Jan Nebeský

Režisér Ibsenovy Nory v Divadle pod Palmovkou

Už jen výčet Nebeského režií Ibsena je úctyhodný. V paměti zůstali jeho Přízraky, které režíroval již na konci osmdesátých let v Divadle pod Palmovkou, John Gabriel Borkman z Činoherního klubu nebo Stavitel Solness v Divadle Komedie. V Divadle v Dlouhé dokončil v minulém roce ibsenovskou „trilogii“: Divoká kachna, Eyolfek a Heda Gablerová. A v Divadle Na zábradlí uvedl autorův „nehratelný“ text Když my mrtví procitneme pod názvem Arnie má problém.

Víc než množství titulů ale fascinuje Nebeského schopnost objevit a obnažit v Ibsenových textech existenciální (nikoli morální) drama jeho postav. Ukázat ho tak, aby se nás dotklo na citlivém místě, abychom si vzpomněli na pocity a myšlenky, které jsme uklidili někam do sklepa, aby nám nepřekážely. Ibsen se v Nebeského režiích stává současným dramatikem, který tezovitě nementoruje, ale vypráví „obyčejné“ příběhy.

Nora na Palmovce je navíc v řadě ibsenovských titulů výjimečná průzračně jednoduchým inscenačním řešením, které se zříká Nebeského oblíbených literárních a jiných aluzí, citací či odkazů. Sám svůj přístup na tiskové konferenci popsal: Hlavně žádné aranžmá, nesnažíme se o to, aby to bylo dobře secvakané, a nápady vylučujeme jako veliké nebezpečí. Kdo přijde s nápadem, musí to jít rozchodit na dvorek.

Stačí herci a jedna prosklená vitrína s vystavenými botami. Obraz umělého domova – „domečku pro panenky“ – je v Nebeského Noře tak silný, že si člověk ani nestačí všimnout, že text v detailech k současnému příběhu úplně nesedí. A ta uzemňující pointa!

Nebeský na Palmovce po delší době pracoval s herci, na které není zvyklý. Je zjevné, že svěžest setkání oběma stranám velice svědčí.dn