Jak čokoládový Hitler šňupal koks
Že vůdcem nacistického Německa byl muž jménem Adolf Hitler, ví asi každý. Že po jeho pravici stál a jeho nástupcem byl muž jménem Herman Göring, také není žádná novinka. Co ale ženy? Hitler žádnou oficiální partnerku neměl, někdo však první dámu Říše dělat musel, to je jasné.
Naštěstí to byl právě Göring, zakladatel gestapa a vrchní velitel Luftwaffe, který ženu měl. Nadto statnou blondýnu, která dokonale splňovala ideál árijské valkýry. Emmy Göring, bývalá herečka, stála po boku svého muže od roku 1935 až do jeho sebevraždy v roce 1946 (den před popravou po Norimberském tribunálu). Po válce jí byla zabavena část majetku a rok byla uvězněna v pracovním táboře. O manželství s druhým mužem Říše, o Hitlerovi a vůbec o svém životě pak v roce 1967 vydala knihu Po boku svého muže. V roce 2006 na jejím základě napsal německý dramatik Werner Fritsch rozhlasovou hru Enigma Emmy Göring. A v roce 2015 ji pak na jevišti uvedlo strašnické Divadlo X10. One woman show za účasti Hitlera, slona, Mefista a zlotřilého zubaře. Zní to lákavě, ale abyste se nedivili.
One woman show za účasti Hitlera, slona, Mefista a zlotřilého zubaře… aneb Enigma Emmy Göring FOTO ARCHIV DIVADLA
Fritsch začíná vyprávět život Emmy od dětství. Je vylíčená jako dcerka bohatého cukráře, která žije obklopena hromadami čokoládových králíčků, vajíček a bonbónů. Když něco chtěla, měla to. A ona chtěla mít všechno sladké, protože sama byla dle svého mínění sladká. Německá valkýra celá namočená v mléčné čokoládě. Proto není divu, že ji uhranuli hnědokošiláči – Hitler a jeho banda ji připadali jako její čokoládoví králíčci z dětství. A tak se nakonec ve velkolepé svatbě, jejíž den byl vyhlášen dnem pracovního klidu a na níž se sešlo tisíce hostů, Emmy a Herman vzali. A Hitler šel Göringovi za svědka. A následujících jedenáct let oscilovala mezi svým mužem, vůdcem a jedním ze svých divadelních přátel. Tolik hlavní postavy inscenace: Emmy (Jitka Smutná), Herman Göring (Filip Šebstajevič), Hitler (Michal Balcar) a herec/zubař/milenec (Jakub Gottwald).
Už samotný fakt, že nácka Hermana a herce, zjevně milence Emmy, hrají dva vlasatí a vousatí herci, jako by vypadli z Formanových hippie Vlasů, působí, možná nechtěně, komicky. Kolotoč slibovaného groteskního kabaretu, „sladkobolný nacistický kýč“, se i díky tomu po úvodním Emmině monologu o svém dětství, rozjede naplno. Napovídá tomu i scéna Matěje Sýkory, jíž vévodí zubařské křeslo, gauč ozdobený žárovičkami, plyšový psík a spousta dalších kýčovitých blbostí.
Balcar, hnědý jak čokoládová figurka, se zářivě bílým knírem a pověstnou patkou, se vůbec nesnaží napodobovat Hitlerův tradiční akcent. Mluví měkce, příjemně, podlézá Emmy a jako bodrý chlapík vykládá svá moudra. Šebstajevič zase připomíná spíše Sandokana než obézního. na morfiu závislého Göringa. A Gottwald je typický hipster. A tahle sebranka po jevišti skotačí, zpívá Come Together od Beatles, ukrývá se v pojízdné rakvi, šňupá koks z Emmyna prsa, mění se v kohouty a psy a v enigmatickém kódu organizuje válku. To vše za doprovodu Emmyna vyprávění, které skáče ze vzpomínání (když Emmy knihu napsala, bylo jí 74 let) do reálného dění jejího manželství. A navíc postupně odhaluje svůj – ne zcela zdravý – mozek, který například vidí v cirkusovém slonu inkarnaci svého milovaného Hermana…
Problém inscenace Fritschovy hry v Divadle X10 není v odlehčeném zpracování tématu. Není to ani poněkud fádní režie Ewy Zembok, která si pomáhá pouze osvětlováním různých částí scény podle toho, kde se zrovna něco děje nebo kde někdo mluví. Ani scéna, která připomíná spíše kabaretní šatnu – to je koneckonců cílem. Problém je, že Jitka Smutná je svým přístupem příliš vzdálená excentrickému charakteru zbývajících aktérů. Možná to bylo záměrem, možná i věkový odstup herečky od jejích kolegů byl jedním ze záměrů – přeci jen Emma své vzpomínky psala jako letitá paní. Ovšem ve scénách z mládí neomládla. I když popisovala bujaré okamžiky nebo bláznivou zamilovanost jak do čokolády, tak do hnědých uniforem, pořád jako by mluvil někdo, kdo do fikčního světa představení vůbec nepatří. Je babičkou až moc a její vzpomínky vyznívají spíše trapně. Je to škoda, neb ruší i tak silný zážitek, jakým je závěrečná recitace Celanovy Fugy smrti, v podstatě prototypické „básně po Osvětimi“.
Divadlo X10 – Werner Fritsch: Enigma Emmy Göring. Režie Ewa Zembok, dramaturgie Ondřej Novotný, výprava Matěj Sýkora, hudba Pavel Lukáš. Premiéra 26. listopadu 2015 ve Strašnickém divadle.
Komentáře k článku: Jak čokoládový Hitler šňupal koks
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
