Odcházejí lístky v rozsypaném čaji…
Odcházejí lístky v rozsypaném čaji,
každý večer nová slunce umírají….
Helena mi trochu připomínala Virginii Woolfovou – stejně křehká a zároveň naléhavá, s velmi vytříbeným vkusem, trochu nepostižitelná – krásný imperativní anděl z Herzova „Spalovače mrtvol“. Poprvé jsme se pracovně setkali v Liberci, kam ji přivedl Jaroslav Král, v roce 1973 u inscenace „Bratr Jacques“. Poté už pokračovala naše spolupráce s režiséry Karlem Křížem, Jaroslavem Králem, MilanemVobrubou, Jaroslavem Vostrým, Ivanem Balaďou a posléze Luďkem Golatem. S ním dodnes – naši společnou premiéru Mozartovy „Kouzelné flétny“ v Divadle F. X. Šaldy v Liberci však už nedožila. Při naší spolupráci jsem se na ni vždy mohl spolehnout, na její cit, citlivou volbu barevnosti, relevantní mé scénografii, nápaditost její reflexe režisérových a mých záměrů. Estetika, jíž vždy ctila, se dnes už moc nenosí.
Byla elegantní efemérní bytostí s velikou obrazivou schopností a velmi osobitým pochopením pro žánr, pro historii, pro materiály na kostýmy i pro jejich nositele. Velice kultivovaná osobnost, občas poněkud paličatá, leč schopná tuto svéhlavost kompenzovat až pohádkovým nadhledem… Její dokonalá kresba jemnou stylizací skvěle zachycuje charakter dramatické postavy i jejího představitele, návrh sám je nádherným výtvarným artefaktem, který má často i vlastní příběh, zcela relevantní situaci dramatu.
V dějinách českého kostýmu byla zcela výjimečnou osobností.
Komentáře k článku: Odcházejí lístky v rozsypaném čaji…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)