Jak se odhalovalo
„Ty vole, to musíš vidět,“ zněla spolužákova vybídka, když se v programu kina objevil počátkem padesátých let minulého století film Divá Bára.
„Koupe se tam nahá,“ uvedl.
Víc říkat nemusel.
Nebylo mi ještě požadovaných patnáct let pro přístupnost, ale mezi kluky se rozneslo, že trhač vstupenek přimhuřuje oko. Zřejmě byl ctitelem Boženy Němcové.
Divá Bára patřila k povinné školní četbě, takže náš zájem o spatření onoho filmu režiséra Vladimíra Čecha bylo možno pokládat za projev žákovské píle.
Byl to první film, ve kterém jsem na plátně zazřel nahou ženskou postavu. Zážitek nezapomenutelný.
Doma jsem se tím nechlubil, i když s odstupem let si říkám, že je to škoda. Možná by táta měl pro mě porozumění. Kdo ví, v kterém filmu měl on stejný divácky iniciační zážitek jako já s Vlastou Fialovou.
I předchozí generace z první poloviny dvacátého století měly jistě v tomto ohledu své „první filmy“.
Věhlasná byla Machatého Extase. Měla premiéru právě před osmdesáti lety. Na danou dobu to bylo silné kafe. V řadě evropských i amerických kopií musely být scény s nahou Hedy Lamarrovou vystřiženy.
Film odsoudil i papež Pius XII. To ve mně vzbuzuje otázku, zda i pro něj byl ten film prvním, v němž viděl na promítacím plátně, co viděl.
(Vsuvka pro mladší čtenáře: nezaměňovat uvedenou Extasi s Extází přezdívanou éčko, koule, pilule, koláč, případně smajlík.)
Možnost spatření filmové nahoty se naskytla dokonce už v roce 1915 – v americkém filmu Inspiration. Moralisty v něm pobuřovala Audrey Munsonová v roli sochařovy sošné modelky.
Zvláštním případem amerického přizpůsobení trhu byl Garyho film Kill. V roce 1971 ho nasnímal ve dvou verzích: s oděnými herci pro země katolické, s nahými pro státy převážně protestantské.
Při přípravě svého nedávného rozhlasového vstupu k lednovým narozeninám herečky Jany Brejchové jsem na internetu našel kromě jiného i záznamy jejího zcela specifického nahotinového fanouška.
Soustředil se na to, kolik toho ze svého povrchu v kterém filmu ukázala. Jde o kritérium vskutku svérázné. Posuďte sami. Dotyčný uvádí, že…
Ve filmu Citlivá místa je „při relaxaci v sauně nahá, ale zabrána jen decentně“.
Ve filmu Muž s orlem a slepicí „se chystá do postele v tílku a v kalhotkách“.
K filmu Ďábelské líbánky učinil dotyčný tělesný badatel poznámku: „U potoka se chce opalovat nahoře bez, ale kolem krku má šátek a ňadra ukáže jen na chvilku“.
Ve filmu Luk královny Dorotky „je sice nahá, ale zakrývá se peřinou, takže jsou vidět vlastně jen záda“.
Možná je pisatel nějak ujetý, ale třeba jen statistik.
Nebo že by to byl můj kamarád, který mě kdysi nasměroval k Divé Báře?
Nahota se v současných filmech stala samozřejmostí. Pochybuji, že někdo z mladých diváků by si pamatoval, kdy se s ní v kině setkal poprvé.
Nevylučuji, že časem bude dráždivě působit doporučení, když spolužák řekne: „Ty vole, to musíš vidět. Je tam jedna herečka, která je až do konce filmu oblečená!“
Rudolf Křesťan
Literární noviny číslo 9/2013
vyšly 28. února 2013.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Jak se odhalovalo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
