Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jaký bude dnešní den?
Po každém probuzení si kladu podobnou otázku. Jaký bude? Bude klidný, voňavý či perný jako u Beatles? Hraní v cirkusovém šapitó, v každodenní mašině na zábavu, mě naučilo, abych ve zdraví přežil, nevnímat stereotyp, opakování marše, který vás popohání, porcuje každičkou vteřinu, řídí dirigentskou hůlkou, notu za notou, vaše kroky, ale pozorovat vše nově, zapomenout na kvapík okolo a pokaždé se pokusit nastoupit do jiného vozu. Vidět i stejnou situaci premiérově. Pomohlo to. Vždyť opravdu každý den přináší nové škobrtnutí, nový úsměv, nový pláč…
Tak tedy další den…
Probudím se časně ráno. Cestou do Prahy balancuji v přeplněném autobuse. Nevrlý řidič štěká, nadává… Metrem, tramvají pospíchám do sokolovny na vyučování čtyř Portugalek. Probouzím se s talířem, hůlkou v rukách, při metání kotoulů, přemetů, eskapád… Pot stéká a zahraniční studentky AMU se snaží dané úkoly zvládat, jak mohou… Rozohněný mizím do přeplněných ulic. Pohlcen velkoměstem, které mnou smýká, se rád propadám do ztichlých chodeb nemocnice, abych pomáhal s dobrou náladou s Loutkami v nemocnici. Popadnu maličký kufřík s pimprlovými hrdiny, spolu-herec kytaru, klavír a vzhůru za společnou potěchou… V potemnělém sklepním labyrintu potkám i kolegy s červenou bambulí, zdravotní klauny. Pár jich osobně znám, opravdovými klauny nejsou, neboť v jejich nitru koluje úplně jiná krevní skupina. Jsem rád, že se řemeslo nemíchá a s loutkami si rozumím a srdce s nimi tepe. Tu a tam pustí i žilou, když to malý pacient dovolí. Toho utrpení, a jak oni s ním statečně bojují. Jako kdysi naše dcerka, než ze zdejší postele odletěla k andělům. Jeden týden jedna operace, za měsíc další a oni se smějí, dojatě šmatají po loutkách, touží po kontaktu, něze, vytržení. Propojíme se písní, chrastidly ve tvaru ovoce a… Koukej, jak malý šašek stepuje, dělá kaučukovou Lulu, je neuvěřitelným gumákem, co? Myška píská občas tak vysoko, že ji ani neslyšíš… Třeba si brousila jazyk jako vlk! Brousil ho, brousil, až nebyl slyšet… Kočička hraje na schovávanou se zajíčkem a když se jim něco přihodí, s vaší pomocí je vyléčíme, ne?… Dáme pilulku na dobrou náladu, injekci na povzbuzení… Vidíte tu proměnu v obličeji? Smutek mizí s každým kubíkem vzácné drogy… Dáme i tady mamince! Jé, abychom to nepřehnali… Už se směje…
Předáváme si energii, empatii, lidskost a z nadité, spokojené duše sykne: Všiml sis, jak měl ten, no ten osmiletý, ten po transplantaci jater, ten sympaticky kučeravý, co poskakoval radostně na posteli, co smíchy škytal… Všimnul sis té protézy? Měl ji opřenou o postel…
V nemocniční kavárně mám setkání s panem šéfredaktorem z jakési encyklopedie. Kolegyně se ptá: Ty ho znáš?
Ne, ale myslím, že je to tamhleten typ…
A skutečně, ty šéfredaktorské byrokraty poznáte po čichu. Když usednu, dozvídám se, za kolik tisícovek bych byl do zlata uvázán, a já mu vysvětluji, že vůbec nechápe duši klauna, která se přirozeně, celým tělem vzpírá jakýmkoli krunýřům z kůže, ve zlatě vázaných. Potřeseme si rukou. Víme, že obchod nedopadl.
Letím na autobus a v podvečer usedám doma pod Pleší ke sklence. Den je za mnou. Vzpomínám na dětský smích i na jiné hraní pro hendikepované, pro poloslepé, pro autisty, pro neslyšící… Zvláštní, všichni tihle odepisovaní outsideři byli mnohem lepší, vnímavější, empatičtější, emotivnější než jejich normální, zdraví vrstevníci, kteří tolik bojovat nemusí.
Všiml sis, jak měl ten sympatický protézu?… A on se smál, až škytal!
Jaké štěstí moci nalézat každý den nejvznešenější, nejautentičtější smích, pláč člověka, lidské bytosti… Je to homeopatický lék na každodenní stereotyp, na chandru… Mít to štěstí a každý den zaznamenat podobný okamžik, který vytěsní denní mour!
Zháším lampičku a v hlavě svítí chlapcovy oči…
Protéza… a on se smál, že smíchy škytal!… Smíchy škytal!
Den je u konce…
Byl, díky kučeravému smíškovi, povedený!
Komentáře k článku: Jaký bude dnešní den?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marina Bačkovská
BYL to dobrý den,
člověčí klaune, milý Jirko!
Marina
06.02.2019 (14.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Ladislava Petišková
Milý Bilbo,
Tvůj textík si vytisknu a uschovám, abych věděla, jak vstávat zítra ráno!
Ladislava
07.02.2019 (9.24), Trvalý odkaz komentáře,
,Eva Grüsserová
Ahoj Jirko,
tak jsme vyčetli, že děláš pro Loutky v nemocnici, přečetli jsme si o tomto spolku dobrých lidí na internetu. Je bezvadné, že se o děti někdo zajímá a umožňuje jim zasmát se, aby se cítily skoro zdravé a zapomněly na bolest.
Když si vzpomenu, jak to bylo před 30 lety na kardiologii v Motole, tak jsem tam jako matka dítěte před vážnou operací narazila jen na dvě mladé psycholožky, které mě jako matku vystrašeného dítěte v nemocnici přesvědčovaly, abych synka připravila na velkou bolest, která ho čeká, až se probudí po operaci srdce a bude mít jizvy. Nestrašila jsem ho. Tomášek se po operaci neprobudil už nikdy.
Jak by ty vystrašené děti byly nadšené z loutek a klaunů, si dovedu představit. Ještěže jsou takoví jako ty a Sylva, kteří pomáhají na správném místě.
Moc chválím a děkuji, nikdo z nás neví, zda se jeho děti a vnuci nebo děti jeho kamarádů, které má rád, nedostanou do stejné situace, budou vystrašení, bude je něco bolet a otevřou se dveře a kamarád, kterého ještě před chvílí neznali, přijde k postýlce a popovídá si s ním po dětsku, pofouká mu bolístku.
Moc chválím a posílám příspěvek na účet Loutek v nemocnici 37373783/5500 nějaké penízky. Budou v dobrých rukách.
Ahoj a moc pozdravujeme z Prahy.
Eva a Pepík
07.02.2019 (10.23), Trvalý odkaz komentáře,
,