Divadelní noviny > Názory – Glosy Zprávy
Jaromír Dulava zahraje všechno
Od první premiéry v lednu 1989 je členem divadla-klubu více než tři desetiletí s dosavadním otevřeným účtem dvaatřiceti rolí. Dnešní šedesátník Jaromír Dulava zahraje všechno, od pevného charakteru po bezcharakterní, cynickou zrůdu.
Je totiž herec úplný, technicky dokonale vybavený, který si nárokuje od herecké práce mnohem víc, než je nejeden spoluhráč schopen či ochoten přinést. Na podobný přístup je za dlouhá leta nejen navyklý, ale je jím sám od sebe nadán, dobře si vědom toho, že do opravdového tvůrčího procesu je třeba dosazovat jen to, co mu slouží.
Jaromír je mistr okamžité a nečekané zkratky, nadsázky a zveličení, jak to opětovně dokázal virtuózně předvést jak v řadě komedií postavených spíš na krajně stylizovaných typech, tak v komediích založených na charakterech. Je radost sledovat, jak humorem situačním povyšuje humor slovní, jak dokáže rozvíjet situaci hereckou akcí, namátkou příkladně jako Michal Houllié v Bohu masakru Yasminy Rezy. Řeč je tu o něm, ale předpokladem nelaciného úspěchu je partneřina rovnocenného týmu: Kvalita autora je i v tom, že dá prostor inscenátorům dotvořit text. Kvalita režiséra i v tom, že dá prostor hercům dotvořit jeho koncepci. Kvalita herců je v tom, že naplní autorův text, splní režisérovu koncepci a vytvoří něco navíc. Kvalita Činoherního klubu je v tom, že režisér i herci dotvoří text přesně mířeným humorem, inteligencí, vkusem a srandou. Jedna z nejlepších inscenací Činoherního klubu. (Vladimír Hulec o Bohu masakru)
Každý herec má zapsáno ve své fyzis cosi neopakovatelného, což mu, umí-li s tím pracovat, umožňuje posílit výsledný účinek. A to se zpytavému dlouhánovi – tu s poťouchlýma, potměšilýma, potutelnýma, tu zas úskočnýma či zlomyslně záludnýma očima – víc než hodnověrně daří. Vždy mě udivovalo, jak lišácky propůjčí svou fyzis neprvoplánovému „zneužití“ (=využití), pokaždé s odstíněnou vynalézavostí a s citem pro jedinečnost, nevratnost chvíle.
Je-li humor nejvznešenější formou lidských citů, jak pravil norský klasik Bjørn Bjørnson, a sehrávají-li humor a smích jednu z hlavních rolí při evoluci člověka, pak názorný, vybroušený a pěstěný humor Jaromíra Dulavy znamená pro mne cosi jako blahodárný lék, který s požitkem polykám a jsem ochoten kdykoli znovu pozřít coby ozdravný elixír.
Za všechny ostatní ukázka z recenze na Kunderovu Ptákovinu: V postavě Předsedy vytvořil Jaromír Dulava s velkým gustem nadčasový portrét zrůdné, uboze infantilní blbosti, malosti vyrůstající do velkolepých rozměrů; jeho výkon je z nejpozoruhodnějších kreací poslední sezony. A skutečně, za svého Předsedu získal Lála (jinak mu kolegové neřeknou) Cenu Alfréda Radoka 2008.
Podobných pomyslných ocenění mohl během času nepochybně obdržet celou řadu. Stačí nahlédnout do bohaté galerie jeho rolí. Na hvězdné manýry si nepotrpí, což se dá odečíst z jeho projevu. Pro mne je ale hvězdou první velikosti, setrvale jeden z nejvýznamnějších členů Činoherního klubu. Napořád kdesi ve mně zůstanou důvěrně vybavitelní třeba Ed (Jak se bavil pan Sloane), Coleman Connor (Osiřelý západ), Luciano Spina (Maska a tvář), Peredonov ( Ďáblova houpačka), Bernard Litko (Sexuální perverze v Chicagu), Pasqualino (Impresário ze Smyrny), Ariel (Pan Polštář), Kozakov (Tanec bláznů). Z dřívějších obzvlášť nezapomenutelný inženýr Karel Rychtera v Štolbově Vodním družstvu, jalový milovník s nyvým pohledem, dodnes k popukání!
V knize Činoherní klub 1965-2005 stručně napsal: Činoherní klub hodně dal, hodně vzal, ale pořád je co vracet. Pomyslím-li na Lálovu zdejší hereckou investici, pak každá z jeho „vratek“ se zapsala a velmi pravděpodobně ještě zapíše do diváckých myslí.
Milý LÁLO, přeju Ti k Tvému výročí zejména lásku, zdraví a práci, která Tě povznese i zabaví.
Ze srdce rád
Komentáře k článku: Jaromír Dulava zahraje všechno
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)