Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Jak může moc s jedním zacloumat

    K filmu na jedné a divadlu na druhé straně přináleží odlišné vnímání tempa vyprávění, také rozdílnost mezi živým a konzervovaným, trojrozměrným a dvourozměrným a tak dále. Mnohokrát prověřené pravdy si znovu uvědomíme při převodu divadelní hry na filmové plátno. Obsahuje-li text psaný pro jeviště navíc moderní, „nerealistické“ postupy, vyjevují se nebezpečí z toho plynoucí ještě výrazněji.

    Hra Václava Havla Odcházení se vyznačuje pro autora příznačnou repetitivností, citují se v ní slavná dramatická díla (Čechovův Višňový sad a Shakespearův Král Lear), hlavní postava – odstupující politik Riegr – se zmiňuje o osobních kontaktech se zahraničními kolegy v „nereálném“ časovém rozpětí (od Čankajška po Putina). Ve filmové verzi, kterou režíruje autor samotný a která byla očekávána se senzacechtivou, tedy v podstatě předem handicapující zvědavostí, se všechny tyto osvěživé momenty divadelního tvaru jeví jako stylotvorné problémy.

    Havel ekranizoval svou poslední hru prakticky beze škrtů – kromě toho finálového vynechal jen svoje přípodotky vůči hercům. Natáčel ve fotogenickém prostředí, snímaném efektní kamerou Jana Malíře, s patetizující hudbou Michala Pavlíčka i exkluzivním obsazením (například hvězdy Marián Labuda a Pavel Landovský vystupují jen v němých epizodách). Nejvíce práce vložil režírující autor na bedra Josefu Abrhámovi (Riegr) a své ženě Dagmar Havlové (Irena), kteří mají možnost předvést mnoho valérů svého herectví. Nesporné interpretační kvality vykazují v přirozených, ztišenějších polohách, jsou ovšem vedeni i k výrazné zcizující, histriónské stylizaci včetně křiku a ďábelského smíchu, tady je ovšem spornější celý styl filmu, tím pádem i to, jak figury na plátně „dopadnou“. Pojetí hlavního hrdiny jako by směřovalo k ještě větší nejednoznačnosti, k reflexi toho, jak může moc s jedincem zacloumat…

    Úplný text najdete v Divadelních novinách 8/2011, které vyjdou v úterý 19. dubna

    • Autor:
    • Publikováno: 14. dubna 2011

    Komentáře k článku: Jak může moc s jedním zacloumat

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,