Jde o práci individualit s individualitami
Režisér Martin Vokoun už pracuje na VOŠH řadu sezon, v současnosti je vedoucím kabinetu herectví. Jeho skupiny mají za sebou mnohá úspěšná představení a někteří mladí herci a herečky se uplatnili v divadlech, kde jako režisér pracoval či pracuje, mimo jiné v Městském divadle Kladno. Je také zakladatelem 3D Company, která působí v Žižkovském divadle.
Na VOŠH jste jako pedagog začínal v roce 2013 s Petrou Johansson, poté s Dianou Šoltýsovou. Jaká je vaše zkušenost z párového vyučování?
Poté co Petra Johansson odešla ze školy, přizval jsem k výuce Dianu, a to právě kvůli tomu, o čem si myslím, že je pro vyučování ve dvojici největší devízou: když se spolu vyučující znají a sdílejí stejný či podobný názor nejen na výuku, ale také na divadlo jako takové. Potom jsou schopni společně mladé herce vést stejným směrem, a když už nedej bože dojde k neshodě v názorech, dokážou se spolu domluvit.
Co kromě výuky a režie absolventských představení máte na starosti?
Jako vedoucí kabinetu jsem hlavně poradním hlasem pro vedení školy a prostředníkem mezi vedením a pedagogy herectví. Společně s ředitelkou školy Martinou Kubátovou také chodíme na hospitace do hodin herectví a z nich vyvozujeme změny v systému výuky ke vzájemné spokojenosti pedagogů, studentů a vedení VOŠH. Naší snahou je zlepšovat podmínky pro všechny zúčastněné a pracovat na dobrém jménu naší školy.
Dbá se na různorodost přístupů k výuce herectví, nebo je naopak snaha o jednotný postup?
Myslím, že hlavním kritériem je kvalita pedagogů a schopnost předávat zkušenosti a řemeslné postupy studentům tak, aby jim rozuměli a posouvali se v oboru, který si zvolili. Rozhodně nikdo nechce – a podle mě to ani není možné – unifikovat výuku herectví do nějakých tabulek. Ano, je důležité během studia předat studentům jisté základy práce, ale způsob a postup jsou na každém z pedagogů. Jedná se o práci individualit s individualitami a ta se už od podstaty nedá svázat do jednotného postupu.
Lze poznat talent již při přijímací zkoušce?
Netroufl bych si to tak říct. Nabízí se totiž otázka, co talent skutečně je. Jana Hlaváčová kdysi v jednom rozhovoru na podobnou otázku odpověděla, že herectví se skládá nejen z talentu, ale z větší míry také z technické vybavenosti, píle a ochoty na sobě pracovat a zdokonalovat se. Tím nechci říct, že k dosažení úspěchu v herecké práci stačí „chtít a pracovat na sobě“, ale stejně tak nestačí být jen „talentovaný“. Talent se podle mě během přijímacího řízení neomylně poznat nedá, ale co se dá poznat velmi rychle, je osobnost a vyzařování adepta ke studiu, stejně tak flexibilita, připravenost, komunikativnost a technická výbava – to jsou pro mě hlavní kritéria při přijímacím řízení.
Co je nezbytné, pokud se člověk chce věnovat herectví?
Zdravé sebevědomí, pokora, trpělivost a touha na sobě pracovat a posouvat se.
Na jaké problémy u studentů nejčastěji narážíte?
V posledních letech se u studentů často setkáváme s jistou psychickou labilitou. Někteří jsou křehcí a špatně snášejí stresové situace a tlak. Ale právě na nich je z větší míry herecká práce založená. Snažíme se tedy studenty během studia zocelovat a připravovat na práci v divadle a při natáčení. A stejně tak se snažíme pracovat na jejich technické výbavě, což zahrnuje mluvu, jevištní pohyb, analýzu textu, práci na roli atd. Naší snahou je, aby studenti byli po absolvování schopni samostatné herecké práce a obstáli tak v konkurenci, která je veliká.
Zakládáme si na kvalitě hlasové průpravy
Umět správně mluvit je základním požadavkem pro dobře zvládnuté základy herectví i moderování. O tuto stránku hereckého projevu od počátku existence VOŠH pečuje Marta Hrachovinová, která je rovněž vedoucí kabinetu hlasové výchovy. Kromě toho se aktivně podílí na organizaci festivalů spojených s poezií a soutěže v interpretaci melodramu, kde získávají první zkušenosti a také zakoušejí první úspěchy mnozí ze studentů školy.
Služebně jste nejstarší pamětnicí počátků VOŠH. Proměnily se od té doby požadavky na koncepci učení?
Že by se jednalo o výrazné proměny ve výuce „mých“ předmětů, tedy hlasové výchovy a uměleckého přednesu, to se říci nedá. Ale všechno se mění: doba, studenti, pedagogové, potřeby, profesní nároky. Během těch třiceti let se škola ze Soukromé herecké školy stala renomovanou Vyšší odbornou školou hereckou se dvěma obory: Herectvím a moderováním a Herectvím s loutkou. Tím se liší od všech ostatních hereckých škol a v tom je její síla. Bohužel jelikož jsme vyšší odbornou školou, smíme mít jen tříleté studium. To je nevýhoda. Vše se musí stihnout velmi rychle.
