Já píšu vám na okvětním plátku
Opera Oněgin bude počtem účinkujících a počtem užitých kostýmů dosud největším projektem Komorní opery při Hudební fakultě JAMU za její šedesátiletou existenci a také zřejmě nejrozsáhlejším českým projektem tohoto druhu, hlásá reklama. Produkci i marketing dělají studenti a vědí, že se musejí umět prodat.
Zdrcený Oněgin (Roman Hoza) a odmítající Taťána (Helena Tamelová) FOTO JAN DVOŘÁK
Absolvujícímu režisérovi Tomáši Pilařovi bylo pro ten monstrprojekt divadlo Barka malé, jeho ambici postavit velký spektákl se světly, kostýmy, a prý tisícovkou květin – nepočítal jsem je, ale vzpomněl si na dávnou operetu Na růžích ustláno, která lákala diváky na stejné vějičky. Jenže každé dobré divadlo musí vyjít z prostoru, a to opravdu dobré musí začínat od myšlenky, nikoli od jevištních efektů. První obraz aranžovaný a adepty pěvectví zahraný v tom krcálku jako na jevišti Janáčkovy opery, s operáckými postoji a topornou gestikulací (zvláště, jak se mladí stylizovali do starých) mě vyděsil, tanečky děvic krasavic mohl oživit jen stegosaurus, kdyby se prošel jevištěm. K tomu rozvrzaný orchestr, takový ten školní KMČ, jehož hráči dávají okázale vědět, jak moc je to nebaví. Absolvující dirigentka Zuzana Pirnerová však těžký úkol zvládla.
Posléze režisér nabídl vizuálně imaginativní obrazy, a jak mě světelně textilní šou neimponují, musím říct, že poslední dva obrazy s využitím atraktivního light designu a kostýmů byly parádní. Zčásti i dopisová scéna, v níž Taťána psala Oněginovi dopis na okvětí bílých lilií. Krásně bolestný romantismus nádherných příběhů, lidí, kostýmů, ale z Triqueta režisér udělal podivného homosexuálního týpka, tak to s jeho romantickým okouzlením snad nebude tak zlé. Domýšlel víc formální než myšlenkové inovace jednotlivých scén, ale pečlivě a všímavě, prokázal řemeslo a výtvarný cit, a nakonec i výdrž zpracovat tak rozsáhlý tvar s dvoj až trojnásobnými alternacemi. Dobrý základ, teď ještě aby on a další mladí dostávali příležitost! A začínali od myšlenky.
Rozpaky však budí pohybová topornost i ryze technické hlasové nedostatky většiny pěvců, i absolvujících. Z jevištního chování aktérů jednoznačně vyplývá podceňování pohybové průpravy a naopak probleskují mechanicky naučená gesta v konkrétních situacích – zřejmě pedagogové stále učí, jak se hraje ta která postava, místo aby mladé kolegy vybavili potřebnými dovednostmi. Nemyslím, že uvést zrovna Oněgina je nejlepší nápad pro školní produkci, na druhé straně od vysokoškolského učiliště bych čekal víc. Absolvující Helena Tamelová v Taťáně střídala pěkná místa s propady, Lucie Szabová nepřesně intonovala, objemem malý hlas absolvujícího Pavla Valenty jen s námahou dosahoval do exponovaných poloh partu Lenského. Nejlepší dispozice nakonec prokázal Roman Hoza v titulní roli. Gremina vystřihl David Szendiuch jako překvapivý nový student JAMU – myslím, že by pro zavedené pěvce jeho kalibru měl existovat jiný než běžný studijní program.
Ta největší z největších produkcí Komorní opery opticky zvětšila i problémy brněnské JAMU. Ale jedno je hodně potěšitelné: mladí producenti a režiséři se tu učí pro skutečný operní život. A mají největší ambice!
Hudební fakulta JAMU v Brně, Komorní opera – Petr Iljič Čajkovskij: Oněgin. Dirigent Zuzana Pirnerová, režie Tomáš Pilař, scéna a light design Anna Solilová, kostýmy Ivana Miklošková a Veronika Fiurášková, sbormistr Lukáš Kozubík, dramaturg Jakub Kruliš. Premiéra 27. března 2011 v Bezbariérovém divadle Barka. (Psáno z druhé premiéry 29. března 2011.)
Komentáře k článku: Já píšu vám na okvětním plátku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Pavel Koukola
Komentář se netýká recenze J. Hermana,
ale sopranistky Heleny Tamelové. Ve skladbách J. Handla, C. Francka, W. A. Mozarta a j. zpívala v zámeckém kostele Sv. Trojice v Rychnově nad Kněžnou 25. 6. 2015 spolu s chrámovým sborem a malým orchestrem. Její nádherný zpěv byl pro všechny posluchače velkým a nezapomenutelným zážitkem. Často poslouchám záznam části tohoto krásného koncertu otvírajícího rychnovské Poláčkovo léto 2015.
12.01.2016 (1.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Koukolo,
sympatické připomenutí jste umístnil k článku z roku 2011, obávám se, že tam ho sotva kdo najde.
12.01.2016 (8.03), , Trvalý odkaz komentáře,