Ivo Kristián Kubák
Režisér, umělecký šéf souboru Tygr v tísni
První divadelní zážitek
Ten opravdu první si nejspíš nepamatuju, ale ty zásadní se odehrávaly jednou měsíčně v první polovině devadesátých let v parteru plzeňského Divadla J. K. Tyla, předplatitelská skupina S2. Sedával jsem mezi dvěma staršími dámami, z nichž ta vlevo každých dvacet vteřin používala inhalátor a ta vpravo si polohlasně zpívala se sólisty operní árie. Tehdy jsem se rozhodl, že nebudu v divadle jen divákem, protože to je nesnesitelné.
Divadelní sen
Zdál se mi bezprostředně po premiéře Expérience Grand Guignol v DISKu: v liduprázdném městečku mě honí bandička vyvrhelů – jeden v rukavicích, jeden tetovaný, jeden má divnou duhovku, jeden ukulele. Abych se jim vyhnul, vběhnu do prázdného domu a snažím se schovat důkaz – rukavice. Nevím proč, nevím, co dokazují. Schovám je uprostřed místnosti a… uvědomuji si, že ta otázka asi očekávala jinou odpověď a že moje sny jsou dost nudné.
Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout
GOLEM Štvanice – téměř dvouletá práce s šedesátičlenným týmem, o které ještě hodinu před premiérou nikdo netušil, jestli bude fungovat.
Doba, ve které byste chtěl/a žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat
Chtěl bych dělat a sledovat divadlo hlavně ještě daleko v budoucnosti; anebo v Činoherním klubu těsně po jeho založení.
Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel/la na kus řeči (o čem byste s ní chtěl/a mluvit?), případně s ní spolupracoval/a (na čem?)
Chtěl bych pozvat na kafe Wernera Enga z berlínského Volksbühne a poslechnout si ještě jednou, jak mu zkoušení s Herbertem Fritschem způsobuje náhlé srdeční zástavy, jestli musí pořád brát kapičky na hercnu a proč mi vlastně tehdy po Španělské mušce dal pěstí. Ale musela by u toho být Marie Nováková, aby mě když tak zase ubránila.
Inscenace/projekt, který byste rád/a viděl/a podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl/a
Chtěl bych vidět znovu Harilu od Nejhodnějších medvídků a Led od maďarského Národního divadla. Odpustil bych si ceremoniál k udílení cen Českého tučňáka.
Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal/a do antikvariátu
Teď mi na nočním stolku leží Illiesova freska 1913 a Sorokinův Den opričníka. Do antikvariátu bych nikdy neodnesl Deník 1959–1974 Pavla Juráčka. Už jen proto, že mi trvalo dva roky, než jsem ho sehnal.
Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten/na se dívat, a film případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete
Jsem ochoten kdykoliv sledovat Arabelu a filmy Woodyho Allena. A ač to bude znít, že se rouhám, nechci už znovu vidět Dalekou cestu od Radoka, protože jsem ji v průběhu studia na DAMU viděl asi sedmkrát.
Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte
Většinou oldies a klasiku. Zásadně neposlouchám hudbu ve výtazích.
Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl/a mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?
V obýváku mám Josefa Velčovského, Adolfa Borna, Karla Zemana a Emmu Srncovou, v ložnici Emila Fillu, Feliciena Ropse, Kamila Lhotáka a Rudolfa Kremličku, v kuchyni poslední poster Divadla Komedie ENDE, DÁL TO NENDE a plakát k filmu Až přijde kocour; na záchodě mám ready-made, který mi slouží jako držák na mýdlo.
Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru
Deci bílého a sklenici vody, prosím. A jeden ten chlebíček šunka vejce, velký vejce.
Květina, kterou byste nejraději dostal/a po premiéře
Petržel nebo tymián v květináči.
Kým/čím byste byl/a, kdybyste se nevěnoval/a divadlu
Chci-li si lichotit, tak myslím, že kuchařem, ve skutečnosti však matematikem.
Divadelní postava, kterou byste chtěl/a být v reálném životě
Petra von Kantová.
Chtěl/a byste umřít na jevišti (v divadle)?
Ne, nechtěl bych umřít.
Plus: Oblíbený / neoblíbený divadelní kritik
Oblíbený je mi ten, který (i nelibě) píše, neoblíbený je ten, který jen líbivě mlčí.
Komentáře k článku: Ivo Kristián Kubák
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