Jste vedoucí kabinetu hlasové výchovy. V čem spočívá vaše práce?
Jsem vedoucí tzv. Hlasového modulu, mám tedy na starost veškerou výuku týkající se práce s hlasem. Patří sem hlasová výuka individuální, jevištní řeč, ortoepie, hudební a pěvecká příprava a umělecký přednes, který v prvním ročníku učím. Na starosti mám celkem čtrnáct pedagogů a snažím se být jakýmsi koordinátorem kvality pedagogického vedení jednotlivých předmětů. Chodím do hodin na hospitace, vidím všechny klauzury, abych měla srovnání, jak který pedagog studenty vede a jaké to má výsledky. A také usiluji o to, aby se předměty navzájem podporovaly a doplňovaly.
Kvalita mluveného slova je dnes poněkud podceňována. Daří se vám motivovat studenty, aby se této technické složce herectví věnovali?
V naší škole si hodně zakládáme na kvalitě hlasové průpravy. Zvláště teď, když máme nové divadlo, kde není tak dobrá akustika, protože bylo kdysi postaveno jako kino, a studenti si s tím musí umět poradit. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, že? Ta praxe v divadle je donutí, aby se hlasové průpravě dostatečně věnovali. Bohužel ve chvíli, kdy studenti odcházejí do praxe, kde je po nich požadován jistý civilismus, správné technické dovednosti ztrácejí. Nebo naopak, právě praxí si je utuží.
Od počátků svého působení na VOŠH se snažíte studenty kromě jiného zapojovat do účinkování ve školkách, na eventech, ale také na soutěžních festivalech. Jsou úspěšní? A víte o někom, kdo se uměleckému přednesu nebo melodramu věnuje i po absolutoriu?
Ano, to je pravda. Tradicí je zakončení prvního ročníku – klasifikace uměleckého přednesu – v mateřských školách, kde každý student přednese pohádku. Vlastně je to vyprávění s inscenačními prvky – pohyb, prostor, slovo, akce. Mám vytipované školky, kde se na nás každým rokem moc těší. Ověřujeme si, že děti zvyklé na sledování internetu a televize jsou stále schopné přijímat narativní umění a baví je to.
Pak je to Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů, která je velmi náročná, tříkolová. Je třeba nastudovat poměrně objemný repertoár od Fibicha až po současnost. Z naší školy jsem do soutěže pokaždé připravila aspoň jednu dvojici a vždy si odnesla některou z cen. Několikrát byly naše studentky – kupodivu to vždy byly dívky – vítězkami 1. ceny a pak se uplatňovaly i na koncertech Melodramfestu. Naposledy soutěž vyhrála naše studentka 3. ročníku Tereza Engelová a už několikrát vystoupila na koncertech, dokonce byla i Airopou ve Fibichově scénickém melodramu Smrt Hippodamie. Recenze ji velmi chválily. Mohla bych jmenovat další a další, zmíním aspoň naši dávnou absolventku Ditu Hořínkovou, která se ujala mnohých velmi náročných melodramatických rolí. Loni si i ostatní studenti tehdy druhého ročníku užili melodram Ilji Hurníka Příběhy jedné kapely, který měl premiéru v rámci loňského Melodramfestu a úspěšnou reprízu na jubilejních 60. Poděbradských dnech poezie.
No, a samozřejmě jsou to právě Poděbradské dny poezie, česko-slovenský festival interpretace poezie a prózy, který organizuji jako předsedkyně pořádajícího spolku Slovo a hlas každoročně na jaře v areálu poděbradského zámku. Tam jezdí naši studenti zahrát pohádku – nejčastěji to byl Kocourek Modroočko. I letos s ním měli druháci v režii Mirka Dvořáka a Květy Plachetkové velký úspěch u dětí i dospělých.
Pak je tu pravidelný cyklus Vizitky – poetické pořady hereckých škol, kam se hrnou všechny herecké školy z Čech, Moravy i Slovenska. Inscenace posuzuje laická porota, která vybírá nejlepší Vizitku. V minulosti jsme už vyhráli dvakrát a letos byla naše škola s Kyticí K. J. Erbena v režii Martina Vokouna zase nejlepší. V soutěži jednotlivců – Fóru přednesu poezie a prózy – ale tak úspěšní nejsme. Laureátky jsme za těch třicet let existence naší školy měli jen dvě: Karolínu Liškovou a Janu Trojanovou. Snad se to v budoucnu opět podaří.
Co považujete za nejdůležitější vlastnosti, které by měli mít budoucí herci/moderátoři?
Výbornou mluvní a pohybovou techniku, chuť na sobě pracovat, vytrvalost, houževnatost a psychickou odolnost.
