Jak se smějí Češi
Český humor i ten kreslený je typický, na hony daleko rozpoznatelný. Jeho významným znakem je posměváčkovství a znak naší povahy – je to výdrž posměch ustát.
Co je humor jako takový? Existuje řada moudrých vět o humoru: „Bez filosofie se lze obejít, bez humoru se obejde jen hlupák“. Nebo machovská větička: „Muž uzná, že žena je v ledačems lepší, nikoliv, že je vtipnější“. V citacích by se dalo pokračovat, promluvme si raději s člověkem, který se humorem dobrých padesát let přiživuje. Humor je jeho „vedlejšák“, neboť jej živí fyzika. Byla však léta, kdy si musel jako emigrant v Kanadě vydělávat i hrou na pianino v baru. Jde o Pavla Kantorka. Dnešní generaci již není tolik známý. Starší generace si jistě ráda vzpomene na jeho kocoury, myši či postavičky. V současnosti probíhá v Praze Strašnicích jeho výstava v kulturním centru InGarden.
K vaší profesi tvůrce kresleného humoru a karikatury. Laik v tom rozdíl zřejmě nevidí… a rozdíl v tom je. Kam se řadíte?
Kreslený humor a karikatura jsou dva trochu rozdílné pojmy. Řekněme, že zatímco kreslený humor neútočí na nikoho konkrétně, karikatura ano. Karikatura se zabývá spíše kreslenou (nebo zkreslenou) dokumentací aktuálních politických situací, které většinou nebývají příliš veselé. Karikatura je tedy spíše sarkastická a posměšná, a i když je v ní prostor pro humor, nebývá to humor laskavý. Karikaturou lze velmi stručně vyjádřit určitý nešvar nebo zesměšnit určitou osobu. Nevýhodou karikatury je její dočasnost a krátkodobost. Za několik let, po politických změnách, málokdo pochopí její skutečný záměr.
Na rozdíl od karikatury je kreslený humor jen veselá dokumentace a stručný pohled do různých životních situací a životní filosofie. Ten pohled bývá většinou nadčasový, a tak se kreslenému vtipu mohou lidé zasmát i po mnoha letech. Tomu dávám osobně přednost.
Jako fyzik máte blízko k definicím. Jak definovat humor obecně – lze to? Někteří filosofové za základ humoru považují vnímání určitého nesouladu (Schopenauer – inkogruence), odchylku od normy nebo protiklady – třeba Lauer a Hardy. Psychologicky lze v humoru vidět obranu duše – únik z deprese?
Humor existuje v mnoha formách – kreslený, psaný, řečnický, pantomimický, atd. Pokud bychom hledali obecnou definici, dospějeme k názoru, že se zde jedná o jakousi mentální zkratku, která uvede mozek do rezignovaného stavu, provázeného smíchem. To může být v důsledku nečekané situace či absurdity stejně jako vtipného spojení slov a vizuálních vjemů. V každém případě se jedná o zkratkový přenos informace, protože pokaždé, když se člověk něčemu zasměje, tak si také něco uvědomí. Nemusí to však být obrana nebo únik z deprese, ale jen prostá zábava.
Pak máme také krutou zábavu, někomu se posmívat, vysmívat… Henri Bergson tvrdil, že podstatou komického je pocit převahy a nadřazenosti nad tím, komu se směji…
Ano, to je určitě pravda, zejména pokud se jedná o politiky a jiné neoblíbené osoby. Obecně je to pravda v trochu přeneseném smyslu. Jedná-li se na příklad o vtipy na osoby tělesně nebo mentálně postižené, není to ani tak smích z nadřazenosti, ale spíše úlevný pocit, že jsme na tom lépe. Ovšem v mnoha případech je také humor sebekritický, kdy se smějeme sami sobě.
Mirko Raduševič
Celý rozhovor najdete v 25. čísle Literárních novin, které vycházejí 23. června.
Komentáře k článku: Jak se smějí Češi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Lada Vítová
Pravého českého – jak psáno – „typického“ původního humoru ubývá, snad pár stránek dalších tvůrců kresleného na netu, co vím tak klasik Renčín : http://www.rencin.cz, v modernějším pojetí Dwořák: http://www.oldrichdworak.cz …
09.02.2012 (14.25), , Trvalý odkaz komentáře,