Divadelní noviny > Názory – Glosy
Janáčkovské konfrontace
Janáčkovské festivaly se staly v Brně skutečností od konce čtyřicátých let 20. století a za téměř sedmdesát let došlo k jejich postupné proměně. Nechci se zamýšlet nad tím, zda je v Janáčkově případě vhodnější bienále nebo quadriennale – ta otázka se vždycky nabízí s ohledem na rozsah a skladbu Janáčkova díla. Dnes je zřejmé, že festival bude dramaturgicky už trvale konfrontací Janáčka především s jeho současníky a s poválečnou avantgardou.
Středem pozornosti festivalu jistě bude čtvrtá Janáčkova opera Osud. Spojuje verismo borghese s prvky expresionismu i impresionismu a dlouho jsem si myslel, že je na samé hranici toho, kam až může opera zajít. Okamžitá smrt matky a dcery a zasažení Živného bleskem v závěru opery jsou tak nepravděpodobné, že režie – pokud nechce zcela změnit Janáčkem vymyšlený a Fedorou Bartošovou podivně až březinovsky zpoetizovaný příběh – se uchyluje k různým výkladům. Režiséři přelomu našeho a minulého století – například Joachim Herz – inklinovali k pravděpodobnějším aktualizacím, umístili Živného někam do psychiatrické léčebny a nechali ho manipulovat s rozvodnou deskou až k úrazu elektrickým proudem. Průlomový pražský Osud Roberta Wilsona nic nedal na janáčkovskou mytologii jakési „brněnské“ inscenační tradice, která je v případě Osudu pouhou fikcí. Ostatně když Sir Charles Mackerras natáčel Osud pro Welsh National Opera, podivuhodně se anglický překlad libreta přiblížil mainstreamu veristických oper. Od té doby věřím na lepší osud Osudu, jak to kdysi napsala Alena Němcová. Třeba v režijně a hudebně znamenitém ostravském nastudování – zejména třetí jednání vykrystalizovalo v pojetí Jiřího Nekvasila do invenční podoby a dalo dílu potřebný spád. Festival by se měl dočkat nové inscenace Osudu světově známého režiséra Roberta Carsena a dirigenta Marka Ivanoviće.
Další užitečnou konfrontaci různých pojetí díla nabídnou Příhody lišky Bystroušky v režii Lindy Keprtové a hudebním nastudování Martina Doubravského v podání Divadla F. X. Šaldy v Liberci vůči nedávné velmi úspěšné Heřmanově brněnské inscenaci. Zase si kladu otázku, jak dalece pro ni platí označení Milana Kundery Liška Bystrouška – drásavá idyla z jeho malé monografie Můj Janáček. Znamenalo pro mě posun v chápání opery, ale nemusí být pro režiséry kategorickým imperativem. K tomu se na festivalu připojí brněnská Glaserova výborná inscenace Její pastorkyně, u které si především vážím netradičního a objevného řešení druhého jednání. A také budapešťská Straussova Salome v režii Zoltána Rátótiho s dirigentem Balászem Kocsárem. A nové Řecké pašije Bohuslava Martinů v režii Jiřího Heřmana a s dirigentem Robertem Kružíkem.
Také si často kladu otázku, proč se stále setkáváme s novými transkripcemi Janáčka. Co nás k zásahům do jeho partitur opravňuje a kam až lze zajít? Vznikaly už za Janáčkova života a byly zprvu kapelnickým přepisováním partitury do „logičtější“, jinými slovy pohodlnější podoby. Mnohdy šlo o nepochopení Janáčkova záměru, jak se zdá být už potvrzené třeba u Václava Talicha, který byl ještě z mahlerovsko-kovařovicovské generace, a přepisovat celé vrstvy partitury jim nedělalo problémy. Ale letos uslyšíme transkripci opery Z mrtvého domu, kterou pro Philharmonia Octet Prague připravil Tomáš Ille, a Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky předvede svou transkripci Příhod lišky Bystroušky. Současné transkripce nejsou pragmatické, třeba pro Tomáše Illeho jsem pozitivně zaujat (aranžoval mi Baladu pro banditu pro Jihočeskou filharmonii) od doby, kdy mi poslal svou asi hodinovou orchestrální verzi Straussovy Elektry pro dirigenta Manfreda Honnecka. Strhující dílo: hudební straussovské myšlení zůstává v Evropě, ale bere v úvahu i americké aranžéry dortů pejska a kočičky, kde v Avatarech a podobných dílech zní mistrně vykovaná slitina pro miliony a za miliony, s přelévajícími se mahlerovskými, straussovskými, orffovskými, prokofjevovskými a mnohými dalšími plochami, které společně tvoří stále dokonalejší ruchovou partiturou. Pusťte si Avatar z vedlejšího pokoje a uslyšíte jenom hluk!
Ale tak tomu na Janáčkově festivalu v Brně nebude.
Komentáře k článku: Janáčkovské konfrontace
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
