Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Janáček-Brno-svět (No. 1)
Pátý ročník mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno 2016 byl v pátek 7. října slavnostně zahájen na scéně Janáčkova divadla premiérou Káti Kabanové v koprodukci s Vlámskou operou Antverpy/Gent a v režii mezinárodně respektovaného kanadského režiséra Roberta Carsena, jehož janáčkovské inscenace jsou vždy očekávány s nejvyšším napětím.
Brno se hned na úvod festivalu, jež získává přes svůj relativně mladý věk stále větší renomé, dočkalo inscenace těch nejvyšších evropských parametrů.
Nad vodou sní Varvara (Lenka Čermáková) s Káťou (Pavla Vykopalová) o svých milencích FOTO (c) NdB opera / Marek Olbrzymek
Jestiže Robert Carsen při slavnostním přípitku pronesl slova nejvyšší chvály na adresu brněnského domu, nebyla to jistě jen zdvořilostní povinná fráze složená hostitelovi. Staronové klišé o tom, že svému Janáčkovi rozumějí nejlépe v Brně, prošlo v minulých dekádách zatěžkávací zkouškou, která je nesčetněkrát až příliš zpochybnila, v pátek však opět mohlo získat na jisté, i když už dávno ne absolutní důvěryhodnosti. Umělecké síly brněnské opery vydaly celkově úctyhodný výsledný počet, který mohl uspokojit nejen kanadského tvůrce, jehož představy byly podle jeho slov naplněny nejlépe právě až zde v Brně, ale jistě i nejširší brněnskou, a na festivalu i mezinárodní diváckou obec.
Na lávkách se milenci tajně scházejí, Káťa (Pavla Vykopalová) s Borisem (Magnus Vigilius)
FOTO (c) NdB opera / Marek Olbrzymek
Carsenova Káťa je kontinuální scénický proud, jenž si velmi dobře rozumí s Janáčkovou podobně založenou hudební řečí. Carsen tolik věří svému základnímu výkladovému médiu – vodnímu živlu – že přes jeho světelné proměny vypráví Kátin příběh po celá tři dějství, aniž by potřeboval ve větší míře tradiční scénografické instrumenty. Minimalistická práce se světlem, jemné proměny horizontu, laděné do tóniny jednotlivých lyrických obrazů – to vše umožňuje divákovi soustředit se na vodní plochu řeky Volhy, na níž se odehrává vše podstatné.
Voda milence rozděluje, když se navždy loučí (Pavla Vykopalová, Magnus Vigilius)
FOTO (c) NdB opera / Marek Olbrzymek
Škoda jen až překvapivě neúčastné, rutinní, „vybledlé“ hry orchestru, z níž zcela vyprchala barevnost a vášeň. Přesto, i díky vcelku slušným pěveckým výkonům v čele s velmi dobrou Pavlou Vykopalovou, byl brněnský festival otevřen důstojným způsobem.
Ve vodě Káťa končí svůj život (Pavla Vykopalová)
FOTO (c) NdB opera / Marek Olbrzymek
Pestrý program festivalu, skládající se jak z operních produkcí, tak z koncertů, dostal předznamenání, jež nasazuje laťku hodně vysoko. Inscenace Káti Kabanové zůstává v repertoáru Janáčkovy opery, v nezměněném obsazení se hned v říjnu hraje ještě dvakrát (poprvé dnes 9. října) a v listopadu opět třikrát.
Lávky na vodní ploše přestavují tanečnice
FOTO (c) NdB opera / Marek Olbrzymek
Janáčkova opera Národního divadla v Brně – Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Režie Robert Carsen, dirigent Ondrej Olos, scéna a kostýmy Patrick Kinmonth, světelný design Peter van Praet, choreografie Philippe Giraudeau, asistent režie Maria Lamont. Premiéra 7. října 2016
///
Ostatní díly festivalových zpravodajství:
///
Více na i-DN:
Očekávání Festivalu Janáček Brno 2016
Komentáře k článku: Janáček-Brno-svět (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