Dlouhodobá snaha dokáže posunout celého člověka
Vynikající choreografka, držitelka Thálie za celoživotní dílo Libuše Králová, má na VOŠH na starosti pohybové disciplíny. V dnešní době je schopnost zvládat nejrůznější typy pohybu jednou z nejpotřebnějších dovedností k uplatnění v oboru.
Které předměty patří do kabinetu pohybu a tance?
Výukové pohybové disciplíny na Vyšší odborné škole herecké jsou obdobné jako na školách stejného uměleckého typu. Prakticky se neliší jejich obsah, pouze doba výuky je poněkud kratší. Tím je celé studium na této škole náročnější. Pod termínem „taneční techniky“ se skrývá celá řada choreografií různých stylů počínaje historickými tanci. Po zvládnutí jejich techniky a získání určité obratnosti v práci s choreografem následují tzv. charakterní tance – jinými slovy tance cizích národů. Jsou to obvykle choreografie, které se nejčastěji objevují v inscenacích různých žánrů, většinou z cizokrajného prostředí. Poté plynule přecházíme do technik klasického muzikálu, které studium zakončují. Zde jsou již na studenty kladeny nároky jak v pochopení tvaru, tak tanečního výrazu. A hlavně se klade důraz na soustředěné a profesionální provedení. Po dobu tří let studia nepřetržitě probíhá také jeden z velmi potřebných předmětů a tím je Jevištní pohyb. Sem spadá všechno, co patří k přípravě umění vyjadřovat se pohybem hereckými prostředky. V prvním ročníku jsou na programu Pohybový trénink a Akrobacie s jevištními prvky. Ve druhém ročníku velmi důležitý Scénický boj. Stejně jako v tancích zde probíhá výuka jak historického boje, tak boje se zbraní. „Moderní tanec“ zakončuje spolu s muzikálem studium na škole. Cílem výuky těchto pohybových předmětů je kromě získání základní tanečnosti i posílení pohybové paměti a cit pro stylové odlišnosti.
Můžete přiblížit práci vedoucí kabinetu?
Je potřeba koordinovat práci kolegů, posuzovat, zda dodržují obsah metodických listů, dostavit se jednou za semestr na jejich hodiny výuky a vytvořit popis pedagogického výstupu. Každý rok se mění kabinet, a tak je nutné jej doplňovat.
V posledních letech si učitelé tělocviku na základních i středních školách stěžují, že jsou děti stále méně zdatné. Platí to i o zájemcích o obor herectví?
Uchazeči o studium na VOŠH procházejí zkouškou z pohybu. Nezajímá nás, jak mnoho umějí, ale spíš pohybová přizpůsobivost a smysl pro rytmus. Zvláště některé dívky nás hodlají překvapit svými výkony současných tanečních stylů. Po pravdě řečeno, to nás až zas tak moc nezajímá. V mysli mi často probíhá myšlenka, co všechno je budeme muset odnaučit. Opravdová zdatnost se projeví – ale spíš neprojeví – na základech obratnosti. Tam to skřípe. Někteří – a není jich mnoho – umějí překvapit v tom smyslu, že se předvedou s tím nejlepším, co provozují ve volném čase.
Jaké dovednosti by měli studenti ovládat, než půjdou do praxe? Z výše uvedených tanečně pohybových předmětů si adepti herectví odnesou do praxe především základy řemesla. Jsou to jak pohybové dovednosti, na které budou schopni v budoucnu navazovat, tak i vědomí vnitřní práce, která odpovídá psychofyzickému zdokonalení. Ovšem ani ta nejlepší herecká škola nemůže obsáhnout celý rozsah širokých možností tohoto oboru a pojmout i to, co se v této oblasti dále vyvíjí. Výše jsem uvedla, co všechno si studenti osvojují v průběhu studia. Jestliže se jim toto podaří a pojmou celou řadu úkonů za své, bez problému mohou navázat v praxi na další vlastní rozvoj v této oblasti. Choreografie a pohybové etudy, kterými zde prošli, pravděpodobně zapomenou, ale zůstane v nich možnost postavit se k úkolu na základě jistých znalostí a snadno pochopí, co se od nich požaduje při tvorbě inscenace.
Ale co když je někdo opravdu „dřevo“ – lze ho vytrénovat?
Je mnoho herců, kteří jsou pohybově průměrní až podprůměrní. Důležité je, jak se k tomu postaví choreograf. Z vlastní zkušenosti vím, že je možné docílit výsledku, který je akceptovatelný, když se tanec „staví pod nohy“. Ve škole to ale tak úplně nejde. Výuka probíhá pro celou skupinu a větší ohledy takřka nejsou možné. To ale neznamená, že jednotlivci nedostanou svůj díl pozornosti. Stává se tak jen poněkud později, až když se studenti dostanou k práci na inscenaci. Individuální práce, o které jsem se již zmínila, napraví ledacos. Snaha po celý čas studia přece jen dokáže posunout člověka, nejen jeho dovednost.
Komentáře k článku: Jde o práci individualit s individualitami
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
