Intimity nového cirkusu (No. 1)
Za novocirkusovým uměním se již tradičně dochází na sklonku srpna do letenských sadů, kde se v rámci festivalu Letní Letná představují více i méně respektované zahraniční i české soubory. Druhým rokem přiváží do Prahy herce, akrobaty a performery i festival Cirkopolis, který pořádá Palác Akropolis a centrum pro nový cirkus Cirqueon. Na rozdíl od starší zavedené akce je zaměřen na intimnější produkce. Letos odstartoval 15. února francouzskou Compagnie Defracto a jeho žonglérskou show Flaque (Kaluž)
Žonglérská show Flaque ARCHIV FESTIVALU
Hřiště naznačené bílými čárami na podlaze, technik s laptopem na jeho boku a nezměrná energie dvou mladých žonglérů stačila k vytvoření směsice skečů a nápaditých triků s bílými míčky. Eric Longequel a Guillaume Martinet ukázali, že je lze chytat s nataženýma rukama, ležící naznak, do rukou kolegy, jehož bezvládné tělo druhý animuje. Pasovali se do rolí mistra a snaživého učně. Jeden předehrává – vyhazuje a s naprostou jistotou si míček přehazuje z ruky do ruky kolem hlavy, trupu a jiných částí těla, druhý jej s čirým nadšením a ne vždy s úspěchem kopíruje. Drobné eskapády, které při leckdy marném souboji s kulatými předměty zažívají, jsou zdrojem humoru. A čím víc svůj neúspěch přehání, tím víc se baví publikum. Dojde i na slupku od banánu, po který se rozkošný nešika sklouzne, aby se s ní vzápětí omylem pokusil žonglovat.
V zápalu koncentrace na objekty létající vzduchem se do žonglérova merku dostanou i jiné věci než jen banánová slupka. Když se ti dva konečně sladí, stanou se doslova nezastavitelnými „mechanickými strojky na míčky“. V měnícím se rytmu přehazují míčky kolem trupu – bez ustání, bez přestávky až za práh fyzických možností. K motivu strojovitosti se ve výstupech stále vrací. Žongléři předvádí, jak jsou disciplínou svévolně smýkáni, jakoby v daném momentu šlo o nutkavou potřebu házet a chytat míčky, nikoli o jejich vědomé rozhodnutí.
Přilepením několika nových pásek na zem se hřiště proměňuje v taneční parket, pánové obléknou fraky a v hudebním podkresu se ozvou smyčce. Parket jim klade neviditelné překážky, musí je přeskakovat. Nedaří se jim, zaškobrtávají o ně, padají, ale přesto znovu a znovu překonávají jeho nástrahy. Automaticky jako stroje. A opět se stylizují jako mistr a něžně humorný nešika. Radost z pohybu je na okamžik proměňuje v lachtany. Dril zaměňují za volnost a lehkost, ošívají se, kroutí, mávají rukama jakou ploutvema. Právě lehkost a nadhled činí z Flaque něco víc než jen technicky brilantní žonglérskou produkci. Její tvůrci si totiž dokážou udělat legraci sami ze sebe, z mechaničnosti disciplíny, které se věnují, z neustálého repetování a tréninku, při němž se nejednou proměňují v „mechanické strojky na míčky“.
Komentáře k článku: Intimity nového cirkusu (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
