Jana Machalická: Vyrostla jsem na francouzském filmu
Překvapila vás zpráva, že dostanete francouzské kulturní vyznamenání?
Samozřejmě, že mě překvapila a potěšila, a uvědomuji si, že mezi držiteli této ceny jsou velké osobnosti naší kultury a umění. Můj vztah s Francií se datuje od dětských let, kdy jsem se dostala na jazykovou devítiletku v pražské Ostrovní ulici a okamžitě jsem se jako většina mých spolužaček zamilovala do všeho, co bylo francouzské, moje panna dostala jméno Brigitte podle Bardotky. Záměrně píšu spolužaček, protože kluci to tak „nežrali“. Vyrostla jsem na francouzském filmu a to ovlivnilo i výběr mé profese – to dobrodružství chodit místo do školy na dopolední a odpolední představení do Ponrepa, kde běžely všelijaké filmy mimo distribuci v legračním simultánním překladu. A přes film jsem se dostala k divadlu… A tak dále a tak podobně. Ani za čtvrt století svobody jsem se Francie nenabažila.
Víte už, za co vám bude ocenění uděleno?
Vyznamenání se jmenuje Řád umění a literatury a má několik stupňů, ten první je rytíř a lze se dopracovat až k šarži komandér. Uděluje se za zásluhy v kulturní oblasti, a to jak Francouzům, tak cizincům. A v takových případech se to týká spolupráce mezi Francií a příslušnou zemí. Čili v mém případě zejména za propagaci francouzského divadla, filmu, případně literatury, nebo i kabelek. Vzpomínám si, že jsem kdysi dělala rozhovor s Louisem Vuittonem, ale kabelku mi nedal, zato v Paříži zaplatil stavbu úžasné budovy pro sbírku moderního umění, kterou projektoval Frank Gehry. Za desítky článků, úvah, rozhovorů, naposledy třeba s Charlesem Aznavourem. Je ideální psát o tom, co má člověk rád, a ještě za to dostat medaili.
Co to pro vás znamená?
Na to už jsem vlastně odpověděla. Jen aby to pak se mnou vydrželi doma, například Karel Steigerwald rozvíjel myšlenku, jestli je horší mít doma docentku, nebo rytířku.
Komentáře k článku: Jana Machalická: Vyrostla jsem na francouzském filmu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
