Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jaký krám, takový pán
Situace se takzvaně stabilizuje. V Národním divadle dočasně úřaduje alespoň pro činohru přijatelný technický ředitel, protesty odborářů ze Státní opery utichají, konkurs na nového nejvyššího šéfa ND prý bude vbrzku vyhlášen a mediální smršť kolem prohibice odsouvá celou záležitost rychle do zapomnění. V Česku to tak chodí: jeden skandál přebije jiný – ještě větší – skandál a jede se dál. Myslím, že bychom „dál jet neměli“, že bychom dnes a denně měli od vrcholných státních institucí, i volených orgánů veřejné správy požadovat skutečné systémové řešení. Nejenom vůči Národnímu divadlu, ale vůči všem profesionálním scénám v této zemi. Spravovat většinu českých divadel i dvacet let po pádu totalitního režimu formou zbytnělé příspěvkové organizace je ostudou tohoto státu. Už slyším ty „pádné“ námitky: že obecně prospěšná společnost není samospasitelná, že proces je to nadmíru složitý, že si to některé soubory nepřejí a koneckonců nový občanský zákoník s OPS jako institucí nepočítá (patrně proto byla kupř. transformace zbývající větší části pražských scén odložena na neurčito). Není ale pravým důvodem nevůle k této radikální proměně spíše fakt, že příspěvková organizace umožňuje činitelům všeho stupně a druhu jí pohodlně velet?
Neměli bychom také zapomenout, že odvolání Ondřeje Černého z pozice ředitele Národního divadla – na samém počátku sezony a sedm měsíců před koncem jeho mandátu! – nedokázalo ministerstvo kultury dodnes věrohodně zdůvodnit. Prostor k nejrůznějším spekulacím tak zůstává otevřen. Včetně těch „politických“. Dočetl jsem se dokonce na jednom internetovém serveru, že aféra v Národním divadle je vedlejším produktem pozičních bojů uvnitř TOP a Starostů. Nic proti složitým konspiračním teoriím, i když se posléze většinou ukáže, že skutečnost bývá mnohem jednoduší a banálnější. Že je to obvykle kombinace snad dobrého úmyslu, nešikovnosti, vzájemných animozit a egoismu. V dosavadní informační mlze ovšem ani politický záměr a tlak nelze vyloučit. Je-li tomu v tomto, ale i v jiných případech, tak, nezlobme se na politiky. Hněvejme se na sebe. Jaký krám, takový pán. A naopak. Bez silné občanské aktivity nebude nic. Anebo bude – současná mizérie bez konce.
Komentáře k článku: Jaký krám, takový pán
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
