Rodina Rosti Nováka
Rosťa Novák je rozený „entrepreneur“ velkého stylu. Patří ke generaci mladých, kteří vydupali v Čechách ze země zdánlivě nemožné – nový cirkus. Založil unikátní prostor pro nový cirkus a spřízněné druhy umění, JATKA78. Je také režisér profesionálního oka. Svou novou cirkusovou show Family aranžuje s velkým přehledem po prostoru i osazenstvu, eliminuje ladem ležící prostor a „palmy“. Udržuje představení ve stálém vzruchu, přestože ten vzruch se často odehrává i na rubové, melancholické, ba trpké stránce životních, rodinných, situací. Sekunduje mu belgický, u nás osvědčený, choreograf Thomas Steyaert; zejména jeho entrée s repetitivními motivy, kaskádovitě narůstajícími po velké ploše scény zabarvuje úvod tanečně i melancholicky, možná i vztahově katastroficky. Páry na sebe vehementně naskakují a vzápětí se razantně rozpadají. Choreograf rovněž podporuje princip simultaneity, s kterým pracuje režisér. Místo soustředěného vrcholného čísla, kdy divák trne hrůzou, tu máme roztančenou množinu prvků snadnějších, zato efektně znásobených.
Na stole se odehrává ekvilibristika se židlí FOTO JAKUB JELEN
Rosťa zaměstnává ustavičně i uši diváků, které asi právem pokládá za otupené. Jeho aranžmá trochu připomíná operní režii; koneckonců má režie cirkusu i opery poměrně podobné úkoly: co udělat mezi jednotlivými virtuózními čísly (fyzickými či hlasovými), „aby to nějak vypadalo“. Proto bouřlivý potlesk na konci platí nejenom artistům, ale stejným dílem i Rosťovu režijnímu aranžmá.
Metafory rodiny a cirkusu se mu daří nejlépe prolnout v obraze stolu. Lidé u stolu znamenají rodinu, nahoře na stole jsou potulnými artisty na vyvýšených prknech – stůl tak znamená společný klid i divadelní vzrušení. Ostatně se stůl v Rosťových produkcích objevuje intuitivně už od první La Putyky a postupně se propracovává ke své metaforické podstatě. Na stole se odehrává ekvilibristika se židlí, kdy její zadní nohy nebezpečně lícují s hranou stolu, zatímco artista se vznáší nad opěradlem a křehkou rovnováhu dále podvrací… Zde na stole dává dívka svou zoufalou důvěru partnerovi, vkládá své zdraví do jeho rukou. Na stole se i rodí – v trochu naturalistickém stylu Punche a Judy – cirkusák již vzrostlý jako pohádkový Paleček. Zde u stolu sedají i Rosťovi rodiče, stále přítomní na scéně, oblečeni do pseudorockových kostýmů, snad aby představovali dlouhou rodinnou hereckou tradici, jdoucí daleko zpět i před data jejich narození. A matka Anička Kopecká Nováková zde naplňuje i slova klasika, který svého času pronesl, že každá česká herečka musí alespoň jednou v životě mýt na jevišti podlahu.
Rosťovo až umíněné trvání na rodinné mytologizaci a až sentimentální lpění na rodinné podstatě své trupy pokládám i za reakci na symptom ztrácení se významu rodiny v moderní evropské společnosti. Možná i tomu publikum – vcelku zdravě – tleská. Takto silně vyzdviženou rodinnou tradici, vyjádřenou společným pobytem na scéně, nalezneme v evropském umění snad jen u cikánských flamencových rodin v Andalusii. Jejich slavní protagonisté často na zahraniční turné vozí celý rodinný klan, který s nimi vystupuje na pódiu – stará maminka či teta, dědeček a také nejmladší talent rodiny, který je vystrčen, aby se předvedl, což také s velkým nasazením v duchu a stylu své rodiny, které sál s mateřským mlékem, dělá.
Také Family Rosti Nováka exponovala svého Benjamínka. Exceloval na dnes tak oblíbené trampolíně. Náročný výstup zakončil sérií superrychlých flipů, téměř neuvěřitelný výkon tohoto na pohled subtilního dětského těla. Placírován byl doprostřed scény v jakési apoteóze jako mladý bůžek na řečené trampolíně, nesené několika mladými silnými artisty. Mimochodem Matyáš Novák není jediný mladý bůžek této cirkusové sezony. Neméně úžasný je dětský protagonista Kryštof Unger ve Walls & Handbags v režii tandemu SKUTR a Jany Burkiewiczové, který se představil na letošní Letní Letné. Zdá se, že dětské hvězdy znovu přicházejí do módy.
Přes všechny tyto zajímavé rysy Family nepřekročila stín minulých Dolls, které byly v mých očích první skutečně plně cirkusovou inscenací Cirku La Putyka. Family postrádá motivickou, výtvarnou a stylovou sevřenost Dolls, a také proto zřejmě vyžaduje tak velké úsilí ve vnějším aranžmá a klade důraz na afekty. Motiv generačního rozdílu, kterému se dalo ve Family těžko vyhnout, táhne za sebou naříkavá klišé o povaze vztahů mezi opouštěnými rodiči, dětmi, které nemají čas, civilizační absurditou, summa summarum obligátní nářek nad „časy a mravy“.
Je tu ještě něco. Rodinné historie jsou jistě strhujícími příběhy. Jejich nejvlastnějším živlem je však epika, tedy literatura, román. Třeba Cirkus Humberto, Stříbrná paruka, zůstaneme-li u historie rodin komediantů. Cirkus „Kopecky-Nowak“ historii sice teprve píše, ale že Rosťa brousí pero budoucímu Bassovi či Branaldovi, toť jisté. Pro dramatickou stavbu díla nového cirkusu, který chce sloučit artistické výkony a vysokou divadelní kulturu k danému datu, toto téma však na jedné straně nestačí, na straně druhé se do cirkusového formátu vlastně nemůže vejít.
Cirk La Putyka – Rostislav Novák mladší: Family. Režie Rostislav Novák, choreografie Thomas Steyaert, scénografie Hynek Dřízhal, kostýmy Kristina Záveská, projekce Jakub Jelen, hudba Jan Balcar, Andrej Rády, Veronika Linhartová. Premiéra 14. října 2015. (Psáno z reprízy 25. října 2015.)
Komentáře k článku: Rodina Rosti Nováka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
