Jak se trampuje na Vysočině?
Pěší túra s kompasem v ruce, jízda v BMW závratnou rychlostí, cestování s motivační hudbou v karavanu nebo láhev něčeho dobrého ve vlaku směrem na Sázavu. Nejen o různých přístupech k cestování, ale především o fenoménu českého trampingu pojednává muzikál Nad Sázavou, jejž ve světové premiéře uvedlo jihlavské Horácké divadlo. Autorem hudby je Mario Buzzi, režíroval a texty písní napsal umělecký šéf Zetel.
Trampové se sešli u ohně FOTO IGOR STANČÍK
Již název inscenace vtáhne diváka do okolí malebné řeky Sázavy, k níž mají Jihlavští poměrně blízko. Oblast přitahuje mnoho zvědavých očí, především pak milovníky přírody. Každý z nich má však svůj individuální přístup k cestování, který se inscenace pokouší charakterizovat. První na cestě jsou dvojice Jarka a Olda (Lenka Schreiberová a Stanislav Gerstner). Oděni od hlavy až k patě v džínovině bezstarostně brázdí silnice v karavanu. Jejich stálým konkurentem je BMW, jehož řidič (František Mitáš) urputně touží předjet každého, kdo se mu postaví do cesty. Existuje však i jiný typ milovníků trampování, kteří cestují zásadně vlakem. Tato skupina se chce především veselit, pít, odpočívat, hrát na kytaru a dívat se do praskajícího ohně (Lucie Sobotková, Josef Kundera, Milan Šindelář, Taťána Schottnerová). Ve vlaku s nimi jede i rodina trampů, vyznávající jen a pouze retro způsob cestování (Zdeněk Stejskal, Vít Hofmann, Svetlana Hruškociová, Gabriela Schottnerová). Prošlapávají stezky a v divočině se orientují pomocí mapy a kompasu.
Všechny tyto typy cestovatelů se setkávají na jevišti, aby diváky vzali na vyhlídkovou cestu Posázavím. Scénografie ale moc evokativní není. Po celou dobu představení stojí uprostřed jeviště velká zelená nehybná skála, s níž se situačně téměř nepracuje. Pozornost poutá především jelení hlava na jejím vrcholku, která ovšem teprve v závěru představení vydá několik zvuků. Oba prvky působí jako neopodstatněný exponát, tím spíš, že atmosféru rozhodujícím způsobem vytvářejí herci a jimi živě interpretovaná hudba.
Rodina trampů v retro stylu (zleva Gabriela Schottnerová, Svetlana Hruškociová, Vít Hofmann a Zdeněk Stejskal) FOTO IGOR STANČÍK
Trampská hudba je obvykle spojena s kytarou a praskajícím ohněm. V novém muzikálu se však používá řada různých nástrojů: banjo, kytara, saxofon, trubka, bicí, kontrabas atd. Skoro každý člen souboru zastane dvě funkce – herce a hudebníka. Kdo zrovna nevystupuje v dané scéně, odchází k levému okraji jeviště a chopí se některého z nástrojů.
Nejslabším prvkem představení jsou písňové texty. Každá cesta má obvykle určitý playlist, který člověku pomáhá se naladit, vytváří atmosféru dané etapy. Jenže Zetelovy texty jsou dosti bezobsažné, jen s vágní vazbou na situaci, navíc pracují s typem humoru, který je mi zcela cizí. Tak například v úvodní písni Kečup se bůh ví proč zpívá: Podej Jarko kečup, nedělej s tím drahoty! /…/ Když nemáš kečup, vraž tam majonézu /…/ Dopřejeme kečup celému národu. Kde není hloubka, nemůže být ani prožitek z dobrodružství.
Když jsem se pídila po smyslu inscenace, nepřišla jsem na žádnou významnou myšlenku, kterou bych si mohla odnést domů. Tvůrci se dotýkají mnoha témat, ale žádné z nich smysluplně nerozvedou. Tramping jako by byl v inscenaci asociován především s myšlenkou pospolitosti. Všechny postavy se navzdory odlišnému naturelu nakonec sejdou u ohně a prožijí příjemný večer, o což se z blíže nespecifikovaných důvodů zasadí postava lesoženy-ducha (Eva Kaplerová), jež v lese koná „zázraky“, někoho pozlobí, jinému naopak zpříjemní cestu. S postavou Hajného (Jakub Škrdla) si zase lze asociovat téma ekologie. Úzkostlivě dohlíží na to, aby turisté respektovali přírodu, aby les zůstal čistý a aby v něm nehořel oheň. Nakonec ale paradoxně poruší své zásady a připojí se k ostatním u ohně. Je tedy možné zapomenout na přírodu kvůli pěknému posezení s přáteli? Mnoho dalších postav ovšem žádné téma nenese, tudíž se jeví zbytnými.
Majitelé karavanu Jarka a Olda (Lenka Schreiberová a Stanislav Gerstner) FOTO IGOR STANČÍK
Na mnou navštívené repríze 20. února si nešlo nevšimnout, že je publikum nesoustředěné, někteří jedinci byli vyloženě hluční. A tak Lenka Schreiberová v jednu chvíli přerušila představení a výtržníky požádala, aby projevili úctu k práci herců a nechali je představení dohrát. Byla jsem vděčná za toto gesto, protože ať už je představení jakékoliv, práci zúčastněných je nutné respektovat.
Když jsem poté uvažovala o fenoménu českého trampingu, shledala jsem, že čím déle v Čechách pobývám, tím více této zvláštní závislosti rozumím. Příroda je tu opravdu malebná a je dobře, že lidé podporují domácí cestovní ruch a chtějí poznávat svou vlast. Inscenace ale jako by toto počínání ironizovala, ba se mu dokonce vysmívala.
///
Horácké divadlo Jihlava – Michal Zetel, Mario Buzzi a Jaroslav Čermák: Nad Sázavou. Režie Michal Zetel, dramaturgie Jaroslav Čermák, výprava Eva Jiřikovská, hudba a hudební nastudování Mario Buzzi, choreografie Anna Korba Vanacká. Premiéra 18. února 2023 (psáno z reprízy 20. února).
Komentáře k článku: Jak se trampuje na Vysočině?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
