Janáček-Brno-svět (No. 5)
K sobotní premiéře inscenace česko-švédského režiséra Davida Radoka se upínaly zraky všech v napjatém očekávání. A skutečně, dvojtitul Modrovousův hrad Bély Bartóka a Očekávání Arnolda Schoenberga přinesl mimořádně intenzivní zážitek a inscenace se právem zařadila mezi vrcholy letošního ročníku festivalu Janáček Brno 2016.
Modrovous (Anders Lorentzson) a Judita (Katarina Giotas)
FOTO ND BRNO
Vyspělý režijní jazyk, čistota scénografických linií, důslednost a promyšlenost inscenačního záměru – to jsou kvality, které třeba na brněnské premiéře vyzdvihnout nejvíce. Základ scény Martina Chocholouška tvoří u Bartóka sofistikovaná soustava stěn, vzájemně se do sebe zasouvajících a vymezujících tak aktuální herní prostor podle zákrutů starodávného baladického příběhu. Jednotlivé průhledy mystickým fenoménem hradu, neustále se flexibilně proměňující, jsou laděny do teplých odstínů, zatímco její bělostné šaty (kostýmy Zuzana Ježková) rudnou stále více a více krví. Rozštěpením modrého horizontu se nám odhaluje zakázaná místnost za sedmými dveřmi – v níž dominují tři postavy nehybných žen. Judita, která konečně poznala Modrovousovo tajemství, vstupuje do tajemného prostoru, aby se připojila k třem předchozím ženám a odevzdaně přijala úděl čtvrté z nich.
Očekávání – Žena (Katarina Karnéus), Muž (Anders Lorentzson)
FOTO ND Brno
Tentýž prostor stane se i základem scénografie druhé poloviny, Schoenbergova Očekávání. Divoká lesní krajina za okny se barevně neustále proměňuje, později se přidá i pohyb skalisek. Vlastní příběh se však odehrává v uzavřeném prostoru pokoje, který je metaforou vězení, z něhož není úniku. Žena, uvězněná mezi jeho třemi stěnami, je nechopná nalézt východisko z bludiště svého privátního zmatku. Zakleta do prostoru svého já, stejně jako můra ve stínítku lampy, pobíhá zmateně po pokoji a nenalézá toho, kvůli komu sem přišla. Je to v souladu s Schoenbergovou představou halucinace, která má být zpodobována zcela realisticky. Hledaný Muž je u Radoka scénicky zhmotněn: vynoří se z postele, kde ho Žena ke svému zděšení objevila, a koexistuje s ní scénicky mimochodně, jaksi napříč světy.
Očekávání – Žena (Katarina Karnéus)
FOTO ND Brno
Hudební nastudování Marka Ivanoviče je plnocenou součástí nesmírně vyrovnané inscenace. Obě heroiny se zmocnily svých krajně obtížných rolí na svrchované úrovni. Jak Katarina Giotas, tak Katarina Karnéus, švédské pěvkyně mimořádně tvárného dramatického projevu, mají své role skvěle zažité už z göteborské opery. Zvučný, sytý bas Anderse Lorentzsona pak představuje působivý protipól svou skrytou, temnou silou. Pochválit nutno i velmi dobrý výkon orchestru, jehož hra měla světla i stíny, dramatický tah i pečlivé vypracování detailu. Jediným znaménkem krásy se tak pro mne stal poněkud rozpačitě vyznívající mluvený úvod, který má své oprávnění na začátku jako součást Bartókovy partitury, ale předsadit ho i Schoenbergovi postrádá celkem logiku.
Janáčkova opera NdB ve spolupráci s Operou Göteborg – Béla Bartók: Modrovousův hrad, Arnold Schönberg: Očekávání. Režie David Radok, dirigent Marko Ivanović, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Zuzana Ježková. Premiéra 15. října 2016 Janáčkovo divadlo Brno.
///
Předchozí díly festivalových zpravodajství:
///
Více na i-DN:
Očekávání Festivalu Janáček Brno 2016
Komentáře k článku: Janáček-Brno-svět (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
