Jaké divadlo si v Praze koupím za dvě stovky?
V Praze je skoro nekonečná množina divadel, nebudeme-li počítat všechny nezávislé skupiny, které hostují v nejrůznějších kulturácích, bývalých sokolovnách a hospodách (a poštěstí-li se dokonce i v divadelních domech), zůstane nám několik desítek budov, které nabízejí repertoárové divadlo. Jak se však v nich vyznat? A na kolik nás taková kulturní návštěva přijde?
Vaňhova pasáž, ve které sídlí pokladna Divadla Palace, MeetFactory s růžovými auty u vchodu, Pruhovaný sál Divadla Na zábradlí, Hlediště historické budovy Národního divadla FOTO ARCHIVY DIVADEL
Vezměme si situaci, kdy do Prahy přijede na pár dnů všemu vstřícný Ostravák, který je zvyklý chodit jednou týdně na činoherní představení. Ve svém městě to má jednoduché, navštěvuje malá divadla – Komorní scénu Arénu a Divadlo Petra Bezruče, a Národní divadlo Moravskoslezské, které má dvě scény – Divadlo Antonína Dvořáka a Divadlo Jiřího Myrona. Pravidelně tedy zavítá pouze do čtyř domů a ví, co může očekávat – např. že Bezruč je zacílený na mladší publikum, Národní zase na konzervativnější, Aréna je pak někde uprostřed… „Nehraje se“ zde na žádné celebrity, v ostravské televizi totiž moc slávy nenaděláte a filmaři jsou daleko. Zná i ceny lístků – bez jakýchkoli slev (téměř všechna divadla nabízejí především studentské) si pořídí lístek do Bezručů za sto sedmdesát korun českých a do Arény zaplatí o desetikorunu víc, do NDM si musí připlatit (samozřejmě pokud nemá tradiční předplatné) – cenové relace se pohybují přibližně od dvou stovek do dvě stě sedmdesáti korun. Ale například slavné představení Moskva-Petušky v divadelním klubu Jiřího Myrona lze navštívit za pouhou stokorunu! A v ND navíc poskytují tzv. Hamletovskou slevu, což je o šedesát procent zlevněná vstupenka, zakoupená na poslední chvíli.
Co se však stane, když z takto divadelně bezpečné Ostravy vyrazí do džungle jménem Praha, Evropského hlavního města kultury roku 2000? Může sice cestou ve vlaku prostudovat kulturní přehledy, ale přesto bude jeho výběr spíše nahodilý, protože žádný oficiální „michelinský“ průvodce neexistuje. Možná se bude orientovat podle titulů či snad režisérů. Může ale zvolit jednoduché kritérium – maximální cena vstupenky nesmí překročit dvě stokoruny.
Uvězněn v labyrintu pražských divadel
Jako každý správný návštěvník Prahy ani on (říkejme mu třeba podle nejznámějšího Moraváka Ostravak Ostravski)neopomene navštívit Národní divadlo. Pro začátek si vybere kontroverzně přijímaného Krále Leara od Jana Nebeského. Cenový rozptyl vstupenek do historické budovy je velmi široký, jako nejdostupnější se mu nejdříve jeví druhý balkón, lístek na něj stojí dvě stě deset Kč do předních řad a do středu, o stokorunu méně zaplatí za místo do zadních řad. Nevadí mu však ani snížená viditelnost a výška (alespoň si prohlídne lustr), a tak si obstará nejlevnější možný vstup za pouhých třicet korun! O přestávce však konstatuje, že nic nevidí a zajde si pro deci vína za padesátku.
Pro jistotu se zkusí druhý den vrátit. Právě uvádějí Pitínského Radúze a Mahulenu, půjde tedy konečně na „klasiku“. K nemalé radosti zjišťuje, že ceny jsou stejné, a tak se na podruhé snadněji zorientuje. Dnes však chce za každou cenu do přízemí, společnost mu nevadí, a tak si zakoupí vstupenku za sto šedesát korun na zadní židličku do postranní lóže. Paní, která si sedá k němu (a před něho) sice není nejštíhlejší, přesto polovinu jeviště vidí dobře. Slibuje si však, že do roka a do dne Národní divadlo opět navštíví a počká si na tzv. Last minute, tedy na vstupenku na jakékoli místo, kterou si zakoupí půl hodiny před začátkem představení a dostane na ni slevu padesát procent.
