Janáček-Brno-svět (No. 3)
Festivalový čtvrtek přinesl dvě události.
Zajímavý pokus o skloubení dvou písňových cyklů v jednom poloscénickém tvaru. Haugtussa (Děvče z hor) Edvarda Griega a Zápisník zmizelého Leoše Janáčka na první pohled mnoho společného nemají, opera povera v koprodukci s bergenskou operou se v režii slovinského režiséra Rocca přesto pokusila vměstnat obě díla do prokrustova lože jejich vzájemné konfrontace. Výsledek nemohu hodnotit, protože jsem inscenaci, věřím že ke své škodě, neviděl.
Zato mám jen slova nejvyšší chvály pro večerní vystoupení sboru Arnolda Schoenberga. V citlivě komponovaném večeru ze sborové tvorby Antonína Dvořáka, Josefa Suka, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a samozřejmě Arnolda Schoenberga přesvědčil rakouský sbor pod dynamickým vedením svého sbormistra Erwina Ortnera beze zbytku o svých kvalitách jednoho ze špičkových světových těles.
Těžko říci, co obdivovat více. Zda absolutní sezpívanost všech hlasů, křehkou barevnost sopránů, jemný kolorit altů, čistotu a homogennost tenorů, nenápadnou zdrženlivost basů. Vyšší hlasy byly nenápadně posíleny – soprány 9, alty 8, tenoři 9, basy 8, a bylo to i slyšet. Diskantová barva převládala a uchvacovala svou instrumentální čistotou. Těleso absolutní nejužší světové špičky, jehož kontinuální historie sahá až do roku 1972, kdy je založil Erwin Ortner, pod jehož vedením působí dodnes, však fascinuje především dokonalou stejnorodostí všech hlasových sekcí, takže sluchovému dojmu vévodí celek zřídka slýchanou vyrovnaností zvukového panoramatu, a jednotlivé hlasy neprominují ve vědomí jinak než jako organické částečky celku.
Schoenbergovci připravili pro Brno pořad, v němž hlavní slovo připadlo českým autorům – a jistě to nebyl jen dárek hostitelům. Pečlivé nastudování, včetně maximální pozornosti české dikci a její sémanické rovině, svědčilo o opravdové úctě k české hudbě. To jistě od našich historických jižních sousedů více než potěší. Ale i v tomto výsostně romantickém sborovém repertoáru – konečně i Schoenberg byl ještě převážně zakotven v postromantické dikci – bylo zřetelně slyšet jedinečné školení hlasů a zvukovou kulturu vyrostlou na renesanční a barokní polyfonii, plod mnohaletého repertoárového zaměření na díla Palestrinova, Schützova, Purcellova, Buxtehudeho, Bachova a dalších Mistrů.
Nelze něco zvláště vyzdvihnout, večer byl nepřerušeným sledem dokonale nastudovaných sborových čísel. Nejexpresivněji, starozákonní silou, umocněnou i hebrejštinou, v níž byl nastudován, zapůsobil ovšem Schoenbergův hymnus De profundis, zpola zpívaný, zpola křičený a šeptaný. Závěrečný výběr z Dvořákových Moravských dvojzpěvů pak zapůsobil svým spontánním muzikantstvím jako krásná tečka.
Nádherný večer plný naprosté zvukové lahody, nabízející kromě skvostné hostiny pro ucho i zajímavou možnost srovnání odlišných přístupů všech tvůrců k lidové poezii. Nepochybně jeden z vrcholů letošního ročníku.
Opera povera, Opera Bergen – Edvard Grieg: Děvče z hor (Haugtussa), Leoš Janáček: Zápisník zmizelého (premiéra). Režie Rocc. Mezzosoprán Juliette Galstian, Tenor Aleš Briscein. Klavír: Jiří Hrubý. Divadlo Na Orlí, 13. října 2016.
Arnold Schoenberg Chor (Rakousko). Sbormistr Erwin Ortner. Program: Schönberg: De profundis, Friede auf Erden, 3 Volksliedsätze / Dvořák (v úpravě L. Janáčka): Šest Moravských dvojzpěvů / Janáček: Píseň v jeseni / Bartók: Čtyři slovenské lidové písně / Suk: Tři zpěvy. Divadlo Reduta (Mozartův sál), 13. října 2016.
///
Ostatní díly festivalových zpravodajství:
…
///
Více na i-DN:
Očekávání Festivalu Janáček Brno 2016
Komentáře k článku: Janáček-Brno-svět (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)