Jasně a spolehlivě?
Nová podoba vlajkové lodi ČT, jak na Kavčích horách s oblibou nazývají hlavní zpravodajskou relaci, se moc nevyvedla. Změnila se pouze scénografie a choreografie, vlastní obsah, tj. předváděná hra na události, zůstal ve vyježděných kolejích oddaného (auto)servisu politikům. A toporné výkony protagonistů se v rukou neschopné režie dokonce změnily k horšímu: bývá zvykem na ochotnickém jevišti dávat hercům, kteří nevědí co s rukama, do rukou nějaké pomocné rekvizity – v tomto případě se herci informací křečovitě drží jakýchsi reklamních destiček s nápisem U. (Aby i méně chápaví, jimž je inscenace zřejmě určena, pochopili, že sledují Události,a nikoli třeba Zprávy či TV noviny;že se jedná o opravdové Události s velkým U, se ze samotné hry nepozná, proto ten polopatismus).
Nebývá zrovna v kraji zvykem, že představitel hlavní role (přesvědčivý Matěj Dadák) je zároveň autorem scénáře – Cizí příběh (ČT 1, prem. 1. 4. 2012) | FOTO ARCHIV
Nejmarkantnější změnou namísto dřívějšího kontrastu sedícího moderátora a pochodujícího reportéra je to, že nesedí nikdo – pochodující reportér připochoduje až do studia a rozpačitě (bez motivace) postává vedle protagonisty. Při premiéře inscenace první dubnovou neděli připochodoval takto do studia k dynamicky stojící Marcele Augustové Jakub Železný s reportáží o prodloužených dojezdových časech záchranářů, která divákům neřekla nic víc, než co už řekla v ohlášení – že jsou místa (Praha), jimž prodloužení nevyhovuje, a naopak jiná (Šumava), kde je vítají. Ale možná je na definitivní soudy ještě brzo. Neboli − jak říkají s oblibou ze studia nevyhoditelní kolovrátkáři, které letitý omyl Kavčích hor napasoval do nepatřičných rolí hlavních komentátorů, přesněji hrajících kritiků politiky, totiž politici samotní – nepředjímejme, vyčkejme, nevěšťme z křišťálové koule. A hlavně: neposílejme si vzkazy přes média. To totiž bývá na obrazovce jádrem jejich sdělení: přijdou do média proto, aby nám řekli, že nic neřeknou (nebudou si přece posílat vzkazy přes média). Smyslem jejich pobytu na scéně není totiž informace (jak se naši zpravodajci zpozdile domnívají), ale právě jen jejich pobyt: The Medium is the Massage. Nebo také, méně vědecky řečeno: princip podprahové reklamy na prací prášky, kdy se předpokládá, že volič se zachová jako v supermarketu a zvolí dle celebrit z obrazovky (koupí si sekačku z Mountfieldu kvůli Bohdalce; tady jde ovšem o reklamu o to nemravnější, že zdarma poskytovanou mediálním servisem veřejné služby). Zmíněný princip byl i hlavním principem premiéry:návrat disidentky Su-Ťij do politiky odbyt sotva čtvrtminutou (mimochodem týž den na Nově, kde podle zákonů trhu jinak upřednostňují domov před cizinou, byla sekvence pětinásobná), zato za jednu z hlavních událostí považovala ČT upoutávku na bitvu gigantů, jež nás v býčí aréně příštích měsíců čeká, totiž předvolební zbrojení Sobotka versus Nečas (resp. šéfů jejich štábů Hamáčka a Drobila: šlo opět o první nakročení k bezplatné reklamě obou partají i pánů, z nichž druhý jmenovaný, který by měl být pro obrazovku veřejné služby maximálně tak živoucím symbolem nepotrestaného korupčního chování, je takto podprahově legitimizován do seriozní role). Samozřejmě zmíněné každodenní přenosy korupce v přímém přenosu v hávu zpravodajství se netýkají jen ČT (tady ji v míře servilní imbecility ještě překonala nedávná Partie na Primě,kde totálně nepřipravený moderátor nedokázal čelit obludně farizejské Zemanově tirádě o nezastupitelné roli opozice prostým konstatováním, že tím, kdo u nás tuto roli vykleštil oposmlouvou, je právě Miloš Zeman).Ale i tak, s rizikem předčasných soudů konstatujme, že se změnou scénografie zatím na ČT nenastala změna dramaturgie, změna k hlubší analytičnosti a k nezávislé reflexi, lesklý povrch jen překryl povrchnost zpráv i komentářů, jež večer nekriticky přebírají slogany deníků (jakým byl nedávno např. zjednodušující slogan, vyrobený StB, o rozporuplném a krátce po válce ovšem omilostněném a spojenci uznávaném Ladislavu Nižňanském jako o válečném zločinci).
Naštěstí se ČT povedla jiná, tentokrát regulérní inscenace, snímek Cizí příběh (1. 4. na ČT 1, režie J. Deák, vyrobeno 2010). Nebývá zrovna v kraji zvykem, že představitel hlavní role (přesvědčivý Matěj Dadák) je zároveň autorem scénáře, ale povedlo se. Příběh se z úvodní černobílé představy vzorného, sympatického, přepečlivého otce a bohémsky rozevláté, ledabylé matky, okázale se rvoucí s „tvůrčími mukami“ (Hana Vagnerová), zhruba od jedné třetiny překlopil do mnohem věrohodnější polohy. „Sympaťák“ začne trapně žárlit, pít a uchýlí se k násilí, suverénní bohémka se postupně prodírá k hlubšímu poznání a sebereflexi a příběh se stává vskutku dramatickým, místy strhujícím střetem dvou odlišných konceptů svobody a odpovědnosti. A také vynikající sondou do hlubin nepochopení okolí, od „starostlivých“ kamarádek po sociální pracovníky a policii. Bravo!
Komentáře k článku: Jasně a spolehlivě?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
