Divadelní noviny > Názory – Glosy
Já bych tě měla dát k sódu!
Křičí Těsnohlídkova a Janáčkova liška Bystrouška na Jezevce. Ale kdo by se s tebou mazal!
Umělci, hudebníci a divadelníci zvlášť, se soudí odnepaměti. O všechno možné, a také o angažmá, přirozeně. Jen mi přijde, jestli se současní šéfové a ředitelé nespoléhají na soudy ve věcech, které by měli řešit v rámci svých kompetencí.
Místo toho mají soudy rozhodnout, zda výpověď dirigenta Martina Doubravského z liberecké opery pro nadbytečnost byla oprávněná. Dal mu za pravdu už soud druhé instance a čeká se, jestli se ředitelka divadla Linda Hejlová Keprtová odvolá ještě k Nejvyššímu soudu.
Ředitelce Slováckého divadla Libuši Habartové se odvolání k Nejvyššímu soudu vyplatilo, ten s definitivní platností rozhodl v její prospěch spor se dvěma herečkami, které divadlo zažalovaly kvůli způsobu, jakým dostaly v době covidu v roce 2021 výpověď. Okresní a krajský soud jim daly za pravdu, Nejvyšší ne. Chraň bůh, abych spekuloval, který soud má „pravdu“, každý rozhoduje svým posouzením důkazů. Zpochybňovat soudy by také v důsledku znamenalo viklat už tak vratkou demokracii, která stojí a padá s politickou soutěží, definováním zákonů a jejich dodržováním v gesci soudní moci.
Jenže uherskohradišťský případ nemohl nevyvolat debaty a rozhořčení, které jsme ventilovali ve Slově Davida Vackeho v minulém čísle Divadelek. Nelze se divit propuštěným herečkám, že pociťují křivdu, když jejich případy nezávislé soudy rozhodly zcela opačně.
Jenže svobodné soudy nevystačí, jako v uvedeném případě, jen s nějakým součtem nezvratných faktů. Sotva bychom našli tak snadné kauzy. Vidíte, a po nás kriticích se chce, abychom posuzovali umění „objektivně“! Dokonce to některé operní (o jiných nevím) kritičky tak praktikují absurdním porovnáním zápisu partitury s inscenací díla a zkoumají, jestli inscenátoři dodrželi požadavky třeba dvě stě let mrtvého autora. Pak ovšem nepíší kritiky, ale provozují výstupní kontrolu jako ve fabrice.
Vyzval jsem ředitelku Habartovou k odpovědi na Vackeho ostrý výpad vůči ní, zatím se nerozhodla, jak by měla reagovat, poradí se, jak jinak, s právníky. Možná za ten článek půjdu k soudu i já jako šéfredaktor. Ale víc mi vrtá hlavou, jak moc ty patálie souvisejí se způsobem obsazování ředitelských a šéfovských postů. S ředitelskými pravomocemi. S autoritou ředitelů a šéfů. Na Slovensku to teď mají jasné – pravdu má nadřízený. Ale žije se tam proto lépe?
Komentáře k článku: Já bych tě měla dát k sódu!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
