Jakub Tichý
(1984) Od září tohoto roku ředitel Komorní scény Aréna v Ostravě, dříve ředitel městských kulturních zařízení ve Frýdku-Místku, muzikant a principál amatérského Statického divadla.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Když nepočítám dvouvětou roli pátého trpaslíka ve Sněhurce na prvním stupni základní školy, dostával jsem se k divadlu dlouho a pomalu. Vlastně jsem do něj začal pořádně chodit až během studií v Praze. Od té doby se mu blížím a blížím – ať profesně, nebo ve svých dalších aktivitách.
Největší divadelní/umělecký zážitek
Silné zážitky pro mě představovala první kloudná setkání se současným divadlem – inscenace Davida Jařaba nebo Dušana D. Pařízka v Divadle Komedie.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Stačí mi texty. Jak se znám, v přímém setkání bych prohrál boj s ostychem. Nevěděl bych, co mám říct. Z minulosti to je O. B. Petr (viz dále), ze současných osobností Martin C. Putna.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Konkrétní titul nemám. Rád bych dělal autorské divadlo, které reaguje na soudobé dění a zároveň má nějakou univerzální platnost. Teď píšu hru, která by měla reflektovat lidské strachy. A jiné náměty? Kdybych měl zůstat v „Připoostraví“, tak příběh již zmíněného Ondřeje Boleslava Petra.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Baví mě všechny formy uměleckého vyjádření, ale nejraději mám knihy a divadlo a trochu cizí je mi tanec. A protože jsem dítě své doby – netrpělivé a nesoustředěné –, nemám rád příliš dlouhé filmy ani divadelní představení.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Neumím odpovědět, spojení není přímé. Asi Václav Havel, hlavně v raném období, všichni Topolové, Seifert. Zcela cizí je mi početné panoptikum postav současné české i světové politické scény. To je ale neoriginální a nudné téma – netřeba rozmazávat.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Mám moc rád přírodu a zvlášť rád chodím do hor. Poslední dobou mě zajímají kameny, jejich trvalost v čase, to, jak v sobě čas uzavírají. Hezky o tom píše Roger Caillois.
Etické či jiné hranice, za které byste nešel
To je snadné: všechno, co děláme, bychom měli dělat s respektem k lidské svobodě a důstojnosti.
Umělecký/divadelní sen
Vlastně mi úplně stačí být součástí tohoto dění. Kdo své sny konkretizuje, ten riskuje, že se mu splní. No a co pak?!
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Ty hranice jsou strašlivě tenké a většinou rozhodují (přinejmenším zdánlivé) náhody… Byl bych kýmkoli mezi kosmonautem a bezdomovcem.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Myslím, že zpětná vazba zajímá každého, a kdo tvrdí, že ne, toho zajímá nejvíc. Postmoderní teze o překonanosti umělecké kritiky už jsou snad pryč. Jiné pohledy bývají vždy obohacující – tedy pokud jsou provázeny pokorou a povědomím o věci. Poslední dobou se kdokoli vyjadřuje k čemukoli a to je pak občas utrpení číst.
Komentáře k článku: Jakub Tichý
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Václav Vojtěch
Vážený pane Tichý,
právě jsem viděl a slyšel v TV, jak vyslovujete jméno Macchiavelli. Došli jsme tak daleko, že dnes je těžko rozpoznat pravdu od lži. Měl byste z hlediska svého povolání se patřičně informovat, jak jméno vyslovit. Je to trapné.
S pozdravem
Ing. Václav Vojtěch
17.06.2020 (18.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Pavel Pešek
Vážený pane Vojtěchu,
nevím, jak výslovnost jména (a třeba nesprávná) souvisí s rozpoznáním pravdy od lži. Pravda je, že Komorní scéna Aréna v Ostravě, které Jakub Tichý řediteluje, uvádí hru Mandragora venku na náměstí, což jest za prvé vždy pozoruhodný zážitek jak pro diváka, tak pro herce, a za druhé se tím Aréna přidala k těm několika divadlům v republice, která po svém a bez zbytečných nářků čelí této hektické době. Také je pravda, že i já jsem o tom slyšel Jakuba Tichého mluvit v TV. Slyšel jsem projev na ředitele divadla snad nezvykle ostýchavý, leč nikoli trapný. A do třetice je pravda, že Mandragoru napsal N. Machiavelli. Porovnáním pravopisu mého a vašeho snadno zjistíte, že se liší. Kde je pravda?
18.06.2020 (7.28), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Tichý
Vážený pane inženýre,
kolegyně mě upozornila na Váš komentář a musím upřímně říci, že mě po ránu velmi pobavil. Jméno Machiavelli jsem vyslovil v souladu s pravidly italské výslovnosti, což si ostatně můžete na webu lehce dohledat. Z čehož plyne, že buď má Váš komentář nějaký hlubší smysl, který mi uniká, nebo je na místě omluva. Tak si to teď s tou pravdou, lží a trapností přeberte.
Zdravím,
J. T.
19.06.2020 (9.55), , Trvalý odkaz komentáře,