Divadelní noviny > Festivaly Kritika

Janáááček (No. 3)

Komorní opera JAMU na minulých dvou ročnících zářila. Letošní provedení Příhod lišky Bystroušky však bylo odstrašující a jeho východiska si vůbec neumím srovnat s tím, v co jsem na brněnském operním učilišti doufal.

Začněme tím, co se daří: studenty produkce tu vedou k perfektnímu marketingu a servisu pro různé skupiny návštěvníků, samozřejmě umím ocenit zejména péči o tiskové materiály. Z leckterých velkých divadel by sem měli zajít do učení.

Hůře bylo na jevišti. Janáčka tu hrají jakoby podle návodu muzikologa Jiřího Zahrádky, tedy omalovánky pro děti od tří let. Malé lištičky jsou alespoň pěkně kostýmované (ostatně jako všechny postavy), přirozeně roztomilé, ale kohouti, slepice a další havěť? Statují, pitvoří se, dělají grimasy, aniž by i to triviální herecky alespoň v základu uměli. Smát se vlastnímu neumětelství mi přijde hodně nebezpečné! O promyšleném herectví se dá sotva mluvit, Petr Karas jako Harašta překonal Cimrmany, ovšem mysleli to s režisérem smrtelně vážně, když přišel na jeviště a jako že hledal houby. Tedy nejspíš, mohl také hledat králíka v železech, nebo, kdo ví, nevybuchlé granáty z druhé světové války. Schytá to coby příklad za ostatní, omlouvám se, ale většina aktérů neví, že herectví je sdělování významů, nikoli naivistické předvádění reálných činností, navíc bez tuchy o herecké technice. Vysvětlil jim to někdy někdo?

Za vše na jevišti vždycky v důsledku může režisér, tady David Kříž, a neumím si vysvětlit, že ho učí Václav Málek, který už předvedl pár hodně dobrých inscenací. Zděsil jsem se už když tu Kříž před časem uvedl Prodanou nevěstu jako komiks – proč ne, kdyby to nespočívalo v pouze mechanickém střídání jevištních „bublin“, kdyby se tu hrály i jaksi dílčí věci, a konečně a hlavně, kdyby věděl, proč to dělá! Kdyby chtěl stvořit silnou, svoji inscenaci a ne jen nějak uvést partituru na jeviště!! To je základní mentální rozdíl mezi soudobou operní režií a zdejším vybarvováním pouček a jevištních návodů autora a zasloužilých inscenátorů. Kříž v Prodané nevěstě zvolil konceptualistické řešení podružností a to podstatné nechal ladem. S Bystrouškou naložil úplně stejně: popisně odehrál na takřka prázdné scéně (hodně jí prospěla dynamická tapeta lesa určující plynutí času) jednotlivé výstupy, mechanicky, bez poezie, často podle osvědčených minulých řešení, a vše sjednotil sbíráním hub! Revírník na ně chodí nejprve s mladou dívkou, pozdější ženou, pak ji nechává raději doma jako Lapáčka (deskripce vývoje vztahu, nakonec to nejlepší, co vymyslel), na houby pozval své kumpány i do závěrečné scény – Farář zřejmě přijel až ze Strání. Přidal dvojici mladých tanečníků (také neotřelé…), na kterou převedl plynutí času, střídání mladého se starým, což už vyřešil Janáček myslím lépe postavou Skokánka.

Hudební nastudování plné chyb lze možná v orchestru svádět na samotné hráče (falešnou pikolu, nesladěné smyčce, nevypracovanou souhru, hráčské kiksy a další a další) a na jistě ve školních podmínkách omezené možnosti přípravy. Dirigentka Nikol Kraft však hned v prvních pasážích zřejmě představiteli Revírníka nedala nástup, který on dvakrát po sobě prošvihnul, a nepřesností bylo v celém představení jako smetí. Použili komorní úpravu opery Jonathana Dovea, jenže ta jen obnažila chyby, a hlavně se s ní nakládalo stejně jako s běžnou verzí partitury – jaký názor dirigentka na Janáčka má se z toho poznat nedalo, myslím, že žádný.