Tentokrát ale nabude dojmu, že zlatých štuků a lišek přehozených kolem ramen bylo dost. Další den se raději vydá na periferii Prahy i divadelního světa – do smíchovské MeetFactory. Přeběhne koleje a už míří do tovární haly, která má na fasádě růžové vraky aut. Tento týden však divadelní produkce není na programu. A to se těšil, že sto padesát korun investuje do Bambuškova Buzního kříže, ve kterém prý křepčí nahatí Dobrý, Zach a Jeřábek! Nebo kdyby aspoň viděl fascinující Ivanu Uhlířovou v monodramatu On není jako on, které režírovala Katharina Schmitt… Nedá se však nic dělat, zamíří tedy do Divadla Komedie, kde také hraje Uhlířová se Zachem.
U pokladny divadla zjišťuje, že mu dvě stovky stačit nebudou. Pokud se hraje v sále, nejlevnější lístek do zadních řad stojí o dvacet či čtyřicet korun více. Na představení Goebbels / Baarová je jednotné vstupné dokonce za tři sta dvacet korun, stejně tak jako když se hraje Utrpení knížete Sternenhocha na komoru – tedy pro menší počet diváků, kteří sedí na jevišti. Ostatní komorní představení jsou za dvě stě osmdesát korun. Slevu zde bohužel žádnou nedostane, protože je určena jen pro studenty a členy klubu. Mrzet ho to však nemusí, protože mají vyprodáno…
Ostravak se rozhodne, že bude i nadále vybírat divadla podle herců, aby měl v hospodě o čem vyprávět. Nejlepší by určitě byla Bohdalka! Jediná možnost spatřit ji, je v soukromém divadle Jana Hrušínského – v Divadle Na Jezerce. Vybírá si Lásky paní Katty v režii Vladimíra Strniska. Křesílko, jedno kde, ho přijde na čtyři sta padesát korun! A co víc, nemůže si dovolit ani přístavek – tedy židličku na kraji řady, ta je k mání za dvě stě padesát.
Ze zoufalství se prokliká na internetové Divadelní noviny a narazí na zprávu – Dlouhá má nejvíce nominací na Radoka. Rozhodne se, že si výjimečně nechá poradit divadelními kritiky. Vždyť se s nimi shodl na Králi Learovi a i jeho zamýšlená návštěva Komedie by byla posvěcena, protože má také pár nominací. Rozhodne se pro Polední úděl, za nějž jsou mimo jiné nominováni i herci Helena Dvořáková a Marek Němec. V pokladně Divadla v Dlouhé však zažívá další zklamání, diváci sedí na jevišti, vejde se jich tam tedy pouze omezený počet, a vstupenka stojí korun tři sta dvacet.
Paní pokladní mu však nabízí novinku – Gogolovy Hráče v režii Jana Borny a Miroslava Hanuše. Dvořáková ani Němec zde sice neúčinkují, ale hra o podvodnících, kteří podvedou podvodníka se mu zamlouvá. A má na to – vstupenku do zadních řad v přízemí a na balkón si obstará za sto devadesát!
I když měl původně naplánovaný jiný večerní program, chtěl zajít na Tramvaj do stanice Touha do Činoherního klubu. Hraje tam Lucie Žáčková, kterou zná ještě z ostravských divadel, a navíc o ní tvrdí kritici i Herecká asociace (aspoň podle nominací na Radoka a Thálie), že je opět skvělá. Lístky ke stání na balkóně za třicet korun při jeho štěstí ale už beztak nebudou a na sezení v tomto divadle nemá peníze – tedy tři sta dvacet či dvě stě devadesát Kč.
