Jak peklu uniknout, když číhá v nebi?
Hru Sestup a vzestup pana B. napsal Roman Sikora v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky Divadla LETÍ v roce 2014, tedy tři roky poté, co z téže spolupráce vzešla úspěšná Zpověď masochisty. V roli Pana B. – bankéře, jenž padne na samé dno a stane se bezdomovcem – se ve Studiu Švandova divadla na Smíchově vystřídali hned tři herci, neboť v režii Ivana Buraje vyznívala hra především coby sociální apel, že domov dnes může ztratit opravdu kdokoli. Divadelní uskupení Lachende Bestien ji nyní nově uvedlo pod názvem Jako lvi, nejedná se ovšem ani o výraznější textovou úpravu, natož pak o novou hru, jak ji divadlo nesprávně inzerovalo. A přesto je interpretace Michala Háby docela jiná.
Pan B. (Kryštof Bartoš) pod nadjezdem školí ostatní bezdomovce (zleva Mark Kristián Hochman a Jindřich Čížek) FOTO PATRIK BORECKÝ
Po královsky zábavné satiře Zámek na Loiře režisér znovu dokazuje, že si se Sikorovým kousavým humorem, stylizovaným jazykem i levicovými postoji perfektně rozumí. Premiéru načasoval na pátek třináctého, na nějž připadlo první kolo prezidentských voleb, a inscenaci vtiskl charakter politického kabaretu, pohybujícího se na hraně korektnosti. Hlavní roli přiřkl jedinému herci Kryštofu Bartošovi, jenž bravurně zvládl kvantum převážně monologického textu a v úsporném projevu nechal vyniknout jeho absurdní komiku. V ostatních rolích, ztvárněných s o poznání větší mírou nadsázky či přímo parodie, se prostřídali tři další herci. Coby babička, kterou Pan B. ještě jako bankéř okrade, anebo jeho pozdější láska z ulice Alžběta vynikl Jindřich Čížek, který je jako tradičně rovněž autorem hudby a představení živě doprovází na klávesy a kytaru. Spolu s Markem Kristiánem Hochmanem, jenž mimochodem nedávno odešel z angažmá v Burajově HaDivadle, ovšem ztvárnil i spolunocležníky Pana B. zpod nadjezdu na Andělu či výrostky, kteří ho na ulici zmlátí. Ondřeji Jiráčkovi pak připadla především role mentora Pana B., který ho učí krutá pravidla ulice, tedy že ti, kdo chtějí v tomto světě přežít (myšleno na ulici, ale i v dnešním světě obecně), musí být jako lvi.
Odsud změna názvu, který se stává nejen refrénem ústřední sborově skandované písně, ale i celé inscenace. I díky plurálu vyznívá mnohem angažovaněji než název původní – jako facka našemu společenskému uspořádání, postavenému v duchu kapitalismu a neoliberalismu na silné individualitě a přesvědčení, že je za své štěstí odpovědný každý jedinec. Postava Pana B. dovádí toto přesvědčení ad absurdum: nejprve jako bezpáteřní bankéř bez skrupulí oškube i vlastní rodinu (jejich vina, že jsou tak důvěřiví), a když se k němu ve chvíli nouze příbuzní logicky obrátí zády, považuje jejich postoj za zcela legitimní. Své přesvědčení, že život je soutěž, mu tak nezbyde než aplikovat i na ulici. Díky svým neotřelým nápadům brzy nahradí svého učitele a na vlastní univerzitě pod nadjezdem školí ostatní bezdomovce. A když ho jeho zdánlivě hloupí žáci podrazí, opět si nemá na co stěžovat – pravidla džungle je přeci sám naučil.
Hábův podvratný kabaret se hraje podobně jako Burajova inscenace v poněkud nehostinném, neomítnutém suterénním sále, tentokrát v Divadle X10 na Národní třídě, kde jsme si naši dnešní společnost vyzvonili. Inscenace je prokládána písněmi a členěna na jednotlivé výstupy, jež herci vždy uvedou názvem shrnujícím následující děj. Kabaretní stylizaci podtrhují též kostýmy bezdomovců, složené z perfektně sladěných sportovních teplákovek a kulichů, případně i zlaté konfety, jež na důkaz protagonistova blahobytu prší ze stropu, vzápětí se však promění v exekuční nálepky. Herci také komunikují s diváky – především Mark Kristián Hochman svou až dětskou bezprostředností strhává publikum k výbuchům smíchu.
Komiku Sikorova textu nechává režisér většinou zaznít bez příkras, jindy zas podtrhuje témata jednotlivých situací, když například Pan B. volá své rodině o pomoc a jeho ponížení je naznačeno „telefonováním“ do mikrofonu, který drží další z herců mezi nohama. Herecká nadsázka se přitom mnohdy dostává až na hranici přípustného: když se Hochman spolu s Čížkem pitvořili jako dva mentálně zaostalí výrostci, jejich výrazům jsem se nemohla nesmát a zároveň mě hryzalo svědomí, že se směji hendikepovaným. Stejně tak lze inscenaci mylně vyložit jako výsměch bezdomovcům, ačkoli se naopak vysmívá společnosti, jež bezdomovectví připouští. Své i Sikorovo podvraťáctví Hába koneckonců otevřeně přiznává, když hercům v závěru nasadí provokativně blikající čertovské rohy. Sikorův Pan B. totiž nakonec skončí v pekle, ačkoli si myslí, že jde o nebe, protože ho tu vítá Havel…
Lachende Bestien, Praha – Roman Sikora: Jako lvi aneb Sestup a vzestup pana B. Režie Michal Hába, dramaturgie Veronika Linka, výprava Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek. Premiéra 13. ledna 2023 v Divadle X10.
Komentáře k článku: Jak peklu uniknout, když číhá v nebi?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