Ani pěvecky žádná sláva, ale to je ve školních podmínkách ošidné hodnotit. Až na výtečnou Martu Reichelovou, která jakoby do nastudování spadla z Měsíce: krásný, intonačně přesný soprán, významové zpívání se srozumitelnou dikcí, ona opravdu načisto pěkná a herecky tvárná! Kdyby nebylo občasných intonačních nejistot, zbylo by absolutorium i na Janu Meliškovou v roli Lišáka, dobře se uvedli i Martin Frýbort jako Farář a Otakar Souček coby Rechtor.

Ne vždy se zadaří. Ale okázale při děkovačce jásat a objímat se nad průšvihem považuji za ztrátu soudnosti. Nebo si tvůrci inscenace a jejich pedagogové opravdu myslí, že tak má vypadat operní divadlo současnosti? Vzhledem k polemikám, které festival Janáček Brno 2014 už teď na to téma vyvolal, se mladí adepti operního divadla nepostavili na správnou stranu barikády. Obávám se, že už ani u nás se s takovým přístupem k věci moc nechytnou, jen snad dělají radost některým jubilujícím režisérům a místním ochráncům prý autentického brněnského Janáčka. Jen prý se tu na něj moc nechodí a oni nevědí proč…

Komorní opera HF JAMU Brno – Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky. Dirigent Nikol Kraft, režie David Kříž, scéna a kostýmy Sylva Marková, video-art Jakub Kříž. Premiéra 22. listopadu 2014 v Divadle na Orlí.

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 27. listopadu 2014

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Janáááček (No. 3)

1. Pavel Janek

   

   Ani clanek neni bez chyb,
   na obrazku jako farar rozhodne neni Martin Frybort 😉

   28.11.2014 (7.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • Josef Herman

     

     No odhadl jsem to,
     tady chyběla popiska, jedinkrát, tak holt jsem se netrefil, omlouvám se – a kdo to tedy je?

     28.11.2014 (7.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

     • Josef Herman

       

       Chyběla u fotky,
       ale ne v seznamu fotografií, špatně jsem se podíval, takže omluva. A opraveno.

       28.11.2014 (7.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Josef Herman

   

   Napsala mi dirigentka Nikol Kraft,
   že prý jí křivdím, že na Janáčka názor má a že nástupy na začátku premiéry představiteli Revírníka „hodila“. I prošel jsem si záznam premiéry, a musel jí dát za pravdu. A holt musím s tou pravdou ven, nedá se nic dělat. Provedení s nevalnou hráčskou úrovní v orchestru, s chybami v souhře, no jak jsem psal výše, a především mentalitou a neobratností jevištního dění mi zošklivilo i hudbu. To se stane, dokonce snadno na první a jeden poslech, opera je věcí synergických sil.
   Tedy v klidu doma poslechnuto ve snaze odhlédnout od chyb a nečistot provedení, zejména (ne)kvality hráčů:
   Nikol Kraft hraje Janáčka lyričtěji, méně razantně než bývá zvykem, s menšími dynamickými a zvukovými rozdíly jednotlivých částí, ale v tom uměřeném prostoru pracuje s promyšlenou agogikou, celkově klidnější hudební proud naplňuje detaily, což považuji za základ dobré janáčkovské interpretace. Některá tempa slyším jinak, za příliš pomalé považuji třeba Lapákovy nářky, příliš uspěchaný mi přišel sbor lištiček, jistě věc názoru. Ale co mi nejvíc štve, že jsem si nevšiml hodně dobře propracovaných scén u Pásků, zvláště té první, druhou neúnosně narušily hráčské chyby a také monotónní projev Revírníka, zkrátka v ní ona detailní dynamika už tak nezafungovala, ale celkově jsou obě dirigentkou cítěné a vedené moudře. A také návrat opilců z hospody, jevištně prošvihnutý, je hudebně dovedený až do impresionistické tónomalby – ostatně Otakar Souček a Martin Frýbort si také zaslouží ještě víc pochválit, než jsem už učinil, hlasově nakonec i Procházka jako Revírník. Tak s omluvou uvádím na pravou míru.

   06.12.2014 (1.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