Slevy na internetu
A jelikož je dnes Ostravak zvyklý dostat slevu na vše, tedy i na kulturu, prolítne na internetu několik slevových portálů. Má štěstí – vedle masáží, depilací, romantických pobytů na zámku a tataráků s topinkami narazí také na pár zvýhodněných divadelních nabídek. První zní: 1+1 lístek do Divadla Na zábradlí na tři skvělé hry, a sice Spací vady, Sarabanda a Česká válka. Vyberte si balíček dvou lístků za 250 Kč v hodnotě 500 Kč nebo za 350 Kč v hodnotě 700 Kč. Podle toho jak moc si potrpíte na přední řady. Ode dneška až do konce dubna – téměř tři měsíce na využití, to si ideální termín jistojistě najdete. Vyražte na Zdenu Hadrbolcovou nebo Petra Čtvrtníčka…
To je samozřejmě lákavá nabídka, na slavné Divadlo Na zábradlí si dosud nevzpomněl. Rozhodne si zakoupit dva lístky, i když nemá partnera. Ale sleva není tak úplně zadarmo… Nejprve si musí obstarat „voucher“ – buď kartou přes internet, či příkazem z účtu (za obě možnosti musí zaplatit ještě bankovní poplatek), nebo dojde rovnou do kamenné prodejny (to ho však stojí nějaký čas), poté se s přiřazeným číslem vydá do pokladny divadla a vybere si představení a místo k sezení. Bez práce to tedy není, navíc se nyní musí zbavit jednoho lístku. Ale za padesátikorunu (sám se rozhodne divadlo sponzorovat dvou set korunovým příspěvkem) se ve velkých mrazech půjde do divadla rád ohřát téměř každý. Náladu mu však zkazí paní, která si obstarala přímo na pokladně lístek za stovku! V běžném prodeji je totiž několik takto levných vstupenek – většinou do poslední řady. Bambuškova Česká válka ho však nadchne, hlavně tedy pasáž, ve které Franta Slepička po jedné divačce mámí peníze na třetí odboj! Přesně tak podle Ostravaka vypadá správné politické divadlo…
Povzbuzen relativním úspěchem, neodolá a pokusí se využít internetových slev ještě jednou. Tentokrát ho však neodradí jen cena, která se i po slevě vyšplhá nad jeho limit, a pevně dané datum představení, ale i samotná formulace nabídky plná vykřičníků: Vyberte si jedno ze tří představení divadla Palace za senzační cenu! Komediální drama Africká královna jen za 240 Kč místo 399 Kč! Krimi příběh Smrtelná vražda jen za 240 Kč místo 399 Kč! Situační komedie Opona nahoru! jen za 252 Kč místo 420 Kč! Užijte si pohled na divadelní prkna s výborným hereckým obsazením. Nebudou chybět zvučná jména jako například Linda Rybová, Hynek Čermák, Vanda Hybnerová, Martin Písařík, Sandra Nováková a mnoho dalších! Přemýšlí, zda by neměl podat žalobu na neznámého pachatele, protože soucítí s herečkami zvučných jmen, které by mohly vztáhnout slova o divadelních prknech na sebe. Radši nechá všeho mudrování a nabídku dočte až do konce: Hoďte se do gala a připravte se na maximální kulturní zážitek!:) Užijte si skvělý večer v Divadle Palace, které se nachází v historickém centru Prahy, na Václavském náměstí! Dovedete si představit elegantnější večer, než v kombinaci kvalitní divadelní hry a procházky po jednom z nejznámějších a nejfascinovanějších míst v Praze za svitu měsíce? My tedy ne!:)
S těmito slovy v hlavě se vydává za svitu pouličních lamp z fascinovaného Václavského náměstí na známé Hlavní nádraží a opouští metropoli. Spokojeně se usmívá, protože v kapse má lístek za sto sedmdesát korun na Větrnou hůrku režiséra Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče.
Komentáře k článku: Jaké divadlo si v Praze koupím za dvě stovky?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
