Kerbrův průvodce
Název knížky Jana Kerbra Krajina s akvabelami a černým domem je efektní, leč klamný. Daleko lépe vystihuje její charakter podtitul Pokus o vymezení české polistopadové dramatiky. Prostě řečeno – aktuální příručka. Sestává z devíti kapitol, jejichž záběr a výběr je libovolně rozmanitý. Uplatňuje se tu kritérium chronologické, generační, tematické, žánrové i příležitostné (jedna z kapitol se zabývá hrami odměněnými v soutěži o Cenu Alfréda Radoka). Způsob pojednání je stereotypní: převyprávění (à la Anna Hostomská) toho, čemu se běžně říká „obsah“, často doplněné o ukázku dialogu nebo monologu ze hry, poukaz na souvislosti a spojitosti, náznaková charakteristika problematiky. Hlubší analýzu a interpretaci většinou postrádáme, zato oceníme jasný a srozumitelný způsob výkladu, který se obejde bez náročné terminologie a vší pseudoučenosti.
Na první pohled je zřejmé, že výklad čerpá z všestranné kritické činnosti. A Jan Kerbr je kritik pilný, jemuž jen máloco unikne. V tomto smyslu je pojednání vyčerpávající. V úvodních kapitolách se věnuje dramatické tvorbě, jejíž kořeny spočívají v letech šedesátých (Pavel Kohout, Václav Havel, Milan Uhde). Ta byla většinou dostatečně a uspokojivě komentována a hodnocena. Těžko k ní v rámci populární příručky něco objevného dodat. Zaslouženou pozornost věnuje Kerbr autorům nekonvenčních divadel (Janu Schmidovi v Ypsilonce, cimrmanovcům Ladislavu Smoljakovi a Zdeňku Svěrákovi, Ivě Peřinové, kmenové autorce libereckého Naivního divadla) i pokusům o politické divadlo, jež v tvorbě Karla Steigerwalda od normalizační modelové satiry přechází v letech polistopadových k otevřeným (často dokumentaristicky založeným) kritickým a moralistickým apelům. Mnohdy vznikaly dramatické texty v těsném kontaktu s divadlem, konkrétním divadlem (píšící režiséři Arnošt Goldflam, J. A. Pitínský, Jan Nebeský, Miroslav Krobot, Jiří Pokorný, Petr Zelenka, David Drábek), vzácněji ve „skvělé izolaci“ (Lenka Lagronová).
Závěrečná část knihy je věnována autorům mladým a nejmladším, pro něž těžko hledat společného jmenovatele kromě snad jisté drsné provokativnosti. Je jich tolik, že není možné je ve stručné recenzi všechny vyjmenovat. Kvůli rámcové orientaci alespoň: René Levínský, Roman Sikora, Martin Františák, Petr Kolečko, Miroslav Bambušek, Marek Horoščák. Právě v důkladné informativnosti, nevyhybající se ani těžko dostupným končinám, lze spatřovat hlavní přínos Kerbrova divadelního průvodce.
Jan Kerbr: Krajina s akvabelami a černým domem. Pulchra, Praha 2013
Komentáře k článku: Kerbrův průvodce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
