma. Ovšem pokud by Honzírek a jeho spolupracovníci měli sílu a svůj inscenační koncept domysleli a dopracovali do vrstevnatějšího tvaru, mohla by vzniknout práce s vyššími dopady.
Ostatně Léblův Strýček Váňa v Plzni (také) neuspěl a pak byl jednou z jeho nejpodstatnějších inscenací patřících dnes do zlatého fondu českého divadla. Proč by podobný osud nemohl čekat i tento projekt.
Johan – centrum pro kulturní a sociální projekty, Plzeň – Jiří Honzírek: Internet věcí. Koncept, scénář, režie Jiří Honzírek, dramaturgická spolupráce Roman Černík. Premiéra 12. září 2017.
Komentáře k článku: Dosažení vyšších cílů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
