Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jak dramatizovat Jáchyma Topola?
Byla jsem v ND na inscenaci dramatizace Topolova románu Noční práce, která se hraje pod názvem Kouzelná země. V programu jsou vyjmenovány všechny dramatizace a zfilmovaná zpracování Topolových románů, jen jedna tam chybí, a sice Topolův Anděl, který se hrál v Minoru v roce 1997 pod názvem Nebe nad Andělem v režii Karla Makonje, s krásnou hudbou Filipa Topola. Trochu to člověka zamrzí, ale tak to chodí, nic není tak pomíjivé jako divadelní inscenace.
Ale přece je tu jedna obecnější škoda, která se zapomnění netýká. Kdyby si generace více naslouchaly, možná by se neopakovaly tytéž chyby (a nejde jen o umění a divadelní pokusy dramatizovat nejrůznější prózy). Při sledování Kouzelné země jsem narazila na svou absolutní diváckou neschopnost orientovat se v čase, postavách a ději a začala se mi vybavovat „minorácká“ inscenace, která nebyla tak troufalá a snažila se hledat aspoň začátek a konec, charaktery jednotlivých postav, nicméně trpěla podobným neduhem – neuchopitelností psychedeličnosti a neopakovatelné atmosféry Topolových próz. Je v nich cosi, co divadelníky oslovuje, skoro dráždí, aby se pokoušeli zhmotnit ten zvláštní, magický svět, který v sobě nějaké dramatično má. Ale jak ho chytit? Nechci si pomáhat srovnáním s Topolovým otcem a rozvíjet možné důvody – jako třeba chybějící razanci tandemu Krejča–Kraus, kteří na samotném básníkovi vyžadovali divadelní kvality a mučili ho několikerými verzemi. Čas se nedá vrátit, nicméně divadlo se řídí stále stejnými zákonitostmi a žádná alternativa v tomto směru nepomůže. A tak zůstává jen smutek, že každá generace datuje začátek divadla do doby, kdy sama začala chodit do divadla, a chyby se stále opakují.
Komentáře k článku: Jak dramatizovat Jáchyma Topola?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
