Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jak se přivlastňují kulty
Dne 16. dubna jsme si připomněli bohužel nedožité 80. narozeniny básníka a písničkáře Karla Kryla, jednoho z nezpochybnitelných symbolů setrvalého odporu proti komunistické zvůli a rovněž i nekompromisního kritika raně polistopadových poměrů. Jeho nepřehlédnutelná a značně sebedestruktivní skepse se jistě přímo podílela na nečekané srdeční příhodě, jež 3. března 1994 zapříčinila jeho předčasný odchod z tohoto světa.
Je jistě velmi dobře, že dvojici kulatých výročí připomněla či teprve připomene řada mimořádných akcí včetně vzpomínkových koncertů, na stranu druhou by se však nemělo zapomínat ani na skutečnost, že ke Krylovu odkazu se setrvale hlásí či na něm přímo parazituje i zástup přinejmenším problematických postav. Aby hned bylo jasno, rozhodně nemám na mysli přímé následovníky, jejichž kreativitu zde nehodlám nijak zpochybňovat, a například Tomáši Klusovi za hlasité ozvěny krylovské linie českého folku v některých jeho písních zejména z první dvojice alb Cesta do záhu(d)by (2008) a Hlavní uzávěr splínu (2009) naopak i po letech s radostí uznale naslouchám. Řeč je o odvrácené tváři Krylovy neutuchající popularity. Vzhledem k pevným morálním zásadám, z nichž nikdy neustoupil, včetně faktu, že se nevzdal československého občanství, je totiž alarmující, že jeho odkaz dnes pravidelně zneužívají mnozí rádoby vlastenci, někteří dokonce s aktivními vazbami na ultrapravicové extremistické spektrum.
Důkazem budiž bezbřehá nenávist, jež na mne nedávno vybafla na jednom z facebookových diskusních fór, kde byl Karel Kryl hloupě pasován na křižáckého jezdce proti lživé pravdoláskařské propagandě. Za jeho života by se podobní milovníci dezinformací a konspiračních teorií nepochybně stali inspirací či přímo objekty Krylova neukojitelného sarkasmu. V současnosti se jej však zmocňují coby extaticky vzývané modly, aniž by přitom byli schopni docenit alespoň zlomek z jeho vrcholných veršů, naopak jeho dědictví hrubě dezinterpretují, a přitom preferují jednoduché „rádoby buřičské“ epigramy jako z aktuální úpadkové éry Jaromíra Nohavici. Aktivita podobných trollů pravidelně přesahuje virtuální prostor. Byl jsem kupříkladu svědkem vskutku bizarní situace, kdy skupina obskurních, náhle se zjevivších postav, nápadně připomínajících členy jedné z rasistických odnoží hnutí Skinheads, během pouliční produkce Krylovy písně Moriture te salutant počala v refrénu nadšeně hajlovat, prozpěvujíc si přitom zhůvěřile, že písek je bílý, jak paže Daniela! zřejmě s narážkou na krylovský koncert komunitního oblíbence Daniela Landy, jehož zjevně považovali za autora songu. Příslušností ke kultu nejvýraznějšího českého protestsong writera se dokonce honosí i někdejší bubeník plzeňské neonacistické skupiny Conflict 88, xenofob Tomáš Ortel, či hrdá obyvatelka žumpy českého showbyznysu Olivie Žižková.
Pojďme se společně vrátit ke Krylovým kořenům a trpělivě vysvětlovat oněm postiženým, že lhát a krást se prostě nemá. S láskou, pokorou i nadhledem. Tak jako to dělal Karel Kryl.
Komentáře k článku: Jak se přivlastňují kulty
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Ševčík
Příšerný žvást.
Který je o jediném – o přivlastnění kultu jeho autorem.
16.04.2024 (22.06), , Trvalý odkaz komentáře,